Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4295/2013

28 Cdo 4295/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně PaedDr. O. Č., P., zastoupené JUDr. Martou Černou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovanému J. K., P., zastoupenému Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská 30, o zaplacení částky 235.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2013, č. j. – 38, takto: Dovolání žalovaného se odmítá.O d ů v o d n ě n í:

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud zdůraznil, že adresou pro doručování se v rozumí jak, adresa, kterou adresát uvedl ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu jako adresu místa v ČR, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, tak i adresa, nebyla-li stanovena výše zmíněným způsobem, určená podle hledisek uvedených v , b), a e) až j) , tedy v případě žalovaného adresa evidovaná v rozhodném období v informačním systému evidence obyvatel. Dále odvolací soud uvedl, že právní úprava doručování účinná od 1. 7. 2009 vychází z toho, že pro doručování není významné, kde se adresát skutečně zdržuje a že ten je povinen zajistit si přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, kde se skutečně zdržuje. Omluvitelným důvodem pro neseznámení se s doručovanou u tedy dle odvolacího soudu nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje. Na základě výše uvedeného tedy odvolací soud dovodil, že zde nejsou dány důvody pro vyslovení neúčinnosti doručení předvolání k ústnímu jednání.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. a uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ust. , které spatřuje v nesprávném posouzení otázek týkajících se aplikace a otázky povinnosti zanechat adresátovi výzvu dle .

V dovolání předně namítal okolnosti, za nichž se náhle bez vlastního zavinění ocitl v situaci bez reálného trvalého bydliště. Poukazoval na to, že do dané situace dostal jednáním své bývalé partnerky, která ho ze společné domácnosti „vyhodila na ulici“, přičemž v penzionu, kde si opatřil ubytování, mu nebylo umožněno uvedení adresy penzionu jako adresy odvolatelova trvalého pobytu. Dle odvolatele tedy okolnosti případu vylučovaly správnost úvah odvolacího soudu, případně soudu prvního stupně.

Namítal dále, že v řízení nebyl prokázán postup ve smyslu , neboť nebylo zjištěno, že by mu výzva byla uložena na adresy ohlašovny Úřadu Městské části Praha 13.

Dovolatel proto navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu nebo jeho změnu tak, že se vyslovuje požadovaná neúčinnost popsaného doručení.

Žalobkyně ve svém vyjádření namítala nepřípustnost dovolání, ježto z něj neplyne formulace žádné právní problematiky, která by v posouzení věci odvolacím soudem mohla být považována za nesprávný výklad práva.

K námitkám dovolatele o absenci jeho zavinění na vzniklé situaci, poukázala na zjištění patrná ze spisu , kdy 6. 4. 2009 byl exekutorskou kanceláří vyzván k vyklizení bytu a tento byl exekutorským úřadem otevřen až dne 14. 9. 2010. Byt byl zcela prázdný a zdevastovaný. Žalovaný byt opustil sám, věděl tedy, že je jeho povinností uvést údaje o trvalém pobytu do souladu se skutečností, ale neučinil tak. Přitom věc nemusel řešit bezodkladně, ježto od roku 2007 věděl, že se z bytu musí vstěhovat a učinil tak roku 2010. Měl tedy tři roky na vyřešení svého bydlení a přihlášení se k trvalému bytu, zejména když v té době byl i vlastníkem bytu v K.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle ve znění dotčeném novelou provedenou , účinnou od 1. 1. 2013, které se na tuto věc vztahuje.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Předně je třeba konstatovat, že i za novely účinné po 1. 1. 2013 vymykají se z dovolacího přezkumu otázky skutkové povahy, na nichž dovolatel zakládá svou argumentaci v dovolání. Je tomu tak proto, že skutková zjištění odvolacího soudu dovoláním úspěšně zpochybnit nelze, lze-li dovolání podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci; srov. .

Pokud jde o tvrzení dovolatele o nesprávnosti právního posouzení, tyto důvody dovolací soud neshledává. Usnesení odvolacího soudu je podrobné, přesvědčivé, vychází ze závěrů komentářové literatury, která je sdílena konstantně i v judikatuře dovolacího soudu. Dovolací soud nemá důvod odchýlit se od právního posouzení, jak bylo vyjádřeno v dovoláním napadeném usnesení.

Ve věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle a proto se dovolání odmítá ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2014 JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu