Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5475/2017

-110

USNESENÍ

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

O. M.

, P., zastoupenému Mgr. Alenou Novákovou, advokátkou, sídlem Blanická 922/25, 120 00 Praha 2, pro 94 928 Kč, vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 Ex 5352/16, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. -48, takto:

Dovolání

se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Městský soud v Praze potvrdil napadeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 4. 2017, č. j. -27, který zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž provedením byl dne 4. 10. 2016 Obvodním soudem pro Prahu 4 pověřen soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček, Exekutorský úřad Praha 7. Oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce byl podán předčasně, neboť soudní exekutor dosud neměl dostatek času na provedení všech šetření ohledně majetkových poměrů povinného, a dále též proto, že povinný tvrzenou nemajetnost nikterak neosvědčil či neprokázal. Skutečnost, že již majetek povinného byl zjišťován v exekučním řízení jiném, nezbavuje soudního exekutora majetkové poměry povinného znovu prošetřit s ohledem na možnost případných změn.

Ve včasném dovolání povinný namítá, že návrh na zastavení exekuce podal z důvodu nemajetnosti, nemá žádný příjem a na dluh je schopen splácet maximální částku 150 Kč měsíčně. Soudní exekutor již mohl provést soupis jeho movitého majetku, v takovém případě by zjistil, že jde o věci mající minimální hodnotu; u téhož soudního exekutora a taktéž ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nadto již po dobu pěti let probíhá jiná exekuce a soudní exekutor tudíž byl schopen provést veškerá šetření za účelem zjištění jeho majetku. Dovolatel má za to, že vzhledem k nečinnosti soudního exekutora „měla být otázka zastavení exekuce dovolacím soudem posouzena jinak, než byla posuzována v citované judikatuře Nejvyššího soudu“, na niž oba soudy odkázaly, tj. v usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , v usnesení ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. a v usnesení ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. .

Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 23. 5. 2017 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 15. 9. 2016.

Dovolání jest odmítnout podle ustanovení , neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , jestliže – mimo jiné, zde však

zvláště

– neobsahuje údaj o tom,

v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení

Což se zjevuje v tom (a je tím podtrženo), že dovolatel co do přípustnosti dovolání odkazuje na ustanovení s výslovným a jemu odpovídajícím odůvodněním, že „rozhodnutí ve věci samé má ... zásadní právní význam“, jež však bylo součástí , ve znění pozdějších předpisů, jen do 31. 12. 2012, do účinnosti v dané věci rozhodné novely tohoto předpisu, provedené

V dané věci rozhodné (viz shora) znění ustanovení stanoví podmínky přípustnosti jinak: jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Je evidentní, že dovolatel nic z toho v dovolání neuvedl, resp. důvod přípustnosti dovolání ukotvil zcela mimo tento zákonem stanovený rámec. Požadavek dovolatele, aby bylo rozhodnuto „jinak“, než v soudy odkazovaných rozhodnutí, je očividně situován nikoli na bázi „jiného“ (odlišného) právního názoru, nýbrž směřuje toliko k jinému výsledku řízení, a to s nepřípustným argumentem skutkovým, opírajícím se o tvrzenou „nečinnost“ soudního exekutora.

Tato okolnost je významná proto, že podle ustanovení je vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( a ), náležitostí formálně bezvadného dovolání, a jeho nedostatek, není-li v průběhu dovolací lhůty odstraněn, představuje vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Důsledkem toho je – ve smyslu citovaného ustanovení – že dovolací soud takové dovolání odmítne.

Nad tento rozhodný rámec stojí zato poznamenat, že z navazujících rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. či usnesení ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ) se podává, že pakliže soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze

pro futuro

očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Ani námitku bezúspěšného vymáhání

po delší dobu

nelze proto mít za efektivně relevantní, neboť – jak bylo již zaznamenáno – je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů dovolatele. Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení odmítl rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním podle ustanovení , 3

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu § 87 a násl. exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu