Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 856/2014

32 Cdo 856/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce STAY ACTIVE INC., se sídlem Capital City, Independence Avenue, P.O.Box 1312, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 000093237, proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 33.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2013, č. j. -67, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. března 2013, č. j. -46, (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II), není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se při řešení otázky vázanosti soudu výsledkem, k němuž dospěl soud při posouzení předběžné otázky v jiném řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, totiž od závěru přijatého Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. , podle něhož v občanském soudním řízení není hodnocení předběžných otázek závazné pro jiná řízení než pro ta, ve kterých bylo toto hodnocení provedeno. V tom však dovolateli přisvědčit nelze, neboť závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku (jenž je, stejně jako ostatní jeho zde citovaná rozhodnutí, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), se na otázku procesního práva, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí, nevztahují.

Otázku platnosti leasingové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem dovolatele a J. K. Okresní soud v Šumperku skutečně v rozsudku ze dne 25. června 2012, č. j. -45, řešil toliko jako otázku předběžnou. Na základě jejího řešení (posouzení smlouvy jako neplatné pro neurčitost) však dospěl k závěru, že žalobou uplatněné pohledávky nevznikly; to byl primární důvod, proč žalobu na zaplacení leasingového nájemného a smluvní pokuty zamítl. Zamítavým výrokem svého rozhodnutí tak řešil nikoliv předběžnou otázku, nýbrž otázku existence uplatněných nároků, tedy samotný předmět řízení (srov. k tomu např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. argumentaci dovolatele lze pak odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu [např. rozsudek ze dne 27. října 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2013“), usnesení ze dne 4. března 2003, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1756, a rozsudek ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. ], v níž dovolací soud vyložil, že i když je podle ustanovení a 4 závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění, je pro zjištění, o čem soud rozhodl ve výroku rozhodnutí, významné též odůvodnění rozhodnutí, zejména tam, kde soud rozhodoval o žalobě na peněžité plnění.

Předpoklad, na jehož základě dovolatel dovozuje rozpor právních závěrů odvolacího s judikaturou, totiž že otázku vzniku hlavního závazku soud v jiném řízení řešil toliko jako otázku předběžnou, tedy neobstojí. Otázka procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. , a ze dne 26. září 2013, sp. zn. ).

K závěru o přípustnosti dovolání nemohou vést ani námitky, že „analogie a 2 v tomto případě není možná“ a že „v řízení, kde byla řešena prejudiciélní otázka, a v řízení v souzené věci jsou jiní účastníci v osobě žalované“, neboť dovolatel jejich prostřednictvím toliko zpochybňuje správnost právního posouzení odvolacího soudu (a vymezuje tak důvod dovolání), aniž v souladu s požadavkem stanoveným v uvedl, v čem v tomto ohledu spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek stanovených v považuje za splněné [z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), a dále též např. usnesení ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 16. září 2013, sp. zn. , ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , a ze dne 19. února 2014, sp. zn. ]. Poukaz na nesoulad právních závěrů odvolacího soudu s komentářovou judikaturou požadavky stanovené v nesplňuje. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti ( větu první ).

Argumentace dovolatele založená na závěrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2011, sp. zn. (judikovaných ostatně též v rozhodnutích Nejvyššího soudu ve věci samé, srov. např. rozsudek ze dne 28. února 2012, sp. zn. ), že povinnost ručitele splnit dlužníkův dluh je povinností odlišnou od povinnosti dlužníka, k závěru o přípustnosti dovolání vést nemůže, neboť na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí; odvolací soud takovou otázku neřešil a jeho právní posouzení nezahrnuje opačný než judikaturou dovozovaný názor ani implicite. Odvolací soud vyšel z názoru, podle něhož vznik ručitelského závazku je vzhledem k akcesoritě ručení podmíněn existencí hlavního závazku, tj. především platností smlouvy, jíž byl tento závazek sjednán. Tento závěr dovolatel rovněž zpochybňuje, přičemž se odvolává na ustálenou judikaturu, avšak bez jakékoliv bližší specifikace. Nejvyšší soud v již citovaném R 4/2014 zdůraznil, že vadou dovolání je též absence údaje o tom, od které ustálené rozhodovací praxe se řešení dovolatelem vymezené právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nehledě na to, že uvedený názor odvolacího soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 29. března 2011, sp. zn. ).

V argumentaci závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , vztahujícími se k povaze samostatného společenství účastníků, dovolatel zřejmě přehlédl, že v souzené věci se v žádném ohledu o společenství účastníků nejedná (je tu jen jeden žalobce a jen jeden žalovaný). S úvahami, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, se míjí též odkazy na závěry rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ze dne 28. července 1967, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2000, sp. zn. . Odvolací soud nezpochybnil možnost věřitele uplatnit nároky vůči dlužníku a ručiteli samostatně, v různých řízeních. Vytkl dovolateli, že petit jeho žaloby neodráží příslušný hmotně právní vztah, tzv. nepravou solidaritu dlužníka a ručitele (tj. že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého, srov. k tomu v bližším např. již citovaný R 54/2013). Na této úvaze, vyjádřené toliko pro úplnost, jako obiter dictum, však své rozhodnutí nezaložil, nehledě na to, že příslušné námitky dovolatele ani v tomto případě nesplňují požadavek na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Ani v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 pak nemůže přípustnost dovolání založit námitka, že řízení je zatíženo zmatečností. K uplatnění zmatečnostních vad je vyhrazen speciální procesní nástroj, žaloba pro zmatečnost upravená v ustanoveních a násl.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. září 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu