Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1602/2022

25 Cdo 1602/2022-212

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: K. S., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti žalovanému: statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, o 52 016 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 1. 2022, č. j. -191, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 1. 2022, č. j. -191, potvrdil rozsudek ze dne 12. 7. 2021, č. j. -159, kterým Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o zaplacení 52 016 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o náhradu za bolest ve výši 51 016 Kč a náklady vynaložené na vypracování znaleckého posudku ve výši 1 000 Kč vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně dne 5. 1. 2019 v 15:00 uklouzla na chodníku na Hermannově ulici v Olomouci před vchodem do domu č. p. 2 a utrpěla újmu na zdraví. Na chodníku se nacházely zbytky sněhu a menší nerovnosti, na dvou místech byl jeho povrch přerušen podélnou rýhou, která nebyla hluboká a byla téměř v rovině s chodníkem. V uvedený den byla průměrná denní teplota vzduchu -0,1 stupně, bez srážek, celková výše sněhové pokrývky byla na stanici Českého hydrometeorologického u Olomouc Holice v 7:00 hodin 6 cm. Chodník byl ošetřen téhož dne v dopoledních hodinách odmetáním/plužením a posypem inertním materiálem. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že újma žalobkyni nevznikla v souvislosti se závadou ve schůdnosti ve smyslu , o pozemních komunikacích, (dále jen „ “), neboť zbytky sněhu, případně zmrazky vzniklé ze zbytků sněhu, ani nerovnosti a příčné rýhy na chodníku nepředstavovaly překážku, kterou by žalobkyně nemohla předpokládat a účinně na ni reagovat. Současně soud neshledal ani obecnou odpovědnost žalovaného podle , , (dále jen „o. z.“) za porušení povinnosti podle zákona o pozemních komunikacích, neboť žalovaný prováděl pravidelnou zimní údržbu. Žalovaný sice po výkopových pracích nezhotovil zcela nový povrch chodníku, ale pouze znovu zakryl jeho vykopané části, což vedlo ke vzniku příčných rýh a nerovností. Ty však byly dobře viditelné a nijak nebránily bezpečnému pohybu chodců, proto ani v tomto jednání odvolací soud neshledal porušení povinnosti, které by založilo odpovědnost žalovaného.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že právní otázka, na jejímž vyřešení rozsudek odvolacího soudu závisí, má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odpovědnost žalovaného nezakládá pouze nepředvídatelná změna, jak se mylně domnívá odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, ale musí být respektován závěr Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , že o přiznání náhrady a její výši má být rozhodnuto nejen podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, ale i podle toho, jak k tomu přispěl vlastník komunikace. Odvolací soud měl pochybit, pokud nepřihlédl k podílu žalovaného na vzniku újmy. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu, které pokládá za správné. Navrhl dovolání zamítnout.

Vedlejší účastnice se ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání žalobkyně odmítnout, popř. zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky ( .), avšak není přípustné ( ).

Podle § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací.

Podle § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím.

Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti. Odpovědnost za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti je odpovědností objektivní, bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek). Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§ 27 odst. 2 a 3 zákona o pozemních komunikacích), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit, a také není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou je výskyt tzv. závady ve schůdnosti, definované v § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích, a vymyká se obecnému stavu komunikace natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Rýhy a nerovnosti povrchu chodníku zpravidla nejsou závadou ve schůdnosti, ale stavebním stavem chodníku ve smyslu § 26 odst. 3 stavebního zákona.

Nelze-li stav komunikace, jenž byl příčinou újmy, v konkrétním případě označit za závadu ve schůdnosti, pak může přicházet v úvahu obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je . totiž upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za újmu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje , přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (srov. opět např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , nebo sp. zn. ). Kombinace obou typů odpovědnosti umožňuje postihovat jak případy újem způsobených nepředvídatelnými závadami ve schůdnosti (založením objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace s možností liberace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích), tak situace, v nichž chodec utrpí újmu ze změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, která pro něj byla předvídatelná (možným vznikem povinnosti vlastníka komunikace k náhradě újmy ze zaviněného porušení zákonné povinnosti ve smyslu , , resp. od 1. 1. 2014 ve smyslu o. z.).

Zásady posuzování nároků na náhradu škody (v podmínkách újmy) způsobené pádem chodce na komunikaci byly po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , na který odkazuje žalobkyně, shora popsaným způsobem sjednoceny a rekapitulovány v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. , a jsou nadále v rozhodovací praxi dovolacího soudu aplikovány (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud shora popsaná východiska plně respektoval, když se nejdříve zabýval tím, zda újma žalobkyni nevznikla v důsledku stavu komunikace, který by představoval závadu ve schůdnosti, a následně, poté, co uzavřel, že nikoli, se zabýval možnou obecnou odpovědností žalovaného podle . Zkoumal, zda žalovaný neporušil svou zákonnou povinnost správy komunikace zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržby a opravy ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Hodnotil, zda žalovaný prováděl dostatečnou zimní údržbu, a současně zda nedostatky komunikace nevyžadovaly provedení oprav. Je tedy zřejmé, že hodnotil, zda a případně do jaké míry se porušení povinností žalovaným podílelo na vzniku újmy, a uzavřel, že žalovaný ke vzniku újmy nepřispěl nijak, když žádnou svou povinnost neporušil. Odvolací soud tedy plně respektoval judikaturu dovolacího soudu a dovolací soud neshledává důvod se od svých dříve vyslovených závěrů odchýlit. Námitky obsažené v dovolání tak nemohou založit přípustnost dovolání podle

Žalobkyně napadla dovoláním výslovně též výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 5. 2023

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu