Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2125/2023

28 Cdo 2125/2023-1058

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: J. P., zastoupený Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2023, č. j. -993, takto:

I. Dovolání seodmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. -993, rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 8. 2022, č. j. -673, potvrdil v části výroku II., v níž byl nahrazen projev vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, a parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY na žalobce, a ve zbývající části uvedený výrok změnil tak, že se žaloba o bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zamítá (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem I. přitom soud prvního stupně zastavil řízení v části týkající se dalších v rozsudku blíže specifikovaných pozemků.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právním předchůdcům žalobce odňatých a pro překážky stanovené , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), posléze nevydaných pozemků v katastrálních územích XY a XY. Nesouhlasila přitom s oceněním těchto pozemků jako pozemků stavebních. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. dále otázku, zda jsou, coby náhradní zemědělské pozemky, vhodné pozemky parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, evidované a fakticky užívané jako zahrada, zčásti zastavěné drobnými stavbami, umístěné dle územního plánu v ploše Sv – smíšené území venkovské, jež jsou nadto dotčeny žádostí města Karlovy Vary o bezúplatný převod pozemku dle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vznášela též otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, evidovaného jako trvalý travní porost, v jehož části je situována příjezdová komunikace do prostor areálu určeného stavební výrobě. Uváděla, že se odvolací soud při řešení nastolených otázek odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. , ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. , ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , a ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. .

3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. V souvislosti s oceňováním (§ 28a zákona o půdě) odňatých, pro překážky stanovené zákonem o půdě posléze nevydaných pozemků, ustálená rozhodovací praxe dovodila, že byly-li odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

6. Dovolací soud současně ve své judikaturní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých kritérií (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. , či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , jímž byla ústavní stížnost vůči němu odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).

7. Odvolací soud se výše citované judikatuře (judikaturou předestíraná kritéria, za nichž jest odňatý pozemek ocenit jako stavební, byla vždy formulována příkladmo) nikterak nezpronevěřil, jestliže své závěry o potřebě ocenit odňaté pozemky ve smyslu ustanovení , ve znění , jako stavební (implikující následně konkluze o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobce vyvolané lpěním na jeho nesprávném ocenění) opírá o zjištění, že sporné pozemky (v k. ú. XY) – odňaté pozemky v k. ú. XY dovolatelka eviduje dokonce ve vyšší hodnotě, než které se dovolává žalobce – byly odňaty za účelem výstavby továrních objektů národního podniku Tesla Karlín (jak plyne i z obsahu vyvlastňovacích výměrů a kupní smlouvy uzavřené dne 30. 5. 1967), jež na nich byla v časové návaznosti na přechod pozemků na stát taktéž realizována. V tomto směru lze také (přiměřeně) odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež z hlediska ocenění pozemků jako určených pro stavbu (při naplnění dalších výše vzpomenutých kritérií) v odůvodněných případech nevylučuje, aby bylo přihlédnuto i k jiným podkladům územního plánování (kupř. územnímu plánu dosud nepotvrzenému, nebylo-li zde jiné platné – schválené – územně plánovací dokumentace; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ). Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou akcentoval účel, pro nějž byly pozemky státem odňaty, aniž pro stavební ocenění odňatých pozemků rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace; ke shodnému závěru (o vlivu změny právní úpravy realizované na oceňování odňatých pozemků stavebního charakteru) dospěl pak dovolací soud i v jiných věcech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , proti němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. ).

8. Vytýká-li pak dovolatelka (v souvislosti s oceněním odňatých pozemků) nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu či neprovedení důkazu revizním znaleckým posudkem, dlužno uvést, že ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ); prostřednictvím vytýkaných vad řízení tedy na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Případné deficity odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ostatně zjevně nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatelky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , jenž byl uveřejněn pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená pak, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ). Zákon ( ) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude tedy přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Odvolací soud se tudíž citované judikatuře nikterak nezprotivil, vysvětlil-li v odůvodnění svého rozsudku, z jakého důvodu při ocenění odňatých pozemků v k. ú. XY (ocenění pozemků v k. ú. XY neměl odvolací soud z výše popsaných důvodů z hlediska procesní obrany dovolatelky za sporné) vycházel ze znaleckého posudku Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph. D., zohledňujícího (v souladu s výše citovanou judikaturou) jejich stavební charakter, a nikoliv ze znaleckého posudku Ing. Zdeňka Bureše, jenž pozemky oceňoval jako zemědělské, a proč za dané skutkové a právní situace nepřikročil k vypracování revizního znaleckého posudku (dodávaje, že vzhledem k hodnotě převáděných náhradních pozemků neměla by na rozhodnutí o věci vliv ani aplikace srážek dle přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění ).

10. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly pak popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

11. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

12. Odvolací soud se výše citovaným kritériím, na jejichž základě je ve světle judikatury dovolacího soudu posuzována převoditelnost náhradních zemědělských pozemků, nikterak nezpronevěřil.

13. V souladu s uvedenou judikaturou akcentoval (provedeným dokazováním) zjištěnou okolnost, že pozemky parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY jsou evidovány a fakticky užívány jako zahrady (umožňují tedy zemědělské využití), nejsou zastavěny stavbami trvalého charakteru (umístění drobných staveb vhodnost zemědělského pozemku k náhradní restituci nevylučuje – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. ) a ani nejsou funkčně propojeny s žádnou domovní výstavbou. Vhodnost předmětných, k zemědělské činnosti využitelných, pozemků k náhradní restituci pak není sama o sobě eliminována ani jejich lokalizací – dle územního plánu – v ploše Sv – smíšené území venkovské, jestliže zde oproti skutkovému stavu posuzovanému v dovolatelkou odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. , není plánována konkrétní (bytová) výstavba v blízkém časovém horizontu. Ustálené judikatuře (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ) pak konvenuje i závěr odvolacího soudu, že náhradní pozemkové restituci (formou bezúplatného převodu dotčených pozemků) nebrání ani žádost města Karlovy Vary o jejich převod ve smyslu ustanovení , jestliže ze sdělení Krajského pozemkového úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 14. 12. 2021 plyne, že žádosti obce nebude moci být vyhověno.

14. Souladně s citovanou judikaturou odvolací soud jako vhodný náhradní zemědělský pozemek posoudil i pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, jenž dle individuálních skutkových zjištění soudu je evidován jako trvalý travní porost, je zčásti zemědělsky obhospodařován, ve zbývající části je zarostlý náletovými dřevinami, jež však zemědělské využití pozemku do budoucna nevylučují (není tedy vyloučeno jeho zemědělské obhospodařování), a není funkčně propojen s přilehlým areálem provozovatele stavební výroby; v okrajové části pozemku situovaná komunikace – ,,lehká vozovka“ – přitom nezajišťuje jediný přístup do onoho areálu (převod pozemku do vlastnictví oprávněné osoby tudíž nevyvolá „obtíže“ při dalším hospodaření s ním). Vhodnost převodu předmětného pozemku na oprávněnou osobu přitom se zřetelem k jeho charakteru (nebránícímu jeho určení k zemědělské výrobě) sama o sobě nevylučuje ani jeho lokalizace – dle územního plánu – v ploše (VD) – plocha pro výrobu a skladování, drobná a řemeslná výroba.

15. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v projednávané věci naplněny nebyly ( ). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první ), jako nepřípustné odmítl podle ustanovení

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům žalobce, který podal v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 12 860 Kč [určená z tarifní hodnoty 1 136 995,43 Kč, představující náhradními pozemky uspokojený restituční nárok projednávaný v tomto dovolacím řízení; srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 15 924 Kč.

17. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 10. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu