Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2887/2015

28 Cdo 2887/2015

U S N E S E N Í

J. M.

, a b)

Z. M.

, proti žalované

M. B.

, zastoupené Mgr. Alexandrem Petrem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 629/4, o

náhradu nákladů řízení

, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2014, č. j. -87, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 2. 2014, č. j. -78, přiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.), řízení ve věci samé zastavil (výrok II.) a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně částku 58.080 Kč coby náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2014, č. j. -87, usnesení soudu prvního stupně k odvolání žalobců ve výroku III. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před městským soudem (výrok I.), a dále vyslovil, že ani na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků právo (výrok II.).

Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž Nejvyššímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí ve zmíněném výroku změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení ovšem vylučuje přípustnost dovolání dle proti rozsudkům a usnesením, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v

Omezení přípustnosti dovolání zakotvené v se uplatní i tehdy, je-li řečeným opravným prostředkem napadán výrok o náhradě nákladů řízení (přičemž peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání považovat za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v , ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se meritorně takového vztahu nebo věci týká, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. ). Jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda bylo dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení rozhodnuto o peněžitém plnění nepřekračujícím hranici 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ). Je proto nutno zkoumat, zdali byla žalované výrokem I. usnesení krajského soudu, proti němuž směřuje její dovolání, odepřena náhrada nákladů řízení převyšující částku 50.000 Kč.

Ačkoli soud prvního stupně žalobcům uložil nahradit žalované náklady řízení společně a nerozdílně, judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že nevystupují-li procesní subjekty jako nerozluční společníci ve smyslu , není zásadně důvodu, aby jim byla ukládána solidární povinnost k náhradě nákladů řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , eventuálně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. ). Jelikož by tedy i v případě opodstatněnosti uplatněné dovolací argumentace mohly být žalované po právu přiřčeny toliko dílčí nároky na náhradu nákladů vůči jednotlivým žalobcům, je třeba překonání bagatelního limitu dle posuzovat ve vztahu mezi žalovanou a každým ze žalobců zvlášť (srovnej přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. ).

Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, vypočtená podle a bodu 6 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s níž by v době vydání napadeného rozhodnutí odvolací soud musel postupovat při vyčíslování nákladů řízení (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. , popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ), činila v předmětné věci 9.300 Kč (žalobou, již posléze vzali zpět, se žalobci po žalované domáhali zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím). I kdyby tedy žalované vzniklo v řízení před soudem prvního stupně právo na náhradu nákladů (sestávajících z odměny za zastupování, paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty) za 8 úkonů právní služby, což odpovídá maximálnímu požadavku žalované, vznesenému v podání na č. l. 58, nemohla by se dovolatelka po žalobcích na náhradě nákladů řízení před městským soudem domáhat zaplacení částky vyšší než 92.928 Kč, tedy nikoli více než 46.464 Kč proti každému ze žalobců, jejichž podíl na předmětu řízení je shodný. Peněžité plnění, jež odvolací soud žalované odepřel, když žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, tudíž ve vztahu mezi žalovanou a ani jedním ze žalobců nepřesáhlo částku 50.000 Kč.

Nejvyšší soud z nastíněných důvodů v souladu s , větou první, dovolání jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalobcům, již by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu