Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5515/2017

-291

USNESENÍ

CORESO, spol. s r.o.

PPC TEAM plus s.r.o.

, se sídlem v Bratislavě, Maróthyho 6, PSČ 811 06, Slovenská republika, IČO 35700262, zastoupené JUDr. Michalem Rebrem, advokátem, se sídlem v Bratislavě, Maróthyho 6, PSČ 811 06, Slovenská republika, o určení vlastnického práva a vydání věci a o vzájemném návrhu žalované o určení vlastnického práva a vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2017, č. j. -264, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Rebra, advokáta, se sídlem v Bratislavě, Maróthyho 6, PSČ 811 06, Slovenská republika.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. května 2016, č. j. -227, určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem osobního automobilu, barvy šedá metalíza (výrok pod bodem I), rozhodl, že se osobní automobil, barvy šedá metalíza, včetně jednoho kusu multifunkčního klíče k vozidlu, vydává z úschovy Městského soudu v Brně žalobkyni (výrok pod bodem II), zamítl vzájemný návrh žalované vůči žalobkyni, aby bylo určeno, že žalovaná je výlučným vlastníkem osobního motorového vozidla), barvy šedá metalíza, a aby bylo určeno vydání osobního motorového vozidla, barvy šedá metalíza, spolu s jedním kusem multifunkčního klíče k vozidlu z úschovy Městského soudu v Brně žalované (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. května 2017, č. j. -264, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II tak, že žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně k osobnímu automobilu, barvy šedá metalíza, a na vydání tohoto automobilu z úschovy Městského soudu v Brně žalobkyni, se zamítá (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že se určuje, že žalovaná je výlučným vlastníkem osobního automobilu, barvy šedá metalíza; osobní automobil, barvy šedá metalíza, se vydává žalované z úschovy Městského soudu v Brně (výrok pod bodem II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým napadla výroky pod body I a II, když měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a odvolací soud se při řešení otázky hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se výroky napadeného rozsudku pod body I a II mění tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, II a III potvrzuje.

K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, která považuje dovolání v celém rozsahu za účelové a nepodložené žádným relevantním důkazem, navrhla proto odmítnutí dovolání.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , , dále jen „ “) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), a byla splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem ( ), se zabýval tím, zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí).

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nesprávnost právního posouzení věci se může týkat jak výkladu práva hmotného, tak i výkladu práva procesního, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí zaujal a na němž je toto rozhodnutí založeno.

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Dle dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozsudků ze dne 18. února 2010, sp. zn. , ze dne 20. května 2008, sp. zn. , či ze dne 4. září 2007, sp. zn. ) při řešení otázky předvídatelnosti rozhodnutí, když nebylo žalobkyni umožněno, aby „se svým vyjádřením vypořádala s případným předestřeným právním názorem odvolacího soudu, který je odlišný od právního názoru soudu prvního stupně, a to zejména za situace, kdy odvolací soud zjistil skutkový stav stejně, jako to učinil soud prvního stupně, a žalobkyně neměla možnost k němu podat patřičné doplnění“. Podle dovolatelky tím došlo i k narušení zásady dvouinstančnosti řízení.

Tato námitka však není sama o sobě způsobilá vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jí nemohl zabývat, neboť jde o vadu řízení (jak správně uvedla sama dovolatelka), k níž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ). Podle může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Samotná vada řízení však přípustnost dovolání dle vyvolat nemůže, i kdy by se soud vytýkaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. , ze dne 29. července 2014, sp. zn. , ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. , a ze dne 14. listopadu 2014, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud připomíná rozhodnutí ze dne 19. října 2010, sp. zn. , dle nějž „je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Nepředvídatelným, resp. překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit i tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. NS ČR )“.

Odvolací soud v nyní posuzované věci rozhodl v souladu s právním názorem žalované, závěry obsažené v napadeném rozhodnutí tak nemohly být pro žalobkyni nepředvídatelné.

Dovolatelka dále nesouhlasila s právním závěrem odvolacího soudu, dle nějž žalobkyně neprokázala z vyložených důvodů, že by byla v okamžiku koupě vozidla v dobré víře. Dovolatelka v rámci své argumentace shrnula některá svá v řízení již uplatněná skutková tvrzení, jimiž se snažila prokázat svoji dobrou víru při koupi předmětného vozidla. Z dovolání se však nepodává, který z předpokladů přípustného dovolání ve smyslu má dovolatelka za naplněný, tvrzení dovolatelky představuje pouhou polemiku se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , vyložil, že „může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála.

Pouze jako úvahu k doplnění žalobkyně uvedla, že do určité míry lze nákup vozidla a jeho podmínky považovat za projev obchodní zvyklosti mezi panem S. a žalobkyní, přičemž odkázala na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 22. března 2011, sp. zn. . Ani tato výtka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na této otázce není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatelka jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. ). Navíc jde o skutečnost, která byla uplatněna až v dovolacím řízení a dovolací soud k ní tudíž podle přihlížet nemůže.

Ze stejného důvodu nemohou přípustnost dovolání založit ani výtky dovolatelky, dle kterých se měl odvolací soud zabývat spíše tím, jakým způsobem bylo předmětné vozidlo odcizeno z hlídaných garáží žalované.

Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů neshledal dovolání žalobkyně přípustné, proto jej dle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu