Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

91Co 461/2017

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci

žalobců: a) M. Š ., nar.

bytem K., K.

b) E. C ., nar.

bytem U R., S.

c) D. K ., nar.

bytem K., K.

d) M. B ., nar.

bytem L., L.

e) M. Š ., nar.

bytem D., B.

f) M. D ., nar.

H., B.

g) E. M ., nar.

bytem N. P., B.

h) A. K ., nar.

bytem N.P., B.

i) Z. D ., nar. bytem S., B.

j) L. S ., nar.

N. B., P.

k) J. K. , nar.

bytem nám. S., B.

l) J. K ., nar.

bytem N., N.

m) M. Z ., nar.

bytem S., B.

n) N. Ž ., nar. W., J.

všichni žalobci zastoupení advokátem Mgr. Davidem Obenrauchem

sídlem Kopečná 987/11, 602 00 Brno

proti

žalované:

E. T., a. s.,

IČO XXX

sídlem B., P. – C. zastoupené advokátem JUDr. Josefem Svobodou

sídlem Argentinská 286/38, 170 00 Praha 7

o zaplacení 1481,21 Kč s příslušenstvím žalobcům a) – n)

o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2017 č. j. -186 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 10. 2017 č. j. -224

takto:

I. Odvolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila každému ze žalobců částku 1481,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 24. 11. 2015 do zaplacení (výroky I., III., V., VII., IX., XI., XIII., XV., XVII., XIX., XXI., XXIII., XXV., XXVII.). Soud prvního stupně dále uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů nalézacího řízení, a to žalobci a) ve výši 17 838,37 Kč (výrok II.), žalobkyni b) ve výši 13 635,61 Kč (výrok IV.), žalobci c) ve výši 13 136,76 Kč (výrok VI.), žalobkyni d) ve výši 12 525,61 Kč (výrok VIII.), žalobkyni e) ve výši 14 291,06 Kč (výrok X.), žalobci f) ve výši 12 865,61 Kč (výrok XII.), žalobkyni g) ve výši 12 835,61 Kč (výrok XIV.), žalobkyni h) ve výši 12 525,61 Kč (výrok XVI.), žalobci i) ve výši 15 338,26 Kč (výrok XVIII.), žalobci j) ve výši 12 525,61 Kč (výrok XX.), žalobci k) ve výši 14 168,41 Kč (výrok XXII.), žalobci l) ve výši 12 735,61 Kč (výrok XXIV.), žalobkyni m) ve výši 17 205,47 Kč (výrok XXVI.), žalobkyni n) ve výši 12 815,61 Kč (výrok XXVIII.). Žalované bylo dále uloženo zaplatit České republice náklady státu ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením (výrok XXIX.). Žalobci a) byl vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 37 Kč (výrok XXX.). Žalobcům b) – n) bylo každému uloženo zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč (výroky XXXI. – XLIII.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že shledal opodstatněnými nároky žalobců na zaplacení slevy z ceny zájezdu dle a 2537 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že každý ze žalobců měl v řízení plný úspěch, přiznal žalobcům soud náhradu nákladů řízení v plné výši dle Každému ze žalobců byla přiznána náhrada soudního poplatku, který byl každému ze žalobců s výjimkou žalobce a), který již poplatek zaplatil, doměřen napadeným rozhodnutím. Každý žalobce tak měl povinnost zaplatit soudní poplatek 1000 Kč. Dále byla každému žalobci přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, a to mimosmluvní odměna za osm úkonů právní služby dle ust. , , a písm., vyhl. č. , advokátního tarifu, tj. 6400 Kč v případě každého žalobce, dále paušální náhrada hotových výdajů připadající na provedené úkony právní služby po 300 Kč dle advokátního tarifu, tj. 2400 Kč každému ze žalobců, náhrada cestovného advokáta žalobců v celkové výši 7149 Kč tak, že na každého ze 14 žalobců připadla částka 511 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši celkem 3000 Kč dle advokátního tarifu, tj. na každého ze 14 žalobců připadla částka 214,30 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2000,32 Kč. Dále byla žalobcům přiznána náhrada hotových výdajů na cestovné a parkovné a náhradu ušlého výdělku takto: žalobci a) ve výši 2623 Kč na hotových výdajích a 2689,76 Kč na ušlém výdělku, celkem 5312,76 Kč, žalobkyni b) ve výši 210 Kč na hotových výdajích a 900 Kč na ušlém výdělku, celkem 1110 Kč, žalobci c) ve výši 611,15 Kč na ušlém výdělku, žalobkyni e) ve výši 1455,45 Kč na hotových výdajích, žalobkyni g) ve výši 310 Kč na hotových výdajích, žalobci i) ve výši 2193 Kč na hotových výdajích a 619,65 Kč na ušlém výdělku, celkem 2812,65 Kč, žalobci k) ve výši 210 Kč na hotových výdajích a 1432,80 Kč na ušlém výdělku, celkem 1642,80 Kč, žalobci l) ve výši 210 Kč na hotových výdajích, žalobkyni m) ve výši 3293 Kč na hotových výdajích a 1386,86 Kč na ušlém výdělku, celkem 4679,86 Kč a žalobkyni n) 290 Kč na hotových výdajích.

3. Proti výrokům II., IV., VI., VIII., X., XII., XIV., XVI., XVIII., XX., XXII., XXIV., XXVI., a XXVIII, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tohoto řízení navzájem, podala žalovaná odvolání. Žalovaná namítla, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení je nesprávné, neboť předmětem řízení byl nárok na zaplacení celkové částky 20 737 Kč, ale na nákladech řízení byla žalobcům přiznána náhrada ve výši celkem 217 280,21 Kč. Nároky žalobců byly přitom uplatněny hromadně předmětnou žalobou a se zastoupením nebyla spojena větší náročnost, neboť skutková tvrzení byla naprosto totožná stejně jako výše požadovaného plnění, náročnost jednotlivých úkonů právní služby byla zcela srovnatelná se zastupováním žalobce jediného. Za účelně vynaložené náklady však lze považovat toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Soud prvního stupně však kritérium účelnosti a přiměřenosti náhrady nákladů řízení nedodržel.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností a včasností podaného odvolání. Soud prvního stupně v předmětném rozsudku uvedl poučení, že proti rozsudku není odvolání přípustné.

5. Odvolací soud tuto věc posuzoval podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. po novele provedené , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to dle čl. II bod 1. přechodných ustanovení , podle něhož se použije novelizované znění i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Podle platí, že odvolání není přípustné proti rozsudku, vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

7. Předmětem řízení je nárok každého ze žalobců na zaplacení 1481,21 Kč s příslušenstvím jako slevy z ceny zájezdu pořádaného žalovanou v termínu od 17. 9. 2015 do 24. 9. 2015 do turecké destinace E. r. Řízení tedy je vedeno o několika zcela samostatných nárocích žalobců, kteří se v řízení nachází v samostatném procesním společenství ( ). Každý žalobce uplatnil v řízení vlastní nárok a vystupoval v řízení samostatně, nesl vlastní náklady řízení, včetně např. úhrady soudního poplatku vyměřeného každému žalobci z návrhu na zaplacení 1481,21 Kč s příslušenstvím.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem k charakteru uplatněných nároků a postavení žalobců nelze použít závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. a Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 22. 9. 2016 sp. zn. , podle nichž i v případě objektivní kumulace více nároků se samostatným skutkovým základem není pro posouzení přípustnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dle ve vztahu k jednotlivým nárokům významná výše jednotlivých nároků, nýbrž celková výše peněžitého plnění, o němž bylo rozsudkem rozhodnuto, byť by šlo o dílčí plnění jednotlivě nepřevyšující 10 000 Kč z nároků se samostatným skutkovým základem. Uvedené závěry se totiž vztahují k situaci objektivní kumulace žalobních nároků, kdy jediný žalobce učiní předmětem řízení více svých dílčích nároků, které ani nemusí mít společný skutkový základ, pro posouzení přípustnosti dovolání je rozhodné pouze to, že jsou uplatněny společně žalobou a tvoří předmět společného řízení o těchto více nárocích ( ). Šlo tedy vždy o nároky uplatněné jedním žalobcem (vůči jednomu žalovanému) a nikoliv o oddělené nároky více různých samostatně vystupujících účastníků jako je tomu v projednávané věci, kdy jsou ke společnému řízení (v subjektivní kumulaci) spojeny ke společnému projednání různé nároky různých osob, byť směřují vůči jediné žalované.

9. Nejvyšší soud na druhé straně ve svých usneseních ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. a ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. uzavřel, že přípustnost dovolání z hlediska ustanovení je totiž u rozsudků či usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o dílčích právech více samostatných účastníků, třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně, bez ohledu na to, zda součet dotčených nároků převyšuje částku 50 000 Kč. I když Nejvyšší soud učinil tento závěr pro posuzování podmínek přípustnosti dovolání k výkladu ustanovení (ve znění před novelou provedenou ), je tento výklad použitelný i pro posouzení podmínek přípustnosti odvolání dle v současném znění, a to vzhledem k aktuálně obdobné dikci ustanovení a 202 odst. 2 spočívající na obdobné konstrukci podmínek přípustnosti odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízení s předmětem řízení nepřesahujícím stanovenou částku (10 000 Kč u odvolání a 50 000 Kč u dovolání). Shora citované závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho usneseních ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. a ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. tak odvolací soud považuje za přiléhavější pro projednávanou věc, v níž jsou spojeny ke společnému projednání jednotlivé samostatné nároky nepřesahující hranici 10 000 Kč (nepočítaje v to příslušenství) více žalobců vůči jediné žalované. Uplatnil-li by každý ze žalobců svůj nárok samostatně v samostatném soudním řízení, odvolání by bezpochyby přípustné nebylo dle , přípustnost odvolání se tak nemůže odvíjet jen od procesního úkonu žalobců, kteří se spojili (třebas z důvodu hospodárnosti řízení) ke společné žalobě a společnému řízení. V souhrnu jde sice o společné řízení, v němž je spojeno ke společnému projednání více samostatných nároků více osob, avšak z hlediska předmětu řízení ve vztahu ke každému z účastníků řízení jde o řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, nepřihlížeje k příslušenství pohledávky. Podával-li by kterýkoliv ze žalobců samostatně v rámci tohoto společného řízení odvolání proti napadenému rozsudku, byl by předmětem odvolacího řízení pouze nárok tohoto žalobce (a nikoliv společně s nároky ostatních žalobců), odvolání by tak přípustné jednoznačně nebylo vzhledem k tomu, že nárok žádného z žalobců nepřevyšuje stanovenou hranici peněžitého plnění 10 000 Kč. Nejeví se souladným se zásadou rovností stran ( ), aby přípustnost odvolání byla v rámci jednoho řízení řešena jedním způsobem pro žalobce a odlišně pro žalovaného, kdy v případě podání odvolání proti napadenému rozsudku kterýmkoliv z žalobců by odvolání přípustné nebylo a v případě podání odvolání žalovanou by přípustné být mělo.

10. Odvolací soud uzavírá, že z hlediska přípustnosti odvolání nebylo v této věci předmětem řízení v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, když jde o subjektivní kumulaci žalobních nároků více osob nedosahujících hranice přípustnosti odvolání, a tak ani odvolání podané žalovanou není přípustné dle ustanovení

11. Proto odvolací soud odmítl odvolání žalované dle

12. Odvolací soud dodává nad rámec shora uvedeného, že proti odvoláním napadenému rozsudku byla (vedle tohoto odvolání) rovněž podána Ústavnímu soudu i ústavní stížnost pod sp. zn. . Ústavní soud o ní rozhodl usnesením ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. tak, že ústavní stížnost odmítl, přičemž důvodem odmítnutí nebylo to, že by ústavní stížnost nebyla přípustná proto, že žalovaný nevyčerpal všechny opravné prostředky ( , o Ústavním soudu), důvodem odmítnutí byla zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dle . I z uvedeného plyne, že Ústavní soud zřejmě nepovažoval přípustnost odvolání v této věci za možnou, jinak by nemohl rozhodnout o ústavní stížnosti tímto způsobem, nýbrž by odmítal pro nevyčerpání opravných prostředků.

13. Žádný z účastníků nemá podle ustanovení a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť odvolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [ a ].

Praha 29. března 2018

Mgr. Tomáš Mottl v. r.

předseda senátu