Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 128/2017

28 Cdo 128/2017

U S N E S E N Í

Dr. Ing. K. K.

M. B.

, zastoupenému Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23,

o zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2016, č. j. -120, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 278 Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Šikoly do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Žalobce napadl dovoláním shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. ledna 2015, č. j. -68) tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 800 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první, odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť není přípustné, proto, že napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) vyjmenovaných v ustanovení a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení (napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení, nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

V rovině právních úvah (jde-li o určující závěr o promlčení uplatněného práva) odvolací soud vycházel ze závěru, který je konformní s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, ročník 1997, č. 11, s. 589; mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. ; nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 18, ročník 2000, pod č. 68), podle níž pro počátek tříleté objektivní promlčecí doby ( , , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013; dále jen „obč. zák.“) je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo, přičemž v případně plnění poskytnutého na základě absolutně neplatného právního úkonu vzniká bezdůvodné obohacení již samotným přijetím plnění; tehdy začne běžet objektivní promlčecí doba pro jeho vydání (z literatury srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I., II. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 610).

V posuzované věci se přitom žalobce (žalobou podanou u soudu v květnu r. 2014) domáhá vydání peněžitého plnění, o němž tvrdí, že je žalovanému poskytl již v prosinci r. 2007.

Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci není v rozporu ani s žalobcem v dovolání předestřenou rozhodovací praxí dovolacího soudu – odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. , jenž řeší otázku počátku promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z právního důvodu, jenž dodatečně odpadl (a za nějž by bylo lze považovat i neformální příslib budoucího úplatného převodu vlastnictví); v tomto směru má odvolací soud – v rovině skutkových zjištění – žalobcem zastávanou verzi (a k ní směřující interpretaci projevu vůle smluvních stran) o zamýšleném prodeji nemovitosti (bytové jednotky) za vyloučenou (dávaje poskytnutí částky do souvislosti s faktickým jednáním žalovaného již v roce 2007, ve spojení s obsahově jinak nejednoznačnou a neurčitou dohodou stran „o uvolnění nájemního bytu žalovaným“).

V dané souvislosti dovolatelem současně kladená otázka, již považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou (a jež v sobě nese kritiku závěrů odvolacího soudu o obsahu ujednání účastníků a o interpretaci jimi projevené vůle, zejm. jak interpretovat v poměrech projednávané věci účastníky užitý pojem „odstupné“), nepředstavuje kvalifikovanou otázku hmotného práva, pro jejíž řešení bylo by možno připustit dovolání, nýbrž jde o polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu v dané věci. [Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. jde o skutkové zjištění; o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 46, ročník 2002]. Není pak uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přestože pak žalobce v dovolání výslovně uvádí, že je podává proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu“, ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – nevznáší (čili ohledně něj ani neotevírá žádnou otázku, pro kterou mohla by být založena přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům (k náhradě oprávněného) žalovaného, jenž se prostřednictvím svého zástupce vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta za zastupování v tomto řízení ve výši 11 500 Kč [ , 7 bod 6., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta stanovených částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 2 478 Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

),

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu