Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1397/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČO 41197518, proti povinnému J. M., O.-V., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem v Havířově - Šumbarku, Opletalova 608/2, pro 94. 378,- Kč, o zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Vlhou, Exekutorský úřad Ostrava, Prokešovo náměstí 5, pod sp. zn. 102 EX 00403/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2013, č. j. -11, takto: I. Dovolání povinného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 9. 2013, č. j. -11, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výkon rozhodnutí (nyní exekuci) nařízený usnesením Okresního soudu v Ostravě dne 29. 10. 2008, č. j. -4, zastavil, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudní exekutor JUDr. Milan Vlha, se sídlem Exekutorského úřadu v Ostravě, Prokešovo nám. 5, nemá právo na náhradu nákladů exekuce; současně rozhodl, že žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zastavil výkon rozhodnutí na návrh oprávněné (srov. čl. II, bod 4 přechodných ustanovení ) s odůvodněním, že „podle soudní praxe návrh oprávněného na zastavení exekuce má vždy přednost před návrhem povinného a platí, že v rozsahu, v němž byla exekuce na základě návrhu oprávněného zastavena, již o návrhu povinného netřeba rozhodovat“. O nákladech účastníků a soudního exekutora bylo rozhodnuto „analogicky podle č. l. II, bodu 4 přechodných ustanovení “

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen ), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v Uvádí, že se odvolací soud měl zabývat jeho návrhem na zastavení řízení a jeho námitkami a že měl výkon rozhodnutí, respektive exekuční řízení zastavit dle , neboť zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněné je za tohoto stavu v rozporu s ekonomií soudního i exekučního řízení. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že mu „v rozporu s ustanovením nepřiznal náhradu nákladů výkonu rozhodnutí za řízení u okresního a krajského soudu“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu (podané v zákonné lhůtě ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ) dovolací soud projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „“).

Povinný formálně napadá i výrok o zastavení exekuce, avšak účelem jeho dovolání je zvrátit výroky o nákladech řízení, neboť zastavení exekuce podle [namísto odvolacím soudem použitého ustanovení ], jež navrhuje, by jiný důsledek, než změnu výroků o nákladech řízení, nemělo. Soudní praxe je však ustálena v názoru, že z povahy dovolání jakožto opravného prostředku vyplývá, že je k dispozici pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit tím, že v dovolacím řízení bude toto rozhodnutí zrušeno. Subjektivní nepřípustnost dovolání, které tyto podmínky nesplňuje, má za následek, že na jeho základě správnost napadeného rozhodnutí nelze posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. ). Protože v projednávané věci dovolateli jiná újma než újma odstranitelná odklizením výroku o náhradě nákladů řízení (proti kterému však není z důvodů dále uvedených dovolání přípustné) nevznikla, je jeho dovolání subjektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ).

Dovolání povinného směřuje rovněž proti výrokům o nákladech řízení. Soudní praxe shledala dovolání proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu přípustným, ale s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Je proto třeba zjistit, zda napadenými výroky o nákladech bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Soudní praxe v tomto směru dovodila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že rozhodly-li soudy nižších stupňů, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely.

S ohledem na tento závěr je v dané věci nutno určit celkovou výši náhrady nákladů řízení, která by povinnému, jestliže by mu na ni vzniklo právo, před soudem prvního stupně a odvolacím soudem příslušela.

V řízení před soudem prvního stupně přicházely (podle obsahu spisu) na nákladech povinného v úvahu náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením advokátkou, jejichž výše se určí podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II přechodných ustanovení – dále jen „AT“). Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za osm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení ze dne 30. 1. 2009, odvolání ze dne 23. 3. 2009 a ze dne 22. 6. 2009, návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 19. 10. 2009, písemné podání ve věci samé ze dne 7. 7. 2010, účast na jednání soudu prvního stupně dne 12. 8. 2011, 16. 12. 2011 a 30. 3. 2012) ve výši 19.600,- Kč [při tarifní hodnotě 94.378,- Kč činí odměna podle bodu 5. ve spojení s AT 2.450,- Kč za každý z těchto úkonů právní služby], z paušální částky náhrady výdajů, jež činí 300,- Kč za jeden úkon právní služby, tedy za osm úkonů právní služby ve výši 2.400,- Kč ( AT), z náhrady za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby v rozsahu čtyř půlhodin (po 100,- Kč) ve výši 400,- Kč [ AT] a z cestovného ve výši 604,- Kč, celkem tedy činí 23.004,- Kč.

V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech povinného v úvahu opět mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (odvolání) výši 2.450,- Kč a paušální částka náhrady výdajů ve výši 300,- Kč, celkem 2.750,- Kč.

Ani součet částek za řízení před oběma soudy (25.754,- Kč) pak nepřevyšuje 50.000,- Kč, takže dovolání do výroků o nákladech řízení není podle přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ve spojení s věta první a podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , neboť dovolání povinného bylo odmítnuto a oprávněné v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu