Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 69/2016-296

MSPH 93 INS 24377/201193 ICm 3230/201229 ICdo 69/2016-296

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně BLUE VIZIER LTD, se sídlem v Nikósii, Aristokyprou 37, Flat 201, Akropolis, Kyperská republika, registrační číslo 284152, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalované JUDr. Daniele Urbanové, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužnice PIALIO s. r. o., za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října 2188/9, PSČ 150 00, o vyloučení akcií z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice PIALIO s. r. o., se sídlem v Ostravě, Hlubinská 1378/36, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 60469897, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2016, č. j. 93 ICm 3230/2012, -256 ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. -184, zamítl žalobu o vyloučení 9.035 kusů akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10.000 Kč společnosti Velvana, a. s. (identifikační číslo osoby 25079450) a 6.000 kusů akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1.800 Kč společnosti ČESKÁ CHEMICKÁ a. s. (identifikační číslo osoby 26689642) z majetkové podstaty dlužnice (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. 93 ICm 3230/2012, -256 ( ) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká především to, že „chybně vyhodnotil“ její dobrou víru při nabývání hromadných akcií společností Velvana, a. s. a ČESKÁ CHEMICKÁ a. s. (dále společně jen „hromadné akcie“).

Úvahu odvolacího soudu ohledně dobré víry dovolatelky při nabývání těchto akcií by mohl dovolací soud přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená (srov. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , či usnesení ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. ; ústavní stížnosti podané proti označeným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. , ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud (prostřednictvím odkazu na rozsudek soudu prvního stupně – viz níže) správně poukázal na , o cenných papírech. Přitom úvahu, podle níž nelze uvěřit tomu, že by si dovolatelka při nabývání hromadných akcií v hodnotě (zhruba) 10.000.000 Kč nevyžádala účetnictví, zakladatelské „dokumenty“ a zápisy z valných hromad společností Velvana, a. s. a ČESKÁ CHEMICKÁ, a. s., (z nichž je zjevné, že D. K. nikdy nevystupoval jako akcionář těchto společností), Nejvyšší soud jako zjevně nepřiměřenou neshledává; posouzení dobré víry dovolatelky při nabývání hromadných akcií tak dovolání přípustné nečiní.

Namítá-li dovolatelka, že soudy obou stupňů došly k chybnému právnímu závěru, že převody hromadných akcií na D. K. jsou neplatné (k čemuž uvádí, že vykonávaly-li akcionářská práva jiné subjekty, činily tak v rozporu se zákonem), a předkládá-li dovolacímu soudu v této souvislosti (jako neřešenou) otázku, zda „D. K. byl vlastníkem hromadných akcií,“ jde toliko o polemiku (nesouhlas) s hodnocením důkazů ze strany soudů nižších stupňů.

Samotné hodnocení důkazů (a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek) přitom se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem ( ) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. ; v judikatuře Ústavního soudu srov. v obdobných souvislostech např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu].

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká také to, že „rezignoval“ na snahu vypořádat argumentaci, kterou uplatnila v odvolacím řízení, neboť pouze odkázal na závěry soudu prvního stupně, čímž odvolací řízení zatížil „závažnou procesní vadou“ a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. ).

Přehlíží však, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , a ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. , či ze dne 16. 11. 2017, sen. zn. ).

Uvedl-li tedy odvolací soud (v části odůvodnění svých závěrů), že „pro stručnost plně odkazuje na podrobné a pečlivé odůvodnění“ rozsudku soudu prvního stupně, aniž by (v této části) vycházel z jiných skutkových či právních závěrů, byl jeho postup v souladu s právě citovanou judikaturou.

Dovolání nečiní přípustným ani námitka vytýkající soudům obou stupňů, že zaměňují vady převodu hromadných akcií s jejich pravostí. Soudy sice nesprávně uvedly, že byla vyvrácena „pravost“ hromadných akcií, jde však toliko o pochybení terminologického charakteru, neboť z kontextu důvodů rozhodnutí je zjevné, že „pravostí“ hromadných akcií měly soudy na mysli platnost jejich převodů. To je ostatně patrné již z toho, že soudy měly emisi hromadných akcií (výslovně) za prokázanou a že pravost hromadných akcií nijak nezpochybnily. Otázka, zda může neplatnost převodu hromadných akcií způsobit jejich „nepravost“, se tak nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím.

Dovolání není přípustné ani pro řešení otázek souvisejících s výkladem a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Je tomu tak proto, že právní posouzení věci soudy nižších stupňů, podle něhož dovolatelka nebyla v dobré víře (a tak nemohla nabýt hromadné akcie od neoprávněného – viz výše), obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby; ani řešení otázek souvisejících s výkladem a obch. zák. se tedy nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím.

Stejně je tomu též s řešením otázky aktivní legitimace majitele hromadných akcií k uplatnění návrhu na vyloučení jednotlivých akcií (nahrazených hromadnými akciemi) z majetkové podstaty. Posouzení, podle kterého se dovolatelka nestala majitelkou hromadných akcií, totiž obstojí jako samostatný důvod pro přijetí závěru o tom, že žaloba na vyloučení (jednotlivých) akcií nebyla uplatněna po právu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (účinné od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. 1. 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 8. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu