Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 924/2014

U S N E S E N Í

Mgr. R. V.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nemajetkovou újmu ve výši 114.309,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. - 83, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2013, č. j. – 48, zamítl žalobu o zaplacení částky 114.309,- Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že konstatoval, že v kárném řízení projednávaném Exekutorskou komorou pod sp. zn. KŽ 20/06 a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 13 Kseo 2/2009 bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a v zamítavém výroku o částce 114.309,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené částky 114.309,- Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky shora označeného kárného řízení.

Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, dovolání žalobce odmítl.

Námitka žalobce, že poskytnuté zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce není dostatečné, nemůže přípustnost dovolání založit. Nejvyšší soud již několikrát zopakoval, že pouhý nesouhlas žalobce s výší nebo s formou přiznaného zadostiučinění sám

o sobě nezakládá přípustnost dovolání. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy a výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž výslednou částkou (či jinou přiznanou formou zadostiučinění) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. ). Taková situace však v posuzovaném případě nenastala, když odvolací soud dospěl (v souladu s judikaturou soudu dovolacího, viz níže) k závěru o nízkém významu předmětu kárného řízení pro žalobce.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka, zda může soud dospět k závěru, že pro žalobce nemělo kárné řízení vedené Exekutorskou komorou České republiky význam, neboť byl již trestně stíhán za jiný skutek (spáchaný při výkonu činnosti exekutora), za který byl následně pravomocně odsouzen. Otázku významu předmětu řízení pro žalobce posoudil odvolací soud v souladu s názorem Nejvyššího soudu, podle kterého v případě, kdy je proti žalobci krom kárného řízení vedeno rovněž řízení trestní, stav nejistoty ohledně jeho právního postavení se zpravidla, zejména v případě totožného skutkového základu, vztahuje ve větší míře k výsledku řízení trestního, neboť výsledek trestního řízení může mít pro žalobce daleko závažnější důsledky než výsledek řízení kárného. Při hodnocení významu kárného řízení vedeného proti žalobci nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobce byl v trestním řízení pravomocně odsouzen. (K uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. , vyhlášený v jiném sporu žalobce po podání dovolání v posuzovaném případě.)

Ze stejného důvodu nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka, zda je kárné řízení řízením, u kterého se presumuje jeho vyšší význam pro účastníka.

Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné s ohledem na ustanovení Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. , uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „[j]estliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely.“

V posuzovaném případě by přicházelo v úvahu přiznání náhrady spočívající ve vynaložených nákladech na odměnu advokáta za zastupování ve smyslu , na jeho hotové výdaje a na daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést. Jelikož v době vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (16. 10. 2013) již byla Ústavním soudem zrušena , byly by odměna advokáta i jeho hotové výdaje stanoveny podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“.

Na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty přiléhavé aplikovat § 9 písm. 4 písm. a) advokátního tarifu (do 31. 12. 2012 mu odpovídal

§ 9 odst. 4 advokátního tarifu) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. . V souzeném případě by odměna advokáta byla stanovena ve výši 18.600,- Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby, podání odvolání, doplnění odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2013) podle § 9 odst. 4 (pro úkony provedené v roce 2013 podle ), ve spojení s bodem 5 a s advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2011 (pro úkony provedené v roce 2013 ve znění účinném od 1. 1. 2013), tj. ke dni poskytnutí právních služeb (srov. přechodná ustanovení ). Jako náhrada hotových výdajů by náleželo za šest úkonů právní služby celkem 1.800,- Kč podle advokátního tarifu. Ani s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (4.284,- Kč) výše náhrady nákladů řízení (celkem 24.684,- Kč), která byla rozsudkem odvolacího soudu žalobci odepřena, nepřevyšuje hranici pro přípustnost dovolání ve smyslu

, tedy částku 50.000,- Kč.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu