Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 229/2008

25 Cdo 229/2008

U S N E S E N Í

P. e., a. s.

, proti žalovanému

Z. N.,

zastoupenému advokátem, o 102.952,60 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2006, č. j. -47, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, č. j. -26, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 102.952,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy o dodávce elektřiny podle , energetického zákona, uzavřené dne 15. 2. 1996, žalobkyně osadila žalovanému elektroměr na odběrní místo a jeho jednotlivé části zajistila prostředky proti neoprávněné manipulaci (plombami). Při ukončení dodávky elektřiny dle žádosti žalovaného byl při provádění konečného odečtu dne 16. 9. 2002 zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny, k němuž došlo neoprávněnou manipulací na elektroměru (porušení plomb). Při následném testování elektroměru (kalibraci) bylo zjištěno, že elektroměr měřil odběr nesprávně ve prospěch odběratele – žalovaného. Soud dospěl k závěru, že došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie podle ust. . , za nějž podle odst. 2 téhož ustanovení odpovídá žalovaný, a to bez ohledu na to, zda vlastním jednáním či opominutím neoprávněný odběr a následně vzniklou škodu zavinil či nikoli. Výši náhrady stanovil podle ust. , 5 a 6

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2006, č. j. -47, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil i s jeho právním posouzením. Bylo prokázáno, že došlo k neoprávněnému odběru energie, za něj podle § 51 odst. 1 energetického zákona odpovídá v plném rozsahu žalovaný jako odběratel bez ohledu na to, zda sám neoprávněný odběr a následně vzniklou škodu zavinil či nikoli. Rovněž výše škody byla soudem prvního stupně správně vypočtena v souladu s ust. , 5 a 6 vyhl. č. K námitkám žalovaného, že mělo být postupováno při vyčíslení výše škody podle přílohy č. 5 téže vyhlášky, uvedl, že aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu subsidiárně pouze tam, kde nejsou zjistitelné podklady pro vypočtení výše náhrady škody dle , což není tento případ, kdy byla známa hodnota jističe před elektroměrem a bylo možno škodu vypočítat klasickým způsobem podle , 5 a 6 vyhlášky, a správně byla vypočtena i výše paušální náhrady za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci s elektroměrem.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v důsledku toho soud nepřipustil a neprovedl další dokazování, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ ). V dovolání rekapituluje dosavadní průběh řízení a zjištěný skutkový stav. Otázku zásadního právního významu spatřuje v otázce, o jaký typ odpovědnosti za škodu se v daném případě jedná. Uvádí, že odpovědnost odběratele za škodu vzniklou neoprávněným odběrem podle je konstruována jako objektivní, avšak zůstává otázkou, zda je dána možnost liberace či nikoliv (tzv. absolutní odpovědnost). Protože soudy obou stupňů zaujaly názor, že jde o absolutní odpovědnost bez možnosti liberace, zamítly důkazní návrhy směřující k prokázání liberačního důvodu. Podle názoru dovolatele by měl být připuštěn liberační důvod za analogického použití ustanovení obč. zák. Poukazuje na to, že samotný výpočet náhrady škody podle vyhlášky má nikoliv reparační, nýbrž sankční charakter, což je evidentní zejména v jeho případě, kdy tvrdil a navrhoval důkazy k prokázání skutečnosti, že elektrickou energii neodebíral celotýdenně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 8. 11. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Základní práva a povinnosti smluvních stran v jejich závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4024 nebo ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4271). Proto je třeba z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve pokud zvláštní právní úprava neobsahuje řešení určitých otázek, lze aplikovat předpis obecný.

Za stavu, kdy v řízení byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci [správnost zjištěného skutkového stavu nepodléhá vzhledem k posouzení přípustnosti dovolání podle dovolacímu přezkumu], a byla tak naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle energetického zákona, nelze uplatněný nárok dodavatele posuzovat podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností ani analogicky aplikovat obč. zák. a dovozovat liberační důvod. Základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se neřídí podle obecných ustanovení o náhradě skutečné škody, nýbrž se stanoví podle zvláštního právního předpisu, kterým je v daném případě

Otázka aplikace ustanovení o náhradě škody na nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem el. energie byla již dovolacím soudem řešena, např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. . Nelze přisvědčit dovolateli ani v tom, že odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie nemůže být odpovědností absolutní (bez možnosti liberace), pokud není konstruována obdobně jako v ust. dost. 1 obč. zák., jež upravuje skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu, jíž se nelze zprostit. Legislativní technika umožňuje totiž zákonodárci vyjádřit odpovědnostní vztah různými způsoby (pokud je samozřejmě dodržen ústavní rámec) a ta okolnost, že je v ust. obč. zák. upravena objektivní odpovědnost bez možnosti liberace, neznamená, že by veškerá další ustanovení, jež lze zařadit do kategorie absolutní odpovědnosti, musela mít shodnou legislativně-technickou strukturu.

Právně významné pro rozhodnutí není ani množství elektrické energie, jež ve skutečnosti mohl neoprávněný odběratel odebrat, neboť toto zjištění není pro výpočet náhrady škody podle relevantní. Výše náhrady za neoprávněný odběr se určuje podle , 5 a 6 Vzniklá škoda se vyčísluje na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů o neoprávněném odběru, a v případech, kdy nelze zjistit celkovou spotřebu elektřiny podle odstavce 5 a celkovou náhradu škody podle odstavce 6, postupuje se při určení náhrady škody podle tabulky uvedené v příloze č. 5. V daném případě však byla známá hodnota jističe před elektroměrem a rozsah skutečné škody byl proto určen pomocí algoritmu stanoveného v ust. , 5 a 6 vyhl. č.

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani namítaná vada řízení, která je dovolacím důvodem podle , neboť žalovaným navržené dokazování (k prokázání liberačního důvodu a množství el. energie, jež mohl odebrat) se netýkalo skutečností potřebných pro rozhodnutí; k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze pak v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné ( o. s. ř).

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle , věty první, a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a , neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu