Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1821/2018

-239

USNESENÍ

M. R.

České republice – Ministerstvu zahraničních věcí

se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí č. 101/5, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, o zadostiučinění a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2017 č. j. -187, t a k t o:

Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2017 č. j. -187 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení , aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce, obrana žalovaného spočívá v tom, že – ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat – vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít v jeho prospěch. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005 sp. zn. , ze dne 22. 4. 2010 sp. zn. , ze dne 31. 7. 2012 sp. zn. a ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. ). Z uvedených závěrů důsledně vychází i rozhodnutí dovolacího soudu, na která v dovolání odkázala dovolatelka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. ), a která proto její argumentaci nepodporují.

Z uvedených konstantních závěrů dovolacího soudu vychází též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008 sp. zn. . Z jeho závěrů nelze proto dovozovat, že – jak nesprávně činí dovolatelka – žalovaná, aby zabránila fikci uznání nároku uplatněného žalobou, byla povinna ve vyjádření „k upřesnění rozhodujících skutečností, na nichž staví svojí obranu, označit důkazy a doložit do konce lhůty dané kvalifikovanou výzvou listinné důkazy ke svým tvrzením“, tedy že by vyjádření k výzvě podle ustanovení muselo nezbytně obsahovat i tyto náležitosti (srov. slova užitá dovolacím soudem při odůvodnění jeho závěrů: „…popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení“); rovněž Ústavní soud v této souvislosti při svém rozhodování vychází z výkladu, že podle platné právní úpravy (a komentáře k – Bureš, Drápal, Krčmář a kol. . I. díl. I., 7. vydání, nakladatelství C.H.Beck Praha 2006: ISBN: 80-7179-378-7, 527 s.) „fikce nároku nemůže nastat, jestliže ve svém písemném vyjádření neuvede rovněž, jaké důkazy navrhuje k prokázání svých tvrzení, popřípadě jestliže k vyjádření nepřipojí listinné důkazy, jichž se dovolává“, neboť „zákon v ustanovení sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. ).

Argumentaci dovolatelky (z hlediska vymezené právní otázky obsahových náležitostí vyjádření žalovaného podaného na výzvu podle ustanovení ) nepodporují ani další rozhodnutí, na která v dovolání odkázala, neboť rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. řeší otázku omluvitelnosti zmeškání lhůty k podání vyjádření žalovaným a nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. důsledky administrativní chyby při odesílání datové zprávy obsahující vyjádření k žalobě. Na rozdíl od projednávané věci tedy uvedená rozhodnutí řešila situace, ve kterých soudu ve lhůtě, kterou k podání vyjádření žalovanému stanovil, vyjádření žalovaného vůbec nebylo doručeno.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že oprávnění k zastoupení účastníka v občanském soudním řízení se zpravidla dokládá předložením písemné plné moci, která jeu osvědčující uzavření dohody o plné moci (průkazem zastoupení) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1982 sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku NS ČSSR IV., vydaném v Praze v roce 1986, s. 719-720, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1997 sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996 sp. zn. , uveřejněné pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, podle kterých nedostatek podmínky řízení spočívající v nedoložení oprávnění k zastupování účastníka lze napravit předložením plné moci]. Jestliže soudní praxe dospěla k závěru, že důkaz lze provést i neověřenou kopií (fotokopií)y, neboť to nezakazuje (v takovém případě lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 64 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 154 v témže časopise, roč. 2004], není ani vyloučeno, aby se soud při doložení zastoupení spokojil s neověřenou fotokopií plné moci, nevyplývají-li z obsahu spisu nebo jiných poznatků soudu žádné skutečnosti tento průkaz zastoupení zpochybňující, neboť ani takový postup nevylučuje.

Dovolatelka se zde nemůže úspěšně dovolávat stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. , uveřejněného pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2017, které se otázkou doložení oprávnění k zastoupení nezabývá (stanovisko bylo přijato k podáním činěným v elektronické podobě a k doručování elektronicky vyhotovených písemností soudem, prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě), ani nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. , které řeší jiný nedostatek plné moci, než který dovolatelka namítá v projednávané věci.

Navíc samotné nedoložení oprávnění k zastoupení žalovaného do konce lhůty stanovené pro vyjádření k žalobě ve výzvě podle ustanovení ještě nemůže vést k závěru, že nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou, neboť se jedná o odstranitelný nedostatek podmínky řízení a dodatečným předložením plné moci ve lhůtě stanovené soudem je nedostatek průkazu zastoupení zhojen a jsou tak schváleny i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před předložením nebo i podpisem plné moci (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 12. 1983 sp. zn. , uveřejněný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1985, již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996 sp. zn. anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009 sp. zn. ).

Protože dovolání žalobkyně není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (, část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu