Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3042/2025

-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlinky 162/92, proti žalované P. K. V., zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, č. j. -202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. -159, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2024, č. j. -173, vypořádal společné jmění manželů (dále „SJM“) účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal bytovou jednotku č. X blíže specifikovanou ve výroku I bod 1. písm. a (dále „byt č. X“), pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, osobní automobil zn. Ford Galaxy, finanční prostředky na účtu ve výši 148 825 Kč a „příjmy z nájmu“ bytu č. X za dobu od srpna 2015 do srpna 2016 a od ledna 2017 do října 2018 ve výši 403 200 Kč, do výlučného vlastnictví žalované přikázal bytovou jednotku č. Y blíže specifikovanou ve výroku I, bodu 2., písm. a (dále „byt č. Y“), police na knihy v bytě č. Y, police na sbírku ořezávátek na tužky a kovovou postel ve stejném bytě, závazek ze smlouvy o půjčce ve výši celkem 300 000 Kč přikázal účastníkům rovným dílem (výrok I), výrokem II žalované uložil povinnost uhradit žalobci na vypořádání podílů a vnosů ve výši 530 000 Kč a 202 341 Kč částku 34 298 Kč a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

2. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. -202, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I a II tak, že do výlučného vlastnictví žalobce i žalované přikázal stejné majetkové hodnoty, do výlučného vlastnictví žalované ještě finanční prostředky na konkrétním účtu u Airbank, a.s. ve výši 29 245,45 Kč, vyslovil, že závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 300 000 Kč převezmou účastníci rovným dílem, žalované uložil povinnost nahradit žalobci na vypořádání podílů a vnosů žalobce v úhrnné výši 742 379 Kč částku 53 940 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o , , (dále jen „“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

4. V rozsáhlém dovolání žalovaný obsáhle cituje z odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu a se skutkovými a právními závěry těchto soudů polemizuje. Přestože sám dovolatel zobecnitelné právní otázky, které chce podrobit dovolacímu přezkumu, zvlášť neformuluje, lze z obsahu dovolání dovodit, že odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu při řešení následujících právních otázek:

1) Otázka přezkoumatelnosti důvodů pro vypořádání zůstatku na účtu ve výši ke dni rozchodu manželů, nikoli ke dni zániku SJM. Dovolatel namítá, že odvolací soud akceptoval odůvodnění soudu prvního stupně, podle kterého na účtu žalobce byl ke dni obou rozchodů účastníků (před a po obnovení soužití) zůstatek ve výši přesahující výši, kterou žalovaná k vypořádání uplatnila, a od rozchodu účastníků s prostředky na účtu disponoval pouze žalobce, proto nevycházel z výše zůstatku ke dni zániku SJM. Námitce žalobce, že nebyl vypořádán zůstatek na účtu žalované, odvolací soud vyhověl, vyšel však z výše tohoto zůstatku ke dni zániku SJM a rozdílný přístup k oběma účtům nevysvětlil. Nelze ani dovodit, kjakému datu byl zůstatek na jeho účtu vypořádán. Rozhodnutí proto považuje vtéto části zanepřezkoumatelné (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , , , , , a ).

2) Otázka možnosti vypořádání SJM k jinému datu než k datu zániku SJM v případech, kdy nejde o tzv. „odklon“. Dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a s tím, že „platná judikatura“ umožňuje vypořádání k jinému datu, než je datum zániku SJM, jen v případě tzv. odklonu, „což ale neníuvedený případ“, neboť šlo o běžný účet žalobce, ze kterého hradil běžné výdaje rodiny, a vypořádány tak byly spotřebované finanční prostředky.

3) Otázka možnosti vypořádat jen hodnotu skutečně získanou a otázka výkladu a aplikace práva směřující ke spravedlivému výsledku. Dovolatel uvádí, že odvolací soud akceptoval úvahu soudu prvního stupně o zahrnutí příjmů žalovaného z pronájmu bytu v SJM účastníků, se kterými žalobce disponuje nebo disponoval, a to bez zohlednění nákladů uváděných v daňových přiznáních s tím, že skutečně vynaložené náklady žalobce netvrdil ani neprokazoval. Skutečnost, že žalovaná s dětmi užívala byt č. Y ve stejném domě, nepovažoval odvolací soud za relevantní. Žalobce namítá, že uvedená položka v okamžiku zániku SJM neexistovala a právní argumentace k zahrnutí těchto prostředků do vypořádání vodůvodnění rozhodnutí nalézacích soudů absentuje (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Z příjmů z investičního bytu č. X byla hrazena hypotéka na pořízení investičního bytu, náklady na opravy a údržbu tohoto bytu a odváděná daň z příjmu a z nemovitých věcí. „Bez významu“ není podle dovolatele ani skutečnost, kterou v řízení argumentoval, a to, že musel po rozchodu řešit vlastní bydlení, na které vynakládat finanční prostředky a platil rovněž za byt užívaný žalovanou a dětmi a veškeré náklady včetně hypotečního úvěru na investiční byt č. X. Rozhodnutí tak považuje za rozporné s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. o možnosti vypořádat jen hodnotu skutečně získanou a dále sp. zn. o potřebě výkladu a aplikace práva směřujícího k spravedlivému výsledku. Dodává, že pokud se skutečně získaná anespotřebovaná hodnota příjmů z pronájmu promítla do zůstatku na účtu, byl by konstruovaný příjem vypořádán duplicitně. Za specifikum případu považuje, žeúčastníci měli vSJM dva totožné byty, každý z nich užíval výlučně jeden zmanželů, žalovaná k bydlení, žalobce, který si však musel zajistit jiné bydlení a veškeré náklady spojené s bytem hradil, kbraní užitků.

4) Otázka valorizace vnosu. Dovolatel namítá, že poskytl částku 630 000 Kč za účelem konečného nabytí bytové jednotky v rámci privatizace, důvody pro valorizaci tohoto vnosu odvolací soud neshledal, dovodil výjimečné okolnosti pro její nepřipuštění, a to s ohledem nalegitimní očekávání účastníků (k vnosu došlo 10 let před zavedením právní úpravy valorizace a rovněž judikatura Nejvyššího soudu se vyvíjela), s ohledem na podílení se žalované na aktivitách spojených se získáním bytu do SJM (na rozdíl od žalobce, který v rozhodné době pobýval pracovně převážně v zahraničí) a vzhledem k tomu, že byt bylpořízen také za prostředky žalované (byť v menší míře, jako vnos neuplatněné), primárním cílem vnosu bylo nabytí bytu do SJM pro účely rodinného bydlení, k tomuto účelu byt také až do ukončení společného soužití účastníků sloužil, a byl tak naplněn dohodnutý účel investice ze strany žalobce. Valorizaci vnosu by za zjištěných okolností považoval odvolací soud za nespravedlivou, v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru dovolatele se tak odvolací soud, který odmítl zadat znalecký posudek ke zjištění zvýšení hodnoty bytu, odchýlil do zásady, že valorizace vnosu by měla být pravidlem nikoli výjimkou (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), nesprávně přitom zohlednil legitimní očekávání žalované (nikolivšak žalobce) a také neuplatněný vnos žalované. Žalobce rovněž připomněl, žepřestože investoval částku 630 000 Kč, uplatnil vnos pouze ve výši 530 000 Kč, čímžreálně „zhmotnil“ neuplatněný vnos žalované ve výši 100 000 Kč.

5. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

7. Dovolání není přípustné.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle -3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedleobecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K vypořádání zůstatku na účtu

10. Otázka možnosti vypořádání SJM k jinému datu než k datu zániku SJM mimo případy tzv. odklonu přípustnost dovolání nezakládá.

11. V rozsudku ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje, se Nejvyšší soud zabýval vypořádáním peněžních prostředků v SJM, které jeden z manželů za trvání manželství vybral z bankovního účtu. Uvedl, že druhý z manželů, který sevypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, žepředmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jehopovinnost tvrzení a povinnost důkazní se v daném směru omezuje na prokázání, žetaková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavuvybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo. Uvedené závěry lze vztáhnout i na jiné majetkové hodnoty, které prokazatelně tvořily součást SJM a kterými disponoval výlučně jeden z manželů. Pokud takové majetkové hodnoty uplatňuje k vypořádání druhýz manželů, není povinen prokazovat, že nedošlo k jejich spotřebování, případně že ke dni zániku SJM existují. Je tedy na manželovi, který s peněžními prostředky v SJM výlučně sám disponoval, aby tvrdil a prokázal, jak s takovými prostředky naložil.

12. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než zjakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, aže samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Odvolací soud vycházel při vypořádání zůstatku na bankovním účtu žalovaného zezjištění, že na účtu se jak při prvním, tak při druhém rozchodu účastníků nacházela částka, která převyšuje částku, kterou k vypořádání uplatnila žalovaná, a že poté sprostředky na účtu nakládal výlučně žalobce. Žalobce tvrdí, že uvedené finanční prostředky byly spotřebovány, neboť zúčtu hradil běžné výdaje rodiny. Ktakovému skutkovému zjištění o použití finančních prostředků na účtu žalovaného po rozchodu účastníků však odvolací soud nedospěl.

K možnosti vypořádat jen hodnotu skutečně získanou

14. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky možnosti vypořádat jen hodnotu skutečně získanou.

15. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění, že výlučně žalobce obdržel v hotovosti nájemné za pronájem bytu v SJM ve výši celkem 403 200 Kč a že netvrdil anineprokazoval, že by na tento byt vynaložil skutečné náklady. Ani existenci této hotovosti v uvedené výši ke dni zániku SJM nebyla žalovaná povinna prokazovat (viz bod 11 výše) arovněž u této položky neučinil odvolací soud skutková zjištění, na základě kterých žalobceúvahy odvolacího soudu zpochybňuje, tedy zjištění o tvrzeném spotřebování těchtoprostředků na zaplacení oprav bytové jednotky, splátek úvěru, daní a nákladů spojených s bytovou potřebou žalobce, žalované a jejich dětí. K námitce žalobce, že pokud by se hodnota příjmů z pronájmu promítla do zůstatku na účtu, byl by konstruovaný příjem vypořádán duplicitně, dovolací soud připomíná, že odvolací soud vycházel ze zjištění, že nájemné bylo žalobci hrazeno v hotovosti.

