Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8424F3BB2DF50B21C1257C9F0022B9B9.html
HTML · 12.45 KB
No categories available
30 Cdo 4054/2013
30 Cdo 4054/2013
U S N E S E N Í
J. P.,
535/50
,
proti žalované
České republice – Ministerstvo spravedlnosti
, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve výši 3.080.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 15/2012 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2013, č. j. 70 Co 221/2013 - 146, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. ), dále jen „ o. s. ř. “, dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Dovolání žalobce směřující proti výroku I napadeného rozsudku v rozsahu, v jakém byl potvrzen ve vyhovující části rozsudek soudu prvního stupně, je subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003 ; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
K námitce dovolatele, že se odvolací soud odchýlil od závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011 , když opřel svůj rozsudek o údajně obecně známou skutečnost, tzv. notorietu, aniž by žalobci umožnil dokazovat, že poznatek o tom, že se jedná o notorietu, není správný, dovolací soud konstatuje, že pokud odvolací soud zvažoval, zda by se žalobci mělo dostat odškodnění z hlediska slušnosti, a vyjádřil svůj morální náhled na uplatněný nárok, pak jde o právní posouzení, a nikoli o notorietu nově vnesenou do řízení odvolacím soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ). V daném rozsahu není splněna podmínka přípustnosti dovolání, vymezená v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Stran způsobu, jakým je dovolání ve zbylém rozsahu koncipováno, je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013 . V něm Nejvyšší soud konstatoval: „Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.“
Uvedené se uplatní i v této věci, kdy dovolatel vedle polemiky se závěry odvolacího soudu nijak nespecifikuje, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit a v jaké konkrétní právní otázce, byť přípustnost svého dovolání staví právě na této skutečnosti.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu