Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1945/2023

28 Cdo 1945/2023-386

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: městská část Praha – Dolní Počernice, IČO 00240150, se sídlem v Praze, Stará obec 10, zastoupená JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou se sídlem v Praze, Palackého 740/1, proti žalované: STAVBA A TRANSPORT, spol. s r. o., IČO 03381676, se sídlem v Praze 9, Českobrodská 831, zastoupená JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení 6 319 765,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023, č. j. -352, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. -352, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 8. 2022, č. j. -252, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. -262, potvrdil v částech výroků I. a II., v nichž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 3 461 114 Kč a 2 858 651,40 Kč, jinak jej v částech výroků I. a II. ukládajících zaplacení jimi specifikovaného příslušenství, jakož i v nákladovém výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

2. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Předestřela otázku, zda je pasivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení i za užívání žalobkyní vlastněných pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, jež v rozhodném období (od 25. 11. 2014 do 7. 10. 2018 a od 10. 12. 2018 do 30. 9. 2020) nebyly zastavěny budovou dovolatelky č. p. XY (umístěnou toliko na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vlastněném žalobkyní), a byly částečně zastavěny nemovitými věcmi (přístřešek, nádrže, stáčecí plochy, komunikace, čerpací stojany, potrubní rozvody, kanalizace a další příslušenství čerpací stanice) vlastněnými třetí osobou (S. Š. – M.), jíž byly též užívány k podnikatelské činnosti. Mínila, že nastolená otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, případně má být oproti jeho rozhodovací praxi řešena jinak. Namítala rovněž nesprávnost závěrů odvolacího soudu o tom, že výše popsané nemovité věci umístěné na pozemcích parc. č. XY a XY v k. ú. XY vlastnila v rozhodném období dovolatelka (coby příslušenství budovy č. p. XY) a že tyto pozemky s budovou čp. XY funkčně souvisely. Vytýkala přitom hodnocení provedeného dokazování, a to včetně důkazu revizním znaleckým posudkem vypracovaným ustanoveným znalcem Ing. Petrem Pohlem, Ph.D., zpochybňujíc též závěry odvolacího soudu o výši obvyklého nájemného za obdobné zastavěné pozemky v dané lokalitě. Měla za to, že se odvolací soud v dané souvislosti odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. , jakož i nálezů Ústavního soudu ze dne 6. 2. 1995, sp. zn. , publikovaného pod č. 10/1995 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. , publikovaného pod č. 76/1997 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. , publikovaného pod č. 127/2002 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že plněním bez právního důvodu (srov. , , dále jen „o. z.“) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě své vlastnické právo ke stavbě realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu. Uvedené závěry lze pak vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ). Jde-li současně o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem ve smyslu shora řečeného právě její vlastník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ).

5. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že budovou dovolatelky (č. p. XY vystavěnou na pozemku žalobkyně parc. č. XY v k. ú. XY) bezprostředně nezastavěné pozemky žalobkyně parc. č. XY a XY v k. ú. XY jsou s uvedenou stavbou (autosalonu, autoservisu, prodejny a myčky) funkčně propojeny (tvoří funkční areál – jsouce zařízeny k provozování čerpací stanice pohonných hmot a obsluze dotčené budovy, jíž slouží též jako příjezdová komunikace či parkoviště), dovodil, že se dovolatelka již jen z titulu „bezesmluvního“ umístění stavby ve svém vlastnictví na pozemku žalobkyně na její úkor bezdůvodně obohacuje – a to i v rozsahu budovou čp. XY bezprostředně nezastavěných pozemků tvořících s ní funkční celek – nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. V souladu s uvedenou judikaturou pak není rozhodné, zda pozemky funkčně provázané se stavbou umístěnou na cizím pozemku užívají též třetí osoby.

6. Rozporuje-li dovolatelka současně závěry soudů nižších stupňů o tom, že předmětné nezastavěné pozemky funkčně souvisí s budovou čp. XY v jejím vlastnictví, nesou se její argumenty v rovině kritiky skutkových zjištění přijatých soudem prvního stupně a následně převzatých soudem odvolacím, jež ovšem v dovolacím řízení zpochybnit nelze (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ). Jelikož Nejvyššímu soudu jakožto instanci toliko přezkumné v otázkách právních, nikoliv nalézací, nepřísluší skutkové závěry soudů nižších stupňů jakkoliv revidovat (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. ), nemohou uvedené námitky přípustnost mimořádného opravného prostředku založit. Dovolání lze podat výhradně z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ), jehož způsobilým uplatněním není zpochybňování právních závěrů, vychází-li z jiného skutkového stavu, než o jaký se při rozhodování opíral odvolací soud (srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry odvolacího soudu o tom, že předmětné pozemky se zřetelem ke svému charakteru a způsobu užití v celém rozsahu funkčně přináleží k budově vlastněné dovolatelkou, ostatně nejsou ani nikterak nepřiměřené či excesivní.

7. Skutkového charakteru jsou přitom i námitky dovolatelky, dle nichž jsou pozemky parc. č. XY a XY v k. ú. XY (oproti zjištěním odvolacího soudu) zastavěny nemovitými věcmi (přístřešek, nádrže, stáčecí plochy, komunikace, čerpací stojany, potrubní rozvody, kanalizace a další příslušenství čerpací stanice) vlastněnými třetí osobou; jejich prostřednictvím tudíž na přípustnost dovolání usuzovat rovněž nelze. Odvolací soud ostatně v odůvodnění svého rozsudku logicky a přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu má dovolatelkou označený důkaz o vlastnictví uvedených věcí třetí osobou (kupní smlouva ze dne 22. 12. 2006) za nevěrohodný. Poukázal přitom na okolnost, že dotčené tvrzení bylo uplatněno se značnou časovou prodlevou vzdor tomu, že na tomtéž skutkovém základě proběhly mezi stranami již i mnohé jiné soudní spory o bezdůvodné obohacení (za předcházející období). Upozornil též na neurčitost předestíraného smluvního ujednání o převodu „části budovy čp. XY“ i skutečnost, že dovolatelka dle později uzavřených kupních smluv z let 2014 a 2020 disponovala celou touto stavbou.

8. Prostřednictvím kritiky závěrů odvolacího soudu o výši obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v dané lokalitě a způsobu hodnocení provedeného znaleckého dokazování (zejména revizního znaleckého posudku Ing. Petra Pohla, Ph.D., ze dne 30. 4. 2020, č. 102/1624/2020), dovolatelka rovněž polemizuje se skutkovými, a nikoliv právními konkluzemi. Z uvedené polemiky tudíž ve smyslu ustanovení přípustnost dovolání taktéž nelze dovozovat.

9. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je pak ustálena v tom smyslu, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53/2000, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. , a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. ). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky. Obecně bývá úsudek o v místě a čase obvyklém nájemném založen na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí. Nelze-li porovnávací metody využít, musí soud, respektive znalec, nedostatek obdobných nemovitostí reflektovat a s ním se vypořádat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ). Uvedené absenci komparativního materiálu je zapotřebí též přizpůsobit kritéria obvyklé ceny a při stanovení obohacení získaného bez právního důvodu vycházet i z jiných reálně zjistitelných faktů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. ).

10. Dle závěrů ustálené rozhodovací praxe se soudy při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývají tím, zda posudek má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. , či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená však, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ). Zákon ( ) pak nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

11. Soudy nižších stupňů se výše uvedeným judikaturním zásadám nikterak nezpronevěřily. V odůvodnění svých rozsudků vysvětlily, z jakého důvodu vycházely z revizního znaleckého posudku Ing. Petra Pohla, Ph.D., (splňuje výše uvedené náležitosti kladené na revizní znalecký posudek, logicky a přesvědčivě odůvodňuje užití cenové mapy – z důvodu nedostatku obdobných vhodných srovnatelných transakcí /nájemních vztahů ke srovnatelným pozemkům na území městské části XY v jednotlivých rozhodných obdobích/ – a jeho závěry korespondují i s konkluzemi znalce Ing. Tulpy, od nichž se stanovená výše obvyklého nájemného liší o přípustnou 4% odchylku, a závěry plynoucími z jiných pravomocně již skončených řízení vedených za obdobných skutkových poměrů před Obvodním soudem pro Prahu 2 či obsahem nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní dovolatelky za dřívější období) a proč nepoužily ostatní znalecké posudky předložené účastníky řízení (znalec Ing. Petr Ort, Ph.D., vycházel z obvyklého nájemného u obtížně srovnatelných pozemků a znalecká kancelář MBM-Hopet, s. r. o. neposuzovala předmětné pozemky jako funkční celek).

12. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nejsou ( ). Dovolání směřující proti té části rozsudku odvolacího soudu, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, pak není přípustné dle

13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

14. Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání ( ), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ); více se jím proto nezabýval.

15. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 8. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu