Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2617/2010

25

Cdo 2617/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

ČEZ Distribuce, a. s.,

se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, IČO 24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 19, proti žalované

M. K.,

o zaplacení 328.610,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2010, č. j. -424, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2009, č. j. -389, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 328.610,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela smlouvu o dodávce elektrické energie se společností SME, a. s., jejímž právním nástupcem je žalobkyně, ze strany žalované došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie podle a 3 (porušení plomb a manipulace s číselníky elektroměru). Soud výši škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie v období od 23. 7. 2005 do 17. 5. 2006, za kterou žalovaná odpovídá podle , určil výpočtem podle a v částce 306.010,36 Kč, žalobkyně se zjištěním neoprávněného odběru vynaložila nutné výdaje ve výši 26.024,- Kč, soud jí přiznal i jejich náhradu podle , celkem částku 328.610,- Kč. Námitku žalované, že je třeba při výpočtu zohlednit částky, které za spotřebovanou elektrickou energii zaplatila za dané období, neuznal soud důvodnou, neboť plnění žalované na základě zálohových plateb a jednotlivých vyúčtování je plněním ze smluvního vztahu, kdežto sporný nárok je nárokem na náhradu škody.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 28. 1. 2010, č. j. -424, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 264.355,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 5. 5. 2008 do zaplacení potvrdil, jinak jej v tomto výroku změnil tak, že ohledně částky 64.255,- Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením základu nároku, odlišně posoudil pouze výši vzniklé škody. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že je-li výše vzniklé škody vypočtena podle prováděcího právního předpisu, je nutno zohlednit i částku, kterou žalovaná za spotřebovanou energii již uhradila z titulu závazkového právního vztahu dodavateli elektrické energie. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil ohledně částky 64.254,69 Kč.

Měnící výrok ve věci samé a na něj navazující výroky o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodů podle a odst. 3 Odvolacímu soudu vytýká, že započetl proti náhradě škody za neoprávněný odběr vypočtené podle prováděcí vyhlášky částky, jež žalovaná za elektrickou energii zaplatila za dobu trvání neoprávněného odběru podle spotřeby odečtené z elektroměru. Uvádí, že při distribuci elektřiny dochází k jejím ztrátám, které nese distributor, a je to distributor, kdo má nárok z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr ve smyslu energetického zákona. Elektřina, která je fakturovaná obchodníkem, prošla měřicím zařízením a u její úhrady se uplatňuje vztah obchodník - zákazník, jde tedy o odlišný nárok než nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr, navíc o nárok svědčící jinému právnímu subjektu. Dovolatel dále uvádí, že výpočet náhrady škody v prováděcí vyhlášce je nevyvratitelnou právní domněnkou nebo právní fikcí, vyhláška je koncipována tak, aby spočítaná náhrada škody byla reálná, a nepočítá se započítáváním ceny fakturované elektřiny. Výpočet náhrady škody podle pravidel daných vyhláškou je fiktivní, proto nemůže hrát roli stav spotřeby vykázaný na elektroměru. Energetický zákon i vyhláška jsou předpisy speciální vůči , proto jejich ustanovení mají přednost a nelze ani subsidiárně užít, což vyplývá i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na níž dovolatel v tomto směru odkazuje (sp. zn. , , a a další). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné.

Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud od výše škody vypočítané podle a odečetl plnění, kterého se dostalo obchodníkovi s el. energií na základě smlouvy o dodávce el. energie.

Základní práva a povinnosti stran v jejich vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, proto je třeba z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve – neobsahuje-li zvláštní právní úprava řešení určitých otázek - lze aplikovat předpis obecný (obdobně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 4024 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 4271 a dále na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Za stavu, kdy byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, a byla tak naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle a 3 , základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se řídí podle zvláštních právních předpisů, kterými jsou a vyhlášky jej provádějící.

V daném případě náhrada byla stanovena v souladu s § 51 odst. 2 energetického zákona podle prováděcích právních předpisů platných a účinných v době neoprávněného odběru. I když tyto předpisy v souvislosti s výší náhrady škody nepamatovaly na platby, které případně odběratel v období neoprávněného odběru již za spotřebu elektřiny poskytl, Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. , dovodil, že náhradu škody vyčíslenou podle výše uvedených prováděcích předpisů účinných do 31. 3. 2011 je třeba pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Protože její skutečný stav v důsledku protiprávního zásahu do měřícího zařízení nelze přesně stanovit, je určena fiktivně postupem upraveným v příslušných právních předpisech. Jestliže odběratel poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody; v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil. Nelze připustit situaci, aby se dodavateli v případě, že odběratel hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o tyto platby více, než v případě, kdy odběratel na těchto platbách ničeho neuhradil.

Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v této věci a uvedený závěr obstojí i za situace, kdy příjemce plateb za naměřenou spotřebovanou elektřinu (dodavatel) je odlišný od příjemce náhrady za neoprávněný odběr (tj. od distributora).

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl ( , věta před středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2012

JUDr. Marta Škárová, v. r.předsedkyně senátu