Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1006/2018

28 Cdo 1006/2018-175

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. D.

M. M.

, P., zastoupenému JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, o 100.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. -134, t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. -134,

se

ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, č. j. -103, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 3. 2015 (výrok I.), co do zbytku příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky III. a IV.). Soud vzal za prokázané, že mezi P. M. a I. S. jako prodávajícími a žalobcem coby kupujícím byla dne 30. 6. 2006 uzavřena kupní smlouva, kterou byl převeden pozemek parc. č. v katastrálním území H. S. a jíž se prodávající současně zavázali zajistit zřízení přípojek plynovodu, nízkého elektrického napětí, vodovodu i kanalizace a vybudování příjezdové komunikace k pozemku. První část kupní ceny měla být uhrazena v hotovosti v den podání návrhu na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, druhá (o niž je veden předmětný spor) pak měla být zaplacena po kolaudaci shora vypočtených zařízení. V souvislosti s řečenou kupní smlouvou byla mezi účastníky nynější pře dne 29. 6. 2006 uzavřena nepojmenovaná smlouva dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na základě níž se žalovaný zavázal převzít obě části kupní ceny a použít je v souladu s obsahem kupní smlouvy. Podle soudu bylo prokázáno, že žalovaný prodávajícím vydal pouze první část plnění, zatímco předání zbytku převzatého obnosu doloženo nebylo. V řízení rovněž vyšlo najevo, že prodávající nesplnili svůj závazek k dobudování přípojek a komunikace, jež pak musely být realizovány jinou osobou, která nyní po žalobci za tyto výkony požaduje úplatu. Za daných okolností soud žalobci na základě a obč. zák. přiznal právo na uhrazení sporné částky, která odpovídá obnosu, s nímž žalovaný nenaložil v souladu s ustanoveními smlouvy mezi účastníky uzavřené. Toto oprávnění neshledal soud promlčeným ve smyslu obč. zák.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. -134, rozhodnutí soudu první instance napadené odvoláním žalovaného ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud podotkl, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav věci, nepřesně však posoudil otázku promlčení žalovaného práva. Žalobce předal žalovanému částku 100.700 Kč dne 29. 6. 2006, přičemž věděl, že mu ji dává předem, neboť ke splnění povinnosti prodávajících k vybudování přípojek a komunikace do té doby nedošlo. Okamžik předání je tudíž rozhodný pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. Přikročil-li žalobce k podání žaloby až dne 21. 1. 2015, učinil tak zjevně v době, kdy již bylo jeho právo promlčeno, pročež bylo namístě žalobu zamítnout jako celek.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, jenž se ztotožňuje se závěrem, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 obč. zák.), popírá však, že by již v době předání sporné finanční částky měl povědomí o absenci právního důvodu tohoto plnění, neboť byl v dobré víře, že dojde k vybudování zmiňovaných zařízení a že žalovaný splní svou povinnost předat částku 100.700 Kč prodávajícím. O bezdůvodném obohacení žalovaného se dozvěděl až dne 25. 6. 2014, kdy poprvé pojal podezření, že žalovaný s prostředky naložil v rozporu s dohodou. V tomto světle se závěr o uplynutí promlčecí doby jeví jako rozporný s judikaturou, dle níž je z hlediska § 107 odst. 1 obč. zák. podstatné, zda se ochuzený o vzniku bezdůvodného obohacení a osobě obohaceného dozvěděl, nikoli zdali tyto údaje toliko zjistit mohl. V době předání peněžních prostředků žalovanému mezi ním a žalobcem navíc pro uskutečněné plnění existoval právní důvod v podobě platné a účinné smlouvy. Dovodil-li tedy odvolací soud, že mezi účastníky vznikl právní vztah z plnění bez právního důvodu či na základě neplatného právního úkonu, jsou jeho úvahy zjevně nepřiléhavé. Se zřetelem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, případně aby je zrušil.

K dovolání podal žalovaný vyjádření, v němž oponoval shora nastíněné argumentaci a navrhl, aby dovolací soud dotčený opravný prostředek odmítl, případně zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce je přípustné, jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu při aplikaci právní úpravy bezdůvodného obohacení a posuzování promlčení práva na jeho vydání.

Bezdůvodné obohacení se podle § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. promlčuje v promlčecích dobách subjektivní a objektivní, jež počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, přičemž není podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Z hlediska započetí běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. je pak rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo (viz kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ). Určování počátku promlčecí doby objektivní, a tedy nevyhnutelně i promlčecí doby subjektivní, jež nemůže začít svůj běh před promlčecí dobou objektivní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. ), je přitom diferencováno ve vztahu k jednotlivým skutkovým podstatám bezdůvodného obohacení (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. ). Při plnění bez právního důvodu se běh objektivní promlčecí doby odvíjí ode dne přijetí plnění (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. , a ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. ); tentýž závěr se prosadí i v případech plnění na základě absolutně neplatného právního úkonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. , popřípadě jeho usnesení ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. ). Jedná-li se naproti tomu o bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, je pro počátek běhu objektivní promlčecí doby určující okamžik odpadnutí řečeného titulu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. ).

Právní posouzení otázky promlčení odvolacím soudem je ve světle právě provedeného výkladu v přezkoumávaném případě defektní zejména proto, že uvedený soud odchylně od soudu první instance, který požadavek žalobce kvalifikoval jako nárok na smluvní plnění, bez bližšího zdůvodnění na věc použil ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl., respektive § 107 obč. zák.), aniž by vyložil, které skutkové podstatě zjištěný skutkový stav subsumuje. Nedošlo-li k řádnému prověření otázky, zdali plnění mezi účastníky řízení proběhlo bez právního důvodu, na základě neplatného právního úkonu (pak by bylo nutné osvětlit důvod této neplatnosti), anebo v souladu s právním důvodem platným a účinným, jenž teprve posléze odpadl (v tom případě by bylo nezbytné vyjasnit právní podstatu zániku tohoto titulu), nelze vůbec řešit problém promlčení žalovaného práva, neboť počátek promlčecí doby je u jednotlivých skutkových podstat určován odlišně, jak bylo předestřeno výše. Vzhledem k nastíněnému pochybení při právním posouzení věci odvolacím soudem bylo třeba napadený rozsudek podle a odst. 2, věty první, zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení, aniž by bylo za dané situace namístě zabývat se detailněji zbývajícími dovolacími námitkami.

Bude nyní na městském soudu, aby nejprve znovu posoudil otázku, zda se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení, kterýžto problém neopomene uvážit zejména se zřetelem k úsudku formulovanému obvodním soudem, dle něhož byla mezi účastníky uzavřena inominátní smlouva, která (byla-li platnou) mohla

prima vista

v době realizace sporného plnění sloužit coby jeho právní důvod. V případě, že dovodí, že se žalovaný vskutku na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, učiní jednoznačný a přezkoumatelný úsudek o tom, pod kterou ze skutkových podstav vypočtených v § 451 a § 454 obč. zák. právní vztah účastníků podřazuje, na základě čehož pak znovu vyhodnotí otázku promlčení uplatňovaného práva.

Odvolací soud je podle , části věty první za středníkem, ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 10. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu