Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3294/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2009, č.j. -297, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č.j. -257, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 420 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5% za každý den prodlení z částky 420 000 Kč od 21.9.2002 do zaplacení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na doplacení kupní ceny na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou dne 16.3.2001. Oba soudy neuznaly námitku žalované, že uplatila vůči žalobkyni slevu z kupní ceny z titulu vad koupeného zboží a není povinna doplatit jeho cenu. Vyšly ze zjištění, že nebylo najisto postaveno, zda vady vytčené žalovanou existovaly v době podpisu smlouvy, zda se jednalo o vady, za které by žalobkyně odpovídala ve smyslu § 425 obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“. Vyšly ze skutečnosti, že prodávané zařízení bylo v době uzavření kupní smlouvy provozuschopné, byť značně opotřebené, a že při předání zboží dne 28.2.2002 nebyly žalobkyni vytčeny žádné jeho vady. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že pokud nebyla žalovanou prokázána vadnost předmětného koupeného zařízení, nebyla oprávněna uplatnit u prodávající žalobkyně slevu z kupní ceny a je povinna kupní cenu doplatit.

Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované o nesprávně vystavené plné moci právního zástupce žalobkyně. Při jednání odvolacího soudu dne 28.4.2009 žalobkyně předložila řádnou plnou moc právního zástupce JUDr. R. K., udělenou mu předsedou představenstva a členem představenstva, tak jak odpovídalo zapsanému způsobu jednání za společnost v obchodním rejstříku. Odvolací soud konstatoval, že i kdyby plná moc nedostatky vykazovala, byl takový nedostatek předložením řádné plné moci zhojen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle (dále jen „“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle , spočívající podle dovolatelky v omylu odvolacího soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Zároveň uplatnila dovolací důvod uvedený v     s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje na skutečnost, že při jednání u soudu prvního stupně nebyl RNDr. B., jako člen představenstva, zmocněn k jednání za společnost žalobkyně na základě plné moci z 5.1.2006 - z důvodu její neplatnosti. Za dané situace nesměl podle dovolatelky soud prvního stupně vydat rozhodnutí ve věci a řízení mělo být zastaveno. Odvolací soud však nesprávně dovodil, že nedostatek řádné plné moci byl zhojen při jednání odvolacího soudu dne 28.4.2009 předložením řádné plné moci právního zástupce JUDr. R. K., udělenou tomuto advokátu předsedou představenstva a členem představenstva společnosti žalobkyně v souladu se způsobem jednání za společnost zapsaným v obchodním rejstříku. Dovolatelka se domnívá, že předložením této řádné plné moci mohl být odstraněn nedostatek řádného zastoupení účastníka jen v odvolacím řízení, ale nikoliv již před soudem prvního stupně. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II. bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (28.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátkou ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci,                  ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena                  již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé                       po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud pochybil, připustil-li v odvolacím řízení napravení nedostatku v řízení před soudem prvního stupně spočívající v nedoložení řádné plné moci účastníka, a že je tím řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v může dovolací soud přezkoumat při možné přípustnosti dovolání podle ustanovení jen výjimečně, a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci však nastolená procesněprávní otázka nesprávného právního posouzení nedostatku řádného zastoupení účastníka nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s procesněprávním předpisem (, ).

Podle kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.

Ustanovení stanoví, že pokud jde o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření.

Pokud není splněna procesní povinnost podle , jde o nedostatek řízení, který lze odstranit, a nesplnění této procesní povinnosti není překážkou v postupu řízení, která by sama o sobě vedla k zastavení řízení (, 2 ) – srov. komentář k , uvedený v knize , komentář, Jaroslav Bureš, Ljubomír Drápal, Zdeněk Krčmář a kol., C.H.BECK, 2006, str. 117.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu se shora uvedenými ustanoveními a postupoval rovněž v souladu s konstantní judikaturou – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1983, sp.zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 12/1985, v němž bylo judikováno: „Jestliže ten, kdo vystupoval v občanském soudním řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, předloží dodatečně ve lhůtě určené soudem plnou moc, je tím uvedený nedostatek zhojen a byly tak schváleny i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci“. Dále je možno odkázat na  rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.12.1997, sp. zn. , publikované v Soudní judikatuře pod označením SJ 40/1998, v němž byl přijat závěr: „Jestliže zástupce účastníka předloží soudu k průkazu zastoupení při podání odvolání procesní plnou moc vystavenou až po dni podání odvolání, je tím nedostatek průkazu zastoupení zhojen. Odmítnout odvolání jako podané osobou neoprávněnou z tohoto důvodu nelze; nedostatek průkazu procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit ( )“.

Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud položenou procesní otázku nedostatku plné moci v rozporu s právní úpravou. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Dovolání žalované není tedy podle přípustné, proto jej dovolací soud podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,       , a za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu