Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2015/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Mercedes-Benz Česká republika s. r. o.,se sídlem v Praze 4 – Chodově, Daimlerova 2296/2, PSČ 149 45, identifikační číslo osoby 48024562, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Široká 25/6, PSČ 110 00, proti žalované MRAZÍRNY PLZEŇ – DÝŠINA a. s., se sídlem v Dýšině, č. p. 408, PSČ 330 02, identifikační číslo osoby 25230484, zastoupené Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, K Merfánům 178/47, PSČ 318 00, o zaplacení částky 1 562 375 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014, č. j. -445, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „).

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. ledna 2013, č. j. -391, ve výrocích pod body I, III a IV, tj. pokud bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 311 012,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 29. března 2005 do zaplacení a uhradit náklady řízení před soudem prvního stupně, a jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. , a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. , jež jsou stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na jeho webových stránkách).

Má-li být pak dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“).

Údajem, že přípustnost odvozuje od ustanovení , dovolatelka těmto požadavkům nedostála. Z argumentů, jimiž vymezila důvod dovolání ( ), pouze jeden vyhovuje zároveň též požadavkům na sdělení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

V souvislosti s předestřenou otázkou, „v jaké výši bezdůvodné obohacení nastává“, totiž dovolatelka odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. , a namítá, že v tomto směru se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury. V tom jí však přisvědčit nelze; odvolací soud v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že při posouzení výše peněžitého plnění je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění, a je nutno přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, právní otázku výše bezdůvodného obohacení tedy řešil plně ve shodě se závěry uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu.

Z navazující argumentace je zřejmé, že dovolatelka ve skutečnosti brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu o výši příslušných nejnižších nákladů, zpochybňujíc znalecký posudek, z něhož odvolací soud v této otázce vycházel, prosazujíc názor, že měl být proveden především důkaz samotným předmětným vozidlem (míněno zjevně ohledání ve smyslu ), a vytýkajíc odvolacímu soudu, že nevyhověl návrhu na provedení revizního znaleckého posudku. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , a ze dne 30. října 2014, sp. zn. ). Požadavkům vytýčeným v ustanovení neodpovídají ani námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil (jíž se zabýval) a v jejímž řešení se odchýlil od označené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; i pro samotné vady řízení pak platí, že vzhledem k ustanovení nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. , ze dne 29. července 2014, sp. zn. , a ze dne 24. září 2014, sp. zn. ).

Takto uplatněné hledisko tedy přípustnost dovolání nezakládá.

Ve zbývající části dovolání žalované nesplňuje požadavky zákona na obsahové náležitosti dovolání.

Otázku, „zda je třeba odvozovat počítání lhůt pro promlčení až od dostatečně určitých skutkových tvrzení žalobce (vymezených tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými)“, odvolací soud neřešil, nejedná se tudíž o otázku splňující podmínky ustanovení Vzhledem k obsahu odvolací námitky dovolatelky odvolací soud řešil toliko otázku, zda je při posouzení důvodnosti námitky promlčení rozhodné, jak žalobce právně kvalifikoval uplatněný nárok. Dovolatelka se až v rámci dovolání pokouší posunout problém z roviny právní kvalifikace nároku do roviny dostatečnosti skutkových tvrzení. Dovolatelka ostatně argumentuje, že odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu „s ustáleným rozhodováním“, avšak příslušné judikatorní závěry dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit, nikterak nespecifikuje (srov. důvody již citovaného R 4/2014, popř. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. ).

Otázku, „zda i bez plné moci mohl žalobce komunikovat s pojišťovnou“, odvolací soud rovněž neřešil; v situaci, kdy podle jeho závěru nebyla smlouva o dílo uzavřena a plnění žalobkyně posuzoval jako plnění bezesmluvní, je řešení takové otázky v souzené věci právně nevýznamné (napadené rozhodnutí na ní nezávisí, srov. ). Především však není způsobilým (odpovídajícím hlediskům stanoveným v ) vymezením předpokladu přípustnosti dovolání argument, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s hmotným právem, tedy argument odpovídající úpravě dovolacího řízení účinné do 30. června 2009 (tj. občanskému soudního řádu ve znění před novelou provedenou ).

Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou vymezeny též v té části dovolání, v níž dovolatelka namítá, že přiznání náhrady nákladů řízení v celém rozsahu bez zohlednění úspěchu ve věci je v rozporu „s rozhodovací praxí“, neboť dovolatelka ani tu nikterak nespecifikuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit.

K výtce nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení , 3 Nejvyšší soud odkazuje na výklad shora vztahující se k námitce vady řízení, jež nezahrnuje otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem. Ani otázkou poučovací povinnosti se odvolací soud v souzené věci nezabýval, a neměl k tomu ani důvod. Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil, že byla-li žaloba zamítnuta, popřípadě procesní obrana žalovaného neobstála nikoli proto, že účastník řízení stran určité rozhodné skutečnosti neunesl důkazní břemeno, nýbrž na základě zjištěného skutkového stavu věci, pak tu není důvod, proč by takovému rozhodnutí soudu musel předcházet postup podle ustanovení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. ).

Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze (v příslušné jeho části) přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení z 16. září 2014, sp. zn. ). Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula.

Nejvyšší soud proto dovolání ze shora uvedených důvodů (dílem pro nepřípustnost, dílem pro vady) podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Žalobkyni náleží mimosmluvní odměna v částce 13.580 Kč podle ustanovení věty první, , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, neboť úkon byl učiněn 29. července 2014, (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 2.914,80 Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 16 794,80 Kč je dovolatelka povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky ( ve spojení s ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. listopadu 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu