Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 580/2014

25

Cdo 580/2014

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. P.

, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému

hlavnímu městu Praha

, se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 126.878,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, č. j. -120, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, č. j. -120,

se

zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 9. 2012, č. j. -85, uložil žalovanému městu zaplatit žalobci 126.878,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce upadl dne 10. 1. 2010 na chodníku nacházejícím se na parcele ve vlastnictví žalovaného a utrpěl úraz levé nohy; chodník byl zasněžený a neudržovaný. Soud dovodil, že šlo o závadu ve schůdnosti