Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3644/2018; 28 Cdo 3645/2018

-544

USNESENÍ

a) J. H.

,

nar. XY, a

b) B. H.

,

nar. XY, obou XY, obou zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích čp. 58, proti žalovanému

P. Z.

, nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, o zaplacení 60 914 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2017, č. j. -444, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2017, č. j. -448, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům, každému rovným dílem, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 893 Kč k rukám advokáta Mgr. Stanislava Němce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a se spojují ke společnému řízení pod sp. zn. .

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. -444, a to v části výroku I., kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2016, č. j. -363, pokud jím byl dovolatel zavázán zaplatit žalobcům (bez rozlišení, zda oprávněným společně a nerozdílně, rovnodílně nebo v určitých poměrech) částku 60 914 Kč s příslušenstvím, a výroky III. a IV. daného rozsudku, jimiž bylo dovolateli uloženo zaplatit žalobcům a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení, jejíž výše a splatnost měla být stanovena samostatným usnesením. Brojil také proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž mu bylo uloženo zaplatit žalobcům 14 432,88 Kč na nákladech odvolacího řízení. Současně napadal dovoláním i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. -448, jímž bylo změněno „samostatné“ nákladové usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 4. 2017, č. j. -412, tak, že se dovolateli ukládá nahradit žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 110 149,84 Kč.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně je zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen – „“), jež je rozhodné pro dovolací přezkum (viz článek II bod 2 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Směřuje-li dovolání proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo dovolateli uloženo zaplatit žalobcům 60 914 Kč s příslušenstvím, nelze přehlédnout, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním bytu vlastněného žalobci není solidárního charakteru. Z petitu žaloby (viz č. l. 18) ani rozsudečného výroku totiž nevyplývá, že by byl takto (jako solidární) uplatněn; současně se z obsahu spisu nepodává ani v jakém poměru by měl být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, přičemž zde není ani žádného zjevného důvodu pro stanovení neidentických podílů. V situaci, kdy je uplatňováno dělitelné plnění, může tedy každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl pohledávky (srov. ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013, jež jest na místě použít za situace, kdy se žalobci domáhají vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v době od prosince 2007 do srpna 2008; viz , 3 , , účinného od 1. 1. 2014). Dílčí (rovnodílné) nároky žalobců při požadavku na zaplacení celkové částky 60 914 Kč s příslušenstvím přitom nepřesahují částku 50.000,- Kč (60 914 Kč : 2 = 30 457 Kč); k příslušenství se při posuzování předmětu dovolacího řízení z hlediska naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je pak třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , vydané v obdobném sporu týkajícím se pohledávek věřitelů tvořících společné jmění manželů, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. , proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 4. 3. 2014, sp. zn.

,

odmítl ústavní stížnost, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 111/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či přiměřeně též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. , přijaté Občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. ), je v situaci, kdy nejde o některou z výjimek, kdy je dovolání přípustné bez ohledu na výši peněžitého plnění, o němž bylo napadeným výrokem rozhodnuto (vztahy ze spotřebitelských smluv, pracovněprávní vztahy nebo věci uvedené v o. s. ř), přípustnost dovolání proti uvedenému výroku objektivně vyloučena ( ).

Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání bez nařízení jednání ( věty první ) v uvedeném rozsahu jako nepřípustné odmítnout (, věta první, ).

V části dovolání směřující vůči nákladovým výrokům (výrok I. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byly potvrzeny výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. -448) pak dovolatel předestřel otázku způsobu určení výše náhrady nákladů řízení. Měl za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. , když výši odměny advokáta určil za každý jednotlivý úkon právní služby dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přestože měl tuto výši určit na základě svého uvážení paušální částkou.

Přípustnost dovolání jest přitom poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. ; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. ) je ustálena v tom smyslu, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení po zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „“, plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněným pod č. 116/2013 Sb., bez ohledu na to, zda úkony právní služby advokáta byly realizovány před anebo po jejím zrušení, se odměna za zastupování advokátem zásadně určuje dle advokátního tarifu. Odklon od uvedené zásady je možný pouze tehdy, svědčí-li pro něj výjimečně individuální okolnosti případu (kupř. soudní řízení bylo zahájeno za platnosti a účinnosti , většina úkonů právní služby byla realizována za účinnosti této vyhlášky, posouzení výše odměny advokáta dle advokátního tarifu znamená nezanedbatelné a z pohledu účastníků řízení nepředvídatelné zvýšení nákladů apod.), a soud musí takový postup řádně odůvodnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 106/2016 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, posléze reflektovaný i judikaturou Nejvyššího soudu, viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. , či ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud v situaci, kdy za účinnosti probíhalo řízení před dvěma soudními stupni a po jejím zrušení se ještě konalo dvakrát řízení před soudem prvního stupně a dvakrát řízení odvolací, vycházel při určení výše odměny advokáta z advokátního tarifu, a nikoliv z paušálních sazeb odvozených kupř. od , nijak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoli měnit, neodchýlil. V řešené věci se totiž z obsahu spisu nepodávají takové výjimečné okolností případu, jež by použití Ústavním soudem zrušené vyhlášky odůvodňovaly, přičemž nelze ani dovozovat, že by snad užití advokátního tarifu přivozovalo nezanedbatelné zvýšení nákladů oproti způsobu určení odměny advokáta paušální sazbou (viz ustanovení , , a , dle nichž by sazba odměny advokáta za řízení v jednom stupni v posuzovaném případě činila 22 960 Kč dle znění účinného do 29. 2. 2012 a 21 010 Kč dle znění účinného od 1. 3. 2012).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl též v části směřující vůči nákladovým výrokům ( věty první ), neboť předpoklady jeho přípustnosti nebyly naplněny ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobců patří odměna advokáta za každou z jím zastupovaných osob ve výši 1 872 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 849 Kč, dohromady 4 893 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Výrok o spojení věcí vedených pod různými spisovými značkami ke společnému řízení se neodůvodňuje (, ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 1. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu