Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 684/2012

25

Cdo 684/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

A. K.,

zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti žalovanému

statutárnímu městu Frýdek-Místek,

se sídlem úřadu ve Frýdku-Místku, Radniční 1148, IČO: 00296643, zastoupenému JUDr. Milanem Pavelcem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2011, sp. zn. , -220, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. , -233, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.405,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Milana Pavelce, advokáta se sídlem Frýdek – Místek, Zámecké nám. 42.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 29. listopadu 2010, č. j. -179, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 1. února 2011, č. j. -198, a usnesením ze dne 24. ledna 2011, č. j. -185, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 117.600,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 25. 11. 2005 upadla na zledovatělém chodníku pokrytém sněhovým popraškem a utrpěla zlomeninu nohy a ruky. Žalované město, které je vlastníkem chodníku, jej v zimě neudržuje, tato informace je uvedena v plánu zimní údržby na internetu a na úřední desce magistrátu města, avšak na komunikaci takové označení umístěno není. Soud dovodil, že není dána odpovědnost žalovaného města za škodu na zdraví vzniklou žalobkyni závadou ve schůdnosti podle , avšak podle a obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, neboť tím, že chodník neošetřil posypem, ačkoli to bylo potřeba, zanedbal prevenční povinnost udržovat místní komunikaci ve schůdném stavu, a dostatečně zřejmým a místně obvyklým způsobem nedal na vědomí občanům města, že se chodník v zimě neudržuje. Odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění žalobkyni přiznal v částce 117.600,- Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. , -220, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. , -233, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle , dovodil, že komunikace, na níž žalobkyně upadla, je místní komunikací IV. třídy, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že stav komunikace v době úrazu neodpovídal pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu , o pozemních komunikacích, není dána objektivní odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, a pokud jde o odpovědnost žalovaného za porušení prevenční povinnosti podle , 420 obč. zák., dospěl k závěru, že není porušením povinnosti, jestliže město jako vlastník či správce komunikace neudržuje komunikace malého dopravního významu, které nejsou bezprostředně nutné pro pohyb občanů městem. Takovou komunikací malého významu je i spojka, na níž žalobkyně upadla, navíc je zřejmé, že je oddělena od dalších chodníků kovovými zábranami, které brání technice provádějící zimní údržbu, a vedle této spojky vede jiný chodník. Porušením povinnosti není, že neudržovaný úsek nebyl označen cedulemi, když tyto informace byly zveřejněny na úřední desce a prostřednictvím internetu.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu podle Namítá, že žalovaný jí odpovídá za škodu, neboť chodník v zimě neudržoval a přímo v terénu neoznačil, že chodník není udržovaný. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že upozornění, že chodník není v zimě udržován, stačí oznámit na úřední desce a prostřednictvím internetu, a poukazuje na to, že i přes kovové zábrany lze provádět zimní údržbu chodníku. Dovozuje, že žalovaný je povinen se starat o schůdnost všech chodníků a místních komunikací bez ohledu na to, zda byly vyhlášeny jako místní komunikace, a bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Protože tak žalovaný neučinil, zanedbal prevenční povinnost. Dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr o malém významu komunikace, na které k úrazu došlo, je nepodložený, neboť tento chodník je velmi frekventovaný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť úraz se stal na pozemku, který je účelovou komunikací ve vlastnictví České republiky, na komunikaci nenastala závada ve schůdnosti ve smyslu , možnost pádu byla předvídatelná, a tvrzení žalobkyně, že chodník, na kterém upadla, je frekventovaný, není pravdivé a je nepřípustnou novotou. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, resp. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 16. srpna 2011, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Podle závěru soudů obou stupňů stav chodníku, na němž žalobkyně utrpěla úraz, neodpovídal pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu , a nejde tedy o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti. Není-li dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace podle , není však vyloučena obecná odpovědnost za škodu podle obč. zák. Dovolatelka v podstatě shodně se soudem prvního stupně dovozuje odpovědnost žalovaného z důvodu, že chodník, na němž došlo k jejímu úrazu, žalovaný v zimě vědomě neudržoval a přímo na komunikaci toto upozornění nevyznačil.

Rozsudku odvolacího soudu však v daném případě nelze vytýkat nesprávný právní názor na aplikaci obč. zák. Jak vyplývá ze a (ve znění účinném v době úrazu žalobkyně), vlastník komunikace nemá povinnost udržovat veškeré místní komunikace sjízdné a schůdné. Není-li místní komunikace malého dopravního významu zařazena do plánu zimní údržby města ( , 7 , , ve znění účinném do 31. 12. 2005,), nejedná se o porušení právní povinnosti ani o porušení obecné prevenční povinnosti ( obč. zák.), jestliže komunikace nebyla v zimě od sněhu a náledí ošetřena. Závěr, jaký je v místě obvyklý způsob zveřejnění informace o tom, že schůdnost chodníku není v zimě zajištěna, není otázkou právního posouzení, nehledě k tomu, že samotný způsob zveřejnění této informace škodu na zdraví žalobkyni nezpůsobil, a ze skutkových zjištění nevyplývá, že by takové upozornění možnost úrazu vyloučilo. Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Vzhledem k výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5.820,- Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající se vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a , to vše s přičtením DPH ve výši 21 % na celkových 7.405,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2013

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu