Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2284/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce P. M. J. C. d. L., zastoupeného Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí 531 proti žalova­ným a) JUDr. J. M., a b) J. M., zastoupeným Mgr. Tiborem Stanem, advokátem se sídlem v Táboře, Ústecká 704, o zaplacení částky 1.207.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2009, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se odmítá .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám Mgr. Tibora Stana, advokáta se sídlem v Táboře, Ústecká 704, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Táboře dne 23. 6. 2008, aby mu žalovaní zaplatili částku 1.207.560,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaným půjčil dne 7. 11. 2002 částku 750.000,- Kč, aby zakoupili nemovitost v N., což žalobce jako cizinec sám učinit nemohl. Se žalovanými se dohodl, že předmětnou nemovitost darují své dceři a žalobci po jejich svatbě do společného jmění manželů. V průběhu let 2002 až 2004 poskytl žalobce na rekonstrukci nemovitosti další peníze, souhrnně částku 457.560,- Kč. Protože se žalobce s dcerou žalovaných v únoru roku 2004 rozešel a žalovaní následně darovali nemovitost pouze své dceři, domáhal se vrácení všech poskytnutých finančních prostředků.

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, č. j. -72, žalobu zamítl s tím, že ohledně částky 750.000,- Kč se žalovaní nemohli bezdůvodně obohatit, neboť nikdy nedošlo k faktickému předání finančních prostředků od žalobce přímo žalovaným, nýbrž pouze zprostředkovaně přes jejich dceru. Ohledně částky 457.560,- Kč dospěl k závěru, že o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných jde, jelikož žalobce hradil za žalované to, co jako vlastníci nemovitosti měli hradit sami. Žalovaní vznesli námitku promlčení. Podle soudu prvního stupně začala objektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 2 obč. zák. běžet od února roku 2004, kdy žalobce přestal žalovaným poskytovat finanční prostředky na rekonstrukci předmětné nemovitosti, a byla tříletá, neboť žalobce neprokázal, že by se žalovaní bezdůvodně obohatili úmyslně. Subjektivní promlčecí doba začala běžet nejpozději od roku 2004, kdy se žalobce dle své účastnické výpovědi dozvěděl, že nemovitost darovali žalovaní pouze své dceři. V té chvíli podle soudu prvního stupně věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Protože žaloba byla podána až 23. 6. 2008, je nárok žalobce promlčen.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že i ohledně částky 750.000,- Kč došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť není podstatné, kdo žalovaným předával finanční prostředky, ale že se jednalo o prostředky žalobce. Žalovaní tak na úkor žalobce získali majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který později odpadl, když nedošlo k zamýšlenému převodu nemovitosti do společného jmění manželů žalobce a dcery žalovaných. Podle odvolacího soudu objektivní promlčecí doba začala běžet v únoru roku 2004 a jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaní získali bezdůvodné obohacení úmyslně, byla tříletá a uplynula v únoru roku 2007. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 23. 6. 2008, tedy po uplynutí objektivní promlčecí doby, odvolací soud již nepokládal za nutné zabývat se počátkem běhu subjektivní promlčecí doby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci [ ]. Namítal, že:

a) subjektivní promlčecí doba měla začít běžet až od 1. října 2007, kdy se z dopisu žalovaných dozvěděl, že mu nevydají ani peníze, ani předmětnou nemovitost,b) na straně žalovaných došlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení,c) žalovaní svůj dluh uznali.

Žalovaní ve svém vyjádření namítali nepřípustnost dovolání podle a ztotožnili se se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané

Přípustnost dovolání může být v projednávané věci založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. Podle má rozhodnutí po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

1. K námitce ad a) – otázka stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby.

Podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. se

právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil

. Podle odst. 2 téhož ustanovení se

nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo

.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu okamžikem, kterým odpadl právní důvod plnění a kdy začne běžet objektivní promlčecí doba, je okamžik, kdy je vytvořen takový stav, z něhož je zřejmé, že povinnost již nebude splněna. Běh subjektivní promlčecí doby pak počíná okamžikem, kdy se oprávněný dozví, že povinnost splněna nebude (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. , které jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci objektivní promlčecí doba počala běžet v únoru roku 2004, kdy žalovaní darovali předmětnou nemovitost pouze své dceři a tím vytvořili takový stav, z něhož bylo zřejmé, že k očekávanému převodu nemovitosti do společného jmění žalobce a dcery žalovaných nedojde. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně, zejména z výpovědi žalobce samého, vyplynulo, že již v roce 2004 se žalobce dozvěděl o převodu nemovitosti žalovanými na jejich dceru. Subjektivní promlčecí doba proto počala běžet od roku 2004 a uplynula dlouho před podáním žaloby dne 23. 6. 2008. Dovolací soud proto konstatuje, že závěr soudů nižších stupňů, podle kterého žalovaní uplatnili námitku promlčení úspěšně, je v souladu s jeho ustálenou judikaturou.

2. K námitce ad b) – otázka úmyslného bezdůvodného obohacení.

Posouzení otázky, zda došlo či nedošlo na straně žalovaných k úmyslnému bezdůvodnému obohacení, není v tomto případě účelné. Případný úmysl žalovaných bezdůvodně se obohatit by měl totiž vliv pouze na délku objektivní promlčecí doby, nikoli však na uplynutí promlčecí doby subjektivní. Pro vzájemný vztah objektivní a subjektivní promlčecí doby totiž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí i vzdor tomu, že běží druhá promlčecí doba.

3. K námitce ad c) – otázka uznání dluhu žalovanými.

Podle § 558 obč. zák.

uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

Žalobce v řízení netvrdil, že by žalovaní uznali svůj dluh ve smyslu uvedeného ustanovení (tj. v písemné formě, co do důvodu i výše), a proto je jeho námitka zjevně neodůvodněná.

Dovolání není přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení. Z ustanovení totiž vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, pro které je stanovena forma rozsudku. Podle ustanovení až

není dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Protože žádná ze vznesených námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovaným účelně vynaložené náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč ( , , , , věta první , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( , , 3 , v platném znění) a 20 % DPH ve výši 2.060,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu