Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1992/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) J. D., bytem P., b) Ing. E. L., CSc., bytem P., c) Ing. T. P., bytem P., d) J. W., bytem P., e) J. W., bytem T., f) B. Z., bytem T., a g) MUDr. L. Z., bytem Ř., zastoupených v případě dovolatelů a) až e) a g) JUDr. Antonínem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 7, proti žalovanému A. K., bytem S., o 66.408,50 Kč s příslušenstvím,vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. července 2009, č. j. -399, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobci se po žalovaném domáhají zaplacení částky 66.408,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jim neplatil nájem za užívání nebytových prostor v nemovitosti, která je v jejich podílovém spoluvlastnictví. Žalovaný uplatnil vzájemným návrhem, jímž se po žalobcích domáhal zaplacení částky 231.642,60 Kč s příslušenstvím, náhradu přeplatku na nájemném a jím vložených investic do nebytových prostor.

Okresní soud v Tachově (v pořadí již čtvrtým) rozsudkem ze dne 7. března 2007, č. j. -342, zamítl návrh žalobců, jímž se po žalovaném domáhali zaplacení částky 66.408,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil jim povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně částku 99.251,30 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení i náklady řízení (výrok II.), rozhodl o nákladech státu (výrok III.) a zamítl vzájemný návrh žalovaného co do částky 134.391,30 Kč s příslušenstvím (výrok IV.).

K odvolání žalobců přezkoumal napadené rozhodnutí Krajský soud v Plzni, jenž je rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. -399, ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. v části týkající se žalobcům uložené povinnosti zaplatit společně a nerozdílně žalovanému částku 99.251,30 Kč s příslušenstvím je změnil tak, že vzájemný návrh žalovaného zamítá (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky III. a V.) i státu (výrok IV.).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení a c) (dále jen „ “), co do důvodů mají za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti rozsudku a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení

Podle není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

V projednávané věci žalobci napadli dovoláním výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 66.408,50 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalobou uplatněný nárok (č. l. 193 spisu - dovoláním napadený výrok) není solidárního charakteru, z petitu žaloby nevyplývá, v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, a jde o dělitelné plnění, může každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl (srov. § 512 odst. 1 obč. zák.) pohledávky. Dílčí nároky žalobců při požadavku na zaplacení celkové částky 66.408,50 Kč s příslušenstvím (s ohledem na velikost jejich spoluvlastnických podílů, z nichž největším – dle obsahu spisu - je podíl o velikosti jedné ideální čtvrtiny; 66.408,50 Kč: 4 = 16.602,125 Kč) přitom nepřesahují částku 50.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , neboť přípustnost dovolání (z hlediska posledně citovaného ustanovení) proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod C 6867).

S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud podle ustanovení , věty první, a dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovanému, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. října 2013

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu