Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3497/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Zemana, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kremplem, advokátem, sídlem Okružní 433/1, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2025 č. j. -288, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. března 2025 č. j. -180 a výroku II usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. srpna 2024 č. j. -164, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Ing. Milady Pokorné, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na předvídatelné rozhodování podle věty prvníd (dále jen ""), právo na soudní ochranu podle y a právo na ochranu vlastnického práva podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") v záhlaví označeným usnesením připustil změnu žaloby tak, že se stěžovatel domáhá vydání rozsudku, kterým se určuje, že František Zeman, který zemřel dne 25. 2. 2020, (dále jen "zůstavitel") byl ke dni své smrti vlastníkem ideální jedné poloviny blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území Hostěnice a že stěžovatel je vlastníkem zbývající ideální jedné poloviny těchto pozemků (výrok I), v části, kde se stěžovatel domáhal určení svého vlastnického práva, pak řízení podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastavil (výrok II), a to pro překážku věci rozhodnuté ( ). Učinil tak z důvodu, že o stejném nároku ve sporu se stejnými účastníky již pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne 19. 11. 2013 č. j. -218, který Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 10. 3. 2016 č. j. -262 potvrdil, načež stěžovatelem podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 11. 2016 č. j. -315 odmítl.

3. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným usnesením v napadeném výroku II usnesení okresního soudu podle potvrdil. Uvedený soud konstatoval, že právně relevantní změnu poměrů může představovat úmrtí zůstavitele toliko k prvnímu nároku.

4. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle odmítl s tím, že není podle přípustné. Dospěl k závěru, že krajský soud se při výkladu od ustálené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel tvrdí, že v důsledku úmrtí zůstavitele se ocitl v bezvýchodné situaci, která je v rozporu s dobrými mravy. Zůstavitel působil jako mediátor a spojovací článek mezi ním a vedlejší účastnicí, nyní však nemá jinou možnost než se domáhat určení svého vlastnického práva. Zohlednit je třeba také skutečnost, že vedle určení svého vlastnického práva se domáhá i určení vlastnického práva zůstavitele. Důvod, pro který tak činí (tj. nepravost podpisu zůstavitele na darovací smlouvě, jímž byl převeden zůstavitelův podíl k uvedeným pozemkům), má vypovídat o tom, že toto úmrtí mělo na řízení o určení jeho vlastnického práva "skutečně zásadní vliv". Jde přitom o novou skutečnost, která tu v době vydání rozsudku č. j. -218 nebyla. V důsledku této změny poměrů není již dána překážka věci rozhodnuté.

6. Uvedené argumenty stěžovatel označuje za "relevantní v nejvyšší možné míře", a - s poukazem na povinnost obecných soudů posoudit a "odůvodnit" relevantní argumenty účastníků - označuje posouzení věci za zjevně nespravedlivé, v rozporu s právem na spravedlivý proces. Namítá i rozpor s judikaturními závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež plynou z usnesení ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. a usnesení ze dne 16. 10. 2008

sp. zn.

.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu obecných soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Stěžovatel namítá, že není dána překážka rei iudicatae, s tím, že úmrtím zůstavitele došlo ke změně skutku (skutkového děje), a že nyní již nejde o věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. . Opakuje přitom stejný argument, který uplatnil jak v odvolacím, tak v dovolacím řízení. Krajský soud i Nejvyšší soud se jím přitom zabývaly a náležitě (tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení) se s ním vypořádaly, když stěžovateli vysvětlily, proč uvedenou skutečnost nelze považovat za právně relevantní a proč není právní názor odvolacího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Ústavní soud tak nemá, co by mohl obecným soudům z hlediska ústavnosti (a ani věcné správnosti) vytknout.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu