Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4054/2013

30 Cdo 4054/2013

U S N E S E N Í

J. P.,

535/50

,

proti žalované

České republice – Ministerstvo spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve výši 3.080.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2013, č. j. - 146, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud podle , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.

Dovolání žalobce směřující proti výroku I napadeného rozsudku v rozsahu, v jakém byl potvrzen ve vyhovující části rozsudek soudu prvního stupně, je subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. ; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

K námitce dovolatele, že se odvolací soud odchýlil od závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. , když opřel svůj rozsudek o údajně obecně známou skutečnost, tzv. notorietu, aniž by žalobci umožnil dokazovat, že poznatek o tom, že se jedná o notorietu, není správný, dovolací soud konstatuje, že pokud odvolací soud zvažoval, zda by se žalobci mělo dostat odškodnění z hlediska slušnosti, a vyjádřil svůj morální náhled na uplatněný nárok, pak jde o právní posouzení, a nikoli o notorietu nově vnesenou do řízení odvolacím soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ). V daném rozsahu není splněna podmínka přípustnosti dovolání, vymezená v

Stran způsobu, jakým je dovolání ve zbylém rozsahu koncipováno, je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud konstatoval: „Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.“

Uvedené se uplatní i v této věci, kdy dovolatel vedle polemiky se závěry odvolacího soudu nijak nespecifikuje, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit a v jaké konkrétní právní otázce, byť přípustnost svého dovolání staví právě na této skutečnosti.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu