Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3036/2013

U S N E S E N Í

Wüstenrot – stavební spořitelna a. s.

1) J. M.

,

2) R. M.

, a

3) A. D.

, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, pro 225 957,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání 3) povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne

3. 5. 2013

, č. j. -310, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 6. 2. 2013, č. j. -224, zamítl návrh 3) povinného na odklad exekuce ze dne 17. 8. 2012 (výrok I) a dále zamítl návrhy 3) povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2012, ze dne 4. 6. 2012 a ze dne 30. 7. 2012 (výrok II). Návrh na odklad exekuce zamítl s odůvodněním, že v něm 3) povinný uplatňuje stejné důvody jako ve svém prvním návrhu na odklad exekuce, přičemž žaloba na obnovu řízení byla zamítnuta, stejně jako jeho návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Uvedl, že exekuční titul, tj. rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2010, č. j. -65, byl všem třem povinným doručen a všichni tři povinní si proti němu podali odvolání, jež byla později odmítnuta. V rámci nalézacího řízení již také bylo řešeno, zda usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo odvolání proti rozsudku odmítnuto, bylo 3) povinnému účinně doručeno. Odmítnutí odvolání má v rámci soudního řízení za následek, že rozhodnutí soudu, které bylo takovým odvoláním napadeno, nabývá právní moci, jako by odvolání nebylo podáno vůbec. Správnost či naopak chybnost doručení rozhodnutí o odmítnutí odvolání nemá na právní moc rozsudku a jeho vykonatelnost žádný vliv. Soud se proto nezabýval správností doručení usnesení o odmítnutí odvolání 3) povinného. Dále uzavřel, že případné nesprávné doručení usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání 1) a 2) povinnému, nemůže mít vliv na právní moc a vykonatelnost rozhodnutí vůči 3) povinnému, neboť každému účastníkovi je doručováno samostatně a odvolací lhůta také běží každému samostatně (třetí povinný je ručitelem ve vztahu k 1/ a 2/ povinnému).

Krajský soud dovoláním napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. S odkazem na , 3, , uzavřel, že povinný 3) opakovaným uváděním adresy N., V K. v nalézacím řízení požádal o doručování právě na tuto adresu; a na ni mu bylo tedy účinně doručeno (vhozením do schránky dne 30. 9. 2011) usnesení Krajského soudu v Praze z 13. 6. 2011, č. j. -101, o odmítnutí odvolání pro vady. Případná změna trvalého pobytu povinného 3), jež dle evidence obyvatel nastala k 27. 6. 2011, nebyla pro doručování významná. Exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Nymburce z 31. 8. 2010, č. j. -65) tak byl v době zahájení exekučního řízení dne 15. 11. 2011 již pravomocný a vykonatelný. Tvrzení povinného, že domovní schránka byla v době doručování rozhodnutí nalézacího soudu označena pouze jménem jeho sestry, soud neuvěřil. Stejně tak dovolávání se zdravotního stavu povinného 3) ve vztahu k uvedenému doručování považoval za účelové. Podání žaloby na obnovu řízení s návrhem na odklad vykonatelnosti nemá vliv na vykonatelnost exekučního titulu. Důvod pro odklad exekuce ani pro její zastavení není dán.

Třetí povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z nejednotnosti rozhodování

téhož soudu

, uvádí, že „podstata právní problematiky tkví v tom, zda za adresu účastníkem občanského soudního řízení sdělenou – jak ji dává stávající úprava přednost v – lze pokládat i údaj o adrese trvalého pobytu /dle zák. ve znění pozdějších předpisů/, který účastník učinil v době, kdy tato adresa trvala, t. j. zda i v tomto případě měl účastník, pokud se jeho trvalé bydliště změnilo, dle ) povinnost „bez zbytečného odkladu“ sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, t. j. téhož , definujícího t. zv. „jinou adresu“ - když z hlediska odst. 1 téhož §, tam uvedené t. zv. „adresy povinné“, jež pro fyzickou osobu blíže vymezena v právě jako „adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel“, či-li odlišné od „jiné adresy“, tuto povinnost nemá“. Uvedl, že i v předchozím nalézacím sporu se daná problematika již řešila vícekrát, že druhoinstanční senáty „se přidržovaly dle nás utilitaristické snahy prvé instance „podržet chybně vyznačenou právní moc a vykonatelnost ex. titulu, ač druhoinstanční usnesení, jimž bylo odmítáno jeho odvolání, pov. 3/ - v nalézacím řízení žal. 3/ - nikdy neobdržel“. Uvedl, že zásilka byla dle zprávy poštovní doručovatelky zasunuta za dveře, za kterými pov. 3/ se svými rodiči již několik měsíců nebydlel. Vytýká soudu první stupně nedostatečné poučení povinného o možnostech zastoupení a požádání o ustanovení zástupce, jestliže zjistil, že „se neorientuje v možnostech a náležitostech své obrany ve velmi závažném sporu“. Připomněl své onemocnění po odstěhování, což mu také znemožnilo nahlásit změnu adresy. Má za to, „že by vedlo přímo k porušování ústavního práva na spravedlivý proces, kdyby měl obstát i napadeným rozhodnutím přenášený názor, že uvedl-li účastník soudního řízení na některém svém podání v době tohoto podání platnou adresu svého tr. bydliště, stává se tato adresa vyžádanou adresou pro doručování pro další průběh řízení bez ohledu na to, zda trvalé bydliště účastníka se poté změnilo. Tento výklad se ostře střetá s běžnou právní koncepcí projevů vůle“. Za nehorázné považuje tvrzení soudu, „že 3) povinnému byl zmíněný rozsudek pro uznání doručen náležitě, dlouhodobě již před jeho přestěhováním /ještě v roce 2010/“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že bude vyhověno jeho návrhu na zastavení exekuce, případně tak, že odvoláním napadené prvoinstanční rozhodnutí bude zrušeno a vyhověno návrhu na odklad exekuce do rozhodnutí o jejím zastavení, a jako další možnost navrhl zrušení dovoláním napadeného usnesení s instrukcí pro soud druhé instance.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srovnej čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Předně je třeba uvést, že proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není dovolání přípustné ( ).

Z dále vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje

splnění předpokladů

přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Ačkoliv dovolatel zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o účinném doručení usnesení o odmítnutí odvolání, nevymezuje, s čím spojuje přípustnost dovolání (podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Je přitom zřejmé, že právní úprava doručování nepodnikajícím fyzickým osobám je vymezena v , a že právní závěr o doručení usnesení o odmítnutí odvolání 3) povinnému není ani v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, která se k výkladu tohoto ustanovení vztahuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání 3) povinného odmítl.

O nákladech řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.

předsedkyně senátu