Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
34E32D7ACCB4D3F1C1257EC30025D29F.html
HTML · 12.81 KB
No categories available
25 Cdo 3446/2014
25 Cdo 3446/2014
U S N E S E N Í
ČEZ Distribuce a. s.,
J. K.
, zastoupeného JUDr. Evou Hromadovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2551, o 349 283 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 175/2012 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 26 Co 16/2014 -133, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 26 Co 16/2014 -133, není přípustné, a to z následujících důvodů: k podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba co do částky 196.433 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta, není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť tímto výrokem bylo vyhověno jeho návrhu na zamítnutí žaloby, a nebyla mu tedy způsobena újma na jeho právech a povinnostech. Dovolání je v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (tj. ohledně částky 146.769 Kč s úrokem z prodlení) není dovolání přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Pokud dovolatel namítá, že soudy vycházely z nesprávného závěru, že v daném případě nelze skutečně vzniklou škodu stanovit, ačkoliv v trestním řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem, z něhož vyplynulo, že výše způsobené škody činila 10.276 Kč, napadá tím nikoliv právní posouzení, nýbrž skutková zjištění a tato námitka není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V daném případě soudy obou stupňů vyšly ze skutkového závěru, že pro protiprávní zásah do měřicího zařízení nelze skutečný stav zjistit, proto výši škody stanovily podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. , resp. podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Otázkou určení výše náhrady škody v případě neoprávněného odběru el. energie se opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí dovolací soud (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 916/2005 , sp. zn. 25 Cdo 2768/2004 , sp. zn. 25 Cdo 2617/2010 , sp. zn. 25 Cdo 3606/2012 , sp. zn. 25 Cdo 916/2005 , sp. zn. 25 Cdo 229/2008 a sp. zn. 25 Cdo 2412/2009 ) i Ústavní soud (plenární usnesení ze dne 1. dubna 2014, Pl. ÚS 29/13 ), který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. s tím, že vyhláška nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován, tyto závěry rovněž převzal ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2476/2014 a sp. zn. 25 Cdo 3167/2014 ). V dané věci nebyly zjištěny žádné takové okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody než podle vyhlášky. Ostatně při rozhodování o výši škody v občanskoprávním řízení není soud při svém rozhodnutí o náhradě škody vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce výše škody, jež je v trestním rozsudku uvedena jako tzv. kvalifikační moment (srov. např. zprávu Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj. 35/78 , uveřejněnou pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2088/2005 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. 25 Cdo 818/2004 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010 , uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz
).
Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při právním řešení otázky výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ani rozdílně rozhodovanou a není důvod, aby byla posouzena jinak (§ 237 o. s. ř. o. s. ř. ). Z tohoto důvodu a pro subjektivní nepřípustnost není dovolání žalovaného v plném rozsahu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu