Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4521/2016

U S N E S E N Í

F. Z.,

M. P.

, zastoupené JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 439/9, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2016, č. j. -262, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 – dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, č. j. -218, zamítl žalobu na určení, že je žalobce spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 117 pro k. ú. a obec H., a to pozemku parc. č. st. 254 o výměře 63 m2, pozemku parc. č. 352/4 o výměře 208 m2 a stavby č. e. 98 stojící na pozemku parc. č. st. 254, přičemž spoluvlastnický podíl žalobce činí id. ½ vzhledem k celku (výrok I.), zamítl návrh žalobce ze dne 13. 11. 2013, kterým se domáhal, aby do řízení přistoupili další žalovaní specifikovaní v tomto výroku (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. -262, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba na určení, že je žalobce spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 117 pro k. ú. a obec H., a to pozemku parc. č. st. 254, jehož součástí je stavba č. e. 98 a pozemku parc. č. 382/4 (dále jen „předmětné nemovitosti“), přičemž výše spoluvlastnického podílu žalobce činí id. ½ celku (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle Žalobce se domnívá, že je stále spoluvlastníkem id. ½ předmětných nemovitostí, neboť mu nebylo řádně doručeno usnesení o příklepu soudní exekutorky ze dne 11. 7. 2012, č. j. 006 EX 891/2010-18. Uvádí, že vede několik desítek sporů u Městského soudu v Brně, kde do všech spisů nahlásil svou doručovací adresu. Žalobce nevěděl o probíhající exekuci pro vymožení marginální částky 4 000 Kč, nebyl zpraven o nařízené dražbě ani o následném příklepu žalované, pročež rozhodnutí o příklepu nemohlo nabýt právní moci pro absenci doručení žalobci. Soudu byla známa jeho doručovací adresa a byla zanesena v informačním systému soudu podle Žalobce podal za účelem ochrany svých práv okolo 136 žalob a podle jeho názoru není spravedlnosti stále učiněno zadost. Poukázal na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. , nebo na , od nichž se měl odvolací soud odchýlit tím, že uznal způsob doručení vyvěšením na úřední desku exekutorky. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že určí, že je žalobce spoluvlastníkem id. ½ předmětných nemovitostí.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

V posuzovaném případě dovolatel namítal, že mu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nebylo řádně doručeno usnesení o příklepu, takže nepozbyl svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem. Konkrétně namítá, že mělo být doručováno na adresu pro doručování, kterou sdělil v jiných řízeních a nikoliv na adresu jeho trvalého pobytu.

Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobci bylo doručováno na adresu jeho trvalého pobytu správně, neboť v každém jednotlivém řízení se posuzuje samostatně adresa místa, na kterou mají být účastníku řízení soudní písemnosti doručovány. Soud není povinen po skutečné adrese účastníka pátrat a vychází jen ze zákonných pravidel upravujících doručování. U fyzické osoby je prioritní adresa, kterou uvedl ve svém podání či jiném úkonu vůči soudu; není-li jí, je místem doručování adresa evidovaná na žádost účastníka v informačním systému evidence obyvatel; není-li ani takové adresy, doručuje se na adresu trvalého pobytu. V době vydání rozhodnutí o příklepu nesdělil žalobce žádnou adresu, na kterou mělo být doručováno, v informačním systému evidence obyvatel neměl žalobce žádnou adresu evidovánu, a proto závěr o doručování na adresu jeho trvalého pobytu (ohlašovny) byl správný. Jelikož nebyl žalobce v místě trvalého pobytu zastižen, nebylo možné tam zanechat výzvu, bylo usnesení uloženo a na úřední desce soudní exekutorky byla správně vyvěšena výzva k vyzvednutí. V důsledku toho bylo žalobci účinně doručeno usnesení o příklepu, které tak nabylo právní moci dne 8. 8. 2012.

Uvedené závěry odvolacího soudu jsou plně souladné s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Konkrétně v usnesení ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud uvedl, že „právní úprava doručování písemností platná od novely , provedené s účinností od 1. 7. 2009, je úpravou přísnější než úprava předchozí a vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je proto odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v ustanovení , z něhož vyplývá, že je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. a v právnické literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 304–305). Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetíy nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Ustanovení sice připouští, že adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování.“

K obdobným závěrům pak dospěl Nejvyšší soud např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. (uveřejněném pod č. C 12 137 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. (dostupném na www.nsoud.cz)], a odpovídají rovněž judikatuře Ústavního soudu, jak je patrno např. z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. , či z usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. (obou dostupných na http://nalus.usoud.cz)]. Naopak nepřiléhavými jsou poukazy dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. .

Podle , 2 adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud adresát požádá v řízení o doručování na adresu, kterou soudu sdělí, jde o adresu, na kterou mu bude doručováno, pouze však v daném řízení. Pro další řízení se nejedná o adresu, na kterou by mu měl soud doručovat, jestliže v tomto řízení adresát opětovně nepožádá o doručování na jím uvedenou adresu.

Podle neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

Podle , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel) na písemnou žádost občana lze v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu.

Podle uvedených ustanovení má fyzická osoba možnost nechat do evidence obyvatel zanést údaj o adrese místa, na kterou jí mají být doručovány písemnosti podle zvláštního předpisu, čímž si zajistí jejich faktické doručení (a to i ze strany soudu), a to zejména tehdy, pokud se na adrese místa trvalého pobytu nezdržuje. Takovým postupem pak předchází problémům s faktickou vědomostí o doručovaných písemnostech, a je proto především na ní, aby využití takové možnosti zvážila. Jestliže tak dovolatel neučinil, jde tato skutečnost z hlediska postupu při doručování zjevně k jeho tíži.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, v dovolacím přezkumu zjevně obstojí.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustné, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. listopadu 2016

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu