Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1400/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Karla Vilímka, zastoupeného Ivanem Punčochářem, advokátem se sídlem Planá nad Lužnicí, Nad Hejtmanem 17, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 8. 3. 2013 č. j. -249 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 č. j. -293, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje - s tvrzením o porušení jeho práv zaručených a d - zrušení v záhlaví označených rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu. Napadeným rozhodnutím dovolacího soudu bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatele, podané s odkazem na ustanovení , proti rozhodnutí odvolacího soudu - Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře. Tímto rozhodnutím byl ve výroku o určení vlastnického práva potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 9. 2012 č. j. -198, ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2013 č. j. -239, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí částí pozemků specifikovaných v rozhodnutích.

Neústavnost napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatel (v řízení o určení vlastnictví v postavení žalovaného) v tom, že odvolací i dovolací soud podle jeho názoru nesprávně posoudily otázku dobré víry žalobkyně u držby předmětných pozemků, v důsledku čehož mělo dojít k porušení shora označených základních práv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud zejména připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu uplatňování a interpretace podústavního práva, nejde-li o extrémní excesy či svévolnou aplikaci práva přesahující do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Pokud jde o danou věc, jak je patrno z obsahu připojených příloh, již soudy prvního a druhého stupně se jí řádně věnovaly. Na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k rozhodnutí o určení vlastnického práva. Totéž lze uvést o rozhodnutí dovolacího soudu. Jeho srozumitelné zdůvodnění, objasňující dostatečně důvody odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání pro jeho nepřípustnost, považuje Ústavní soud za přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle a v podrobnostech lze na něj odkázat.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu