Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1331/2014

28 Cdo 1331/2014

U S N E S E N Í

a)

O. Ž.

, a

b)

J. M.

, zastoupených JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalovanému

hlavnímu městu Praze

se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o zaplacení částky 91.130,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 123 EC 1/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2013, č. j. -67, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 10. 2011, č. j. 123 EC 1/2011-35, uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 91.130,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vyhověl tak žalobě, jíž se žalobci domáhali uvedené částky po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo na úkor žalobců užíváním pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalobců (každému z nich náleží ideální jedna polovina pozemku) formou umístění zemního valu, jehož je žalovaný vlastníkem.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, č. j. -67, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přitakal skutkovým zjištěním i právnímu posouzení soudu prvního stupně, a jeho rozhodnutí tudíž jako věcně správné potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné ve smyslu , s návrhem, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zakládající se na nesprávném právním posouzení věci změnil tak, že žaloba bude zamítnuta, případně aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci ve svém vyjádření k dovolání zpochybnili argumentaci dovolatele a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I., jímž bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 91.130,- Kč s příslušenstvím. Jelikož žalobou uplatněný nárok není solidárního charakteru, z petitu žaloby a tomu odpovídajícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, a jde o dělitelné plnění, může každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl (srov. § 512 odst. 1 obč. zák.) pohledávky. Dílčí nároky žalobců vůči žalovanému při požadavku na zaplacení celkové částky 91.130,- Kč s příslušenstvím (s ohledem na velikost jejich spoluvlastnických podílů ve výši ideální jedné poloviny) přitom nepřesahují částku 50.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , neboť přípustnost dovolání (z hlediska posledně citovaného ustanovení) proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod C 6867, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. ).

S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud podle ustanovení , věty první, dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a s tím, že žalobcům, jež by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, jelikož podané vyjádření k dovolání se míjí s důvodem, pro něž je na dovolání třeba pohlížet jako na nepřípustné.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. září 2014

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu