Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2255/2026

-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka asoudcůMgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce P. N., zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, proti žalovanému O. N., o zaplacení 71 465 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2026, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního

stupně“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2025, č. j. -133, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 71 465 Kč s

v rozhodnutí specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2026, č. j. -180, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Dále uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 102 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

II.Dovolání a vyjádření k dovolání

3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o , , (dále jen „“) s tím, že

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Dovolatel předkládá otázku, zda úhrada objektivně nutných nákladů na zachování a

externí

úschovu společné movité věci jedním spoluvlastníkem bez předchozí dohody či

vyrozumění druhého spoluvlastníka zakládá nárok na vydání bezdůvodného obohacení do

výše jeho spoluvlastnického podílu, nebo zda takový nárok pro absenci dohody zaniká. Namítá, že nešlo o běžnou správu, nýbrž o opatření nutné k ochraně nábytku před poškozením při rekonstrukci. Odvolací soud měl proto nárok podle zásady

iura novit curia

posoudit podle

a násl. , . Žalovaný podle dovolatele získal majetkový prospěch tím, že jeho podíl na věcech byl na náklady dovolatele chráněn před zničením. Tvrzené odchýlení od rozhodovací praxe dovolatel dovozuje z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. , , a

22 Cdo

599/99, podle nichž mohou náklady vynaložené spoluvlastníkem na společnou věc bez dohody s ostatními založit právo na vydání bezdůvodného obohacení. Dále předkládá otázku, zda lze žalobu zamítnout pro neprokázání totožnosti uskladněných věcí, jestliže soudy

neprovedly jím opakovaně navrhované ohledání těchto věcí. V tom spatřuje vadu opomenutého důkazu a porušení práva na spravedlivý proces, přičemž odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. , , a . Postup

žalovaného, který podle něj o stěhování věděl, ale následně odmítal prohlídku skladu, označuje rovněž za zneužití práva podle , . Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný považuje dovolání za bezpředmětné, neboť podle jeho názoru bylo podáno opožděně.

III.Přípustnost dovolání

5. Dovolací soud předně podotýká, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou.

6. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedleobecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, vjakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K náhradě nákladů skladování

8. Dovolatel vymezuje otázku, zda jednostranné vynaložení objektivně nutných nákladů na zachování a externí úschovu společné movité věci bez předchozí dohody či vyrozumění druhého spoluvlastníka zakládá nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nebo zda takový nárok v důsledku absence dohody zaniká. Uvedená otázka však vychází z předpokladu, žežalobce vynaložil objektivně nutné náklady na záchranu společných věcí před jejich bezprostředně hrozícím zničením a že situace vyžadovala jednání bez předchozího projednání se žalovaným. Takový skutkový stav odvolací soud nezjistil.

9. Odvolací soud naopak vyšel ze zjištění, že přemístění věcí bylo vyvoláno předem plánovanou rekonstrukcí bytu užívaného žalobcem. Žalobce musel předem vědět, že bude třeba alespoň část movitých věcí přemístit, a měl možnost tuto potřebu i způsob jejich dalšíhouložení předem projednat se žalovaným. Nešlo tedy o neodkladnou záležitost vyžadující okamžitou a bezprostřední reakci žalobce. Odvolací soud dále vycházel z toho, žežalobce přemístění věcí se žalovaným žádným způsobem neprojednal, porušil alespoň konkludentně uzavřenou dohodu účastníků o ponechání věcí v bytě č. X do jejich rozdělení aplacené externí skladování zvolil jednostranně, neboť žalovanému nedůvěřoval a chtěl mít věci pod vlastní kontrolou. Žalovaný s přemístěním věcí nesouhlasil a snažil se mu zabránit.

10. Dovolatelem označená judikatura rozlišuje mezi náklady vynaloženými se souhlasem ostatních spoluvlastníků nebo na základě řádného většinového rozhodnutí a náklady vynaloženými bez dohody či řádné majorizace. U nákladů vynaložených bez dohody čimajorizace připouští za stanovených podmínek vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž odlišuje náklady na nutnou opravu nebo údržbu od ostatních investic. V rozsudku ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), byly posuzovány náklady na opravy a údržbu nezbytné k tomu, aby společný dům mohl nadále sloužit svému účelu. Rozsudek ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , souhrnně vymezil právní režim investic do společné věci podletoho, zda byly vynaloženy se souhlasem ostatních spoluvlastníků nebo bez něj a zda šlo o náklady na nutnou opravu či údržbu. Rozsudek ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , se týkal nákladů na odstranění neoprávněné skládky ze společného pozemku, přičemž povinnost skládku odstranit byla investující spoluvlastnici uložena vesprávním řízení; Nejvyšší soud proto její postup posoudil jako zvláštní případ hospodaření se společnou věcí založeného rozhodnutím orgánu veřejné správy, při němž nebyla nezbytnádohoda spoluvlastníků ani rozhodnutí většiny. V rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , byly jako nutné posuzovány náklady umožňující udržovat společný podnik ve stavu jeho dosavadní existence.

11. V projednávané věci naproti tomu nebylo zjištěno, že několikaleté placené externí skladování představovalo objektivně nutný náklad na záchranu společných věcí. Žalobci nebyla povinnost věci přemístit nebo externě skladovat uložena ani rozhodnutím orgánu veřejné moci, jako tomu bylo v případě řešeném v rozsudku sp. zn. . Zeskutkových zjištění odvolacího soudu plyne pouze potřeba přemístit alespoň část věcí vsouvislosti s plánovanou rekonstrukcí, nikoli nutnost uložit je právě do externího placeného skladu bez předchozího projednání se žalovaným a ponechat je tam po celou dobu, za kterou se žalobce domáhá náhrady nákladů. Dovolatel tak směšuje potřebu vyklidit rekonstruovaný byt s objektivní nutností jím jednostranně zvoleného způsobu a délky skladování.

12. Dovolatel tak nepředkládá k posouzení právní otázku vycházející ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem, nýbrž otázku založenou na vlastní skutkové premise obezprostředním ohrožení věcí, neodkladnosti zásahu a objektivní nutnosti externího skladování. Jeho argumentace, že věcem hrozila devastace prachem a sutí, a že nebylo možné vyčkat na souhlas žalovaného, proto ve skutečnosti směřuje proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že šlo o předvídatelný důsledek plánované rekonstrukce, který mohl být sežalovaným předem projednán. Skutková zjištění odvolacího soudu však nelze v dovolacím řízení zpochybnit prostřednictvím otázky přípustnosti podle Dovolání lze podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá nanesprávném právním posouzení věci; dovolací soud proto vychází ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

13. Na tom nic nemění ani obecný závěr dovolatelem označené judikatury, že absence dohody spoluvlastníků sama o sobě nevylučuje vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatel tento závěr vztahuje na skutkově odlišnou situaci nutných nákladů nazáchranu společné věci, jejíž existence nebyla v projednávané věci zjištěna. Jím formulovaná hmotněprávní otázka proto nevychází ze skutkového základu napadeného rozhodnutí a přípustnost dovolání podle nezakládá.

K neprovedení ohledání

14. Přípustnost dovolání nezakládá ani procesní otázka týkající se neprovedení ohledání skladovaných věcí. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že nebylo prokázáno, které věci byly ve skladu uloženy. Námitky týkající se rozsahu uskladněných věcí označil vzhledem ke svému právnímu posouzení za nerozhodné a vysvětlil, že další dokazování nebylo potřebné. Současně uvedl, že ohledání v místě původního uskladnění již nebylo možné, neboť věci byly převezeny zpět do bytu žalobce.

15. Vyřešení dovolatelem formulované procesní otázky by tak nemohlo ovlivnit nosný závěr napadeného rozhodnutí založený na plánované povaze rekonstrukce, absenci neodkladnosti a jednostranném postupu žalobce bez předchozího projednání se žalovaným. Ani tato otázka proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

IV.Závěr a náklady řízení

16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. 9. 2026

Mgr. David Havlíkpředseda senátu