16. Za nepřiměřenou nepovažuje dovolací soud ani úvahu odvolacího soudu, který shodněse soudem prvního stupně nepovažoval námitku žalobce, že vypořádání příjmu z pronájmu je nespravedlivé, neboť další byt účastníků užívala k bydlení žalovaná s dětmi ažalobce si musel po odchodu ze společné domácnosti zajistit jiné bydlení. Vzhledem k tomu, že nebyla učiněna jiná zjištění, je třeba vycházet z toho, že náklady na uspokojení bytové potřeby obou účastníků a jejich dětí byly nejméně do zániku SJM hrazeny ze SJM. Zatakového stavu není zařazení a vypořádání hotovosti z příjmu z pronájmu dalšího bytu, kterým disponoval výlučně žalobce, v rozporu s požadavkem na spravedlivé vypořádání.

K valorizaci vnosu

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , vyložil, že i v řízení ovypořádání společného jmění manželů vypořádávaného podle , , lze zohlednit pouze to, co bylo navrženo procesně relevantním způsobem k vypořádání ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů. Pouplynutí této lhůty nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání asoud již nemůže společné jmění vypořádat (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. ).

18. Nadále tak platí, že soud může vypořádat pouze ty položky, které účastníci učinili řádně předmětem řízení (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. ), přičemž účastníky tíží břemena tvrzení adůkazní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. ).

19. Vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho zmanželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství asoučasně požadavek investujícího manžela, „aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“, v řízení o vypořádání SJM. Shodné závěry se uplatní i pro vypořádání vnosu ze společného majetku do majetku výlučného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. ).

20. Již v rozsudku ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že soud nemá v řízení o vypořádání společného jmění manželů povinnost bez příslušného návrhu o vnosu rozhodovat a že tvrzení o valorizaci vnosu musí být součástítvrzení o tom, jak je požadovaná částka vnosu vyčíslována (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. ). Je tedy jen na tom, kdo se domáhá vypořádání tzv. vnosu anebo i jeho valorizace, aby tento nárok v řízení odpovídajícím způsobem uplatnil; bez návrhu na vypořádání vnosu ve výši, která tvrzenou valorizaci zohledňuje, nelze o vnosu ve valorizované výši rozhodnout. Závěr, že dispoziční zásada se musí prosadit nejen při uplatnění vnosu jako takového (tj. v „základní výši“), ale i v případě jeho valorizace nebyl nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. , nijak zpochybněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2026, sp. zn. ).

21. Odvolací soud zohlednil shodně jako soud prvního stupně vnos namítaný žalobcem vcelé výši, ve které byl uplatněn (530 000 Kč), nemohl se proto při vypořádání tohoto vnosu od judikatury dovolacího soudu v neprospěch žalobce odchýlit. Vnos nebyl uplatněn ve výši, která by si vyžádala posouzení důvodů pro jeho valorizaci, nebyly tvrzeny ani skutečnosti, prokteré by měl být vnos naopak započten v nižší (redukované) výši. Odvolací soud protorovněž nepochybil, pokud k posouzení změny hodnoty společného majetku, na který žalobce vynaložil své výlučné prostředky, nenařídil vypracování znaleckého posudku.

K přezkoumatelnosti rozsudku v části týkající se vypořádání zůstatku na účtu žalobce

22. Otázka formulovaná pod bodem 1) je svým obsahem námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít zanásledek nesprávné rozhodnutí, však přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ); vady řízení (s účinností od 1. 1. 2013) nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. věta právní ) a přípustnost dovolání založit nemohou. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je navíc zřejmé, že se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který vypořádal zůstatek na účtu žalobce vevýši, kterou uplatnila žalovaná, neboť zůstatek na účtu vedeném na jméno žalobce tutočástku převyšoval v době prvního i druhého rozchodu účastníků, a šlo o prostředky v SJM, se kterými disponoval pouze žalobce. Rovněž zůstatek na účtu žalované vypořádal odvolací soud jako položku, kterou žalobce včas k vypořádání uplatnil, a to ve výši, které se v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dovolával. Z rozsudku odvolacího soudu je tak zcela zřejmé, jakými úvahami se při vypořádání zůstatků na účtech účastníků řídil. Správnost těchto úvah dovolatel přípustným způsobem v dovolání nenapadá, zobecnitelnou právní otázku spolu s vymezením přípustnosti dovolání bylo v tomto směru možné dovodit jen u právní otázky uvedené pod bodem 2).

23. Dovolání není přípustné, dovolací soud je proto podle odmítl.

24. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí onáhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2026

Mgr. Petra Kubáčovápředsedkyně senátu