Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2035/2023

-813

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) V. H., b) V. H., a c) J. H., všichni zastoupeni JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2023, č. j. -754, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. -754, rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2022, č. j. -655, ve výrocích II. až VII. změnil tak, že se žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu ve výrokové části specifikovaných pozemků na žalobce zamítá (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda jimi uplatněný nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro překážky stanovené , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nemohly být vydány, podléhá promlčení. Měli za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. , ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. a další. Kladli dále otázku, zda se mohou (ve smyslu následného přecenění) domáhat dodatečného uspokojení svých restitučních nároků formou vydání náhradních zemědělských pozemků v situaci, v níž již dne 17. 5. 2012 vyzvali právního předchůdce žalované k poskytnutí finanční náhrady (dle zákona o půdě) na úplné uspokojení svých restitučních nároků, v roce 2012 jim tato náhrada byla též vyplacena a o následné přecenění svých restitučních nároků požádali až 27. 10. 2021. Měli za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od judikatury dovolacího soudu. Odkázali přitom na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. , ze dne 12. 8.2020, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. , ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , a další.

3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. K problematice poskytování jiných (náhradních) pozemků oprávněným osobám v režimu zákona o půdě lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona o půdě), v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

6. K základním předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí náhradních pozemků patří mimo jiné, že oprávněná osoba je nositelkou restitučního nároku (že její nárok již dříve nebyl v plném rozsahu vypořádán a zcela nezanikl) a že jeho výše (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků) je postačující; tyto otázky – vedle zjištění, zdali žalovaná postupovala vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné – soud řeší ve sporu jako předběžné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. )

7. Přestože rozhodovací praxe dovolacího soudu (k tomu srovnej např. důvody již cit. rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vychází principiálně z toho, že finanční náhrada je v pořadí až druhým, subsidiárním nárokem osob oprávněných, které se v první řadě mohou domáhat vydání náhradních pozemků (k tomu srov. také např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. ), že úmyslem zákonodárce bylo pokud možno řešit nároky oprávněných osob na náhrady podle zákona o půdě poskytnutím věcných plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. ) a že mechanismus poskytování finanční náhrady (§ 16 zákona o půdě) se zpravidla aktivuje ve vazbě na zjištění, že za nevydané pozemky nelze oprávněné osobě poskytnout jiný vhodný pozemek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. , či závěry obsažené již ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), současně připouští, že na základě dohody oprávněné osoby a subjektu povinného k poskytování náhrad je možné učinit předmětem náhrady peněžité plnění bez dalšího (srov. např. již výše cit. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. , publikované pod číslem 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. ). Finanční náhrada za nevydané pozemky, jež vzhledem ke svému charakteru nebyla odvislá od veřejných nabídek žalované, mohla být oprávněným osobám poskytnuta snadněji a v podstatně kratších termínech než náhradní pozemky (srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. ). Poskytnutí finanční náhrady je spojeno s výzvou (žádostí) oprávněné osoby a děje se tak – nebylo-li stranami ujednáno něco jiného – v zákonem stanovených lhůtách (viz § 16 odst. 4 zákona o půdě, ve znění účinném do 4. 5. 2006, resp. s účinností od 5. 5. 2006 ustanovení 16 odst. 1 tohoto předpisu), jejichž uplynutím dostal by se povinný subjekt do prodlení, se všemi důsledky z toho vyplývajícími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. – ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. ; přiměřeně i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ).

8. Jestliže odvolací soud – na podkladě zjištění, že žalobci namísto náhradních pozemků uplatnili právo na poskytnutí finanční náhrady (§ 16 odst. 1 zákona o půdě), s jejímž poskytnutím souhlasili a jež jim byla na podkladě akceptované žádosti vyplacena v roce 2012 – dochází k závěru, že jejich nárok na náhradu za nevydané pozemky byl vypořádán náhradou v penězích a že se tak nemohou domáhat převodu jiných zemědělských pozemků s odkazem na liknavý a svévolný postup žalované či jejího předchůdce (na podkladě žádosti o přecenění restitučního nároku uplatněné až v roce 2021 a následně podané žaloby o vydání náhradních zemědělských pozemků), jde o závěr očividně souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit. V tomto směru není významné, zda tehdy poskytnutá náhrada odpovídá i měřítkům dnešním (a kdy i samotná kvantifikace restitučního nároku našla svůj odraz ve výši poskytnuté finanční náhrady, vůči níž žalobci včas a právně relevantním způsobem – uplatněním práva na její případné doplacení, jež podléhalo by nepochybně i promlčení – nebrojili). Ke shodným závěrům dospívá i aktuální judikatura dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. ).

9. V situaci, kdy k zamítnutí žaloby postačuje již závěr odvolacího soudu, že nelze vyhovět žalobě na převod vybraných náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované (§ 11a zákona o půdě) odůvodněný tím, že žalobci uplatňované nároky byly již dříve vypořádány poskytnutím finanční náhrady (jenž koresponduje ustálené judikatuře dovolacího soudu), bylo by pak již nadbytečným řešit též dovolateli nastolenou otázku, zda nárok na uspokojení restitučního nároku formou převodu náhradních zemědělských pozemků podléhá promlčení.

10. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

11. Proti nákladovým výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu pak dovolání objektivně – ze zákona – přípustné není [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), podané dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy náklady žalované představuje paušální náhrada (za podání vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 9. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu