Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3597/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze, Karolíny Světlé 301/8, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012 č. j. -471 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 1. 2010 č. j. -424, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení , a d (dále jen " ") - zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2009 č. j. -389 uložil žalované Marii Králové (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnici) povinnost zaplatit stěžovatelce částku 328 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2008 do zaplacení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání vedlejší účastnice rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 264 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 5. 5. 2008 do zaplacení potvrdil, jinak jej v tomto výroku změnil tak, že ohledně částky 64 255 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem stěžovatelčino dovolání podle , věta před středníkem, zamítl; konstatoval, že je ve smyslu přípustné, avšak není důvodné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává v přesvědčení, že cenu zaplacenou za "vyfakturovanou elektřinu" nelze odečíst od náhrady škody požadované z titulu neoprávněného odběru elektřiny (s poukazem na konkretizované vyhlášky Energetického regulačního úřadu), neboť jde o "dva skutkově odlišné nároky", které "navíc svědčí ve prospěch dvou odlišných právních subjektů", tj. jí (jako provozovateli distribuční soustavy) a společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. (obchodníku s elektřinou, resp. dodavateli).

Ústavní soud je podle ustanovení y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatelky neshledal.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci a Nejvyšší soud (s poukazem na vlastní usnesení ze dne 14. 12. 2005 sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR C. H. BECK pod C 4024, rozsudek ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod C 4271, a rozsudek ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ) ústavněprávně přijatelně vymezily vztah mezi , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a jakožto poměr mezi zákonem speciálním a obecným.

Z hledisek ústavněprávního přezkumu úvahám dovolacího soudu, že poskytl-li odběratel (vedlejší účastnice) dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody, nelze ničeho vytknout; ostatně v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil ("úplný neplatič").

Dovolací soud reflektoval i namítanou skutečnost, že příjemce plateb za naměřenou spotřebovanou elektřinu (dodavatel) je odlišný od příjemce náhrady za neoprávněný odběr (tj. od distributora).

Oproti názoru stěžovatelky tudíž jest mít rozhodnutí obecných soudů i za adekvátně odůvodněná.

Shrnutím uvedeného nelze než dospět k závěru, že námitky uplatněné stěžovatelkou nejsou způsobilé posunout věc její ústavní stížnosti do ústavněprávní roviny; že Ústavní soud není běžnou přezkumnou instancí, bylo vyloženo již v předchozím. Stěžovatelce se tedy zásah do základních práv doložit nepodařilo.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného vyplývá, že tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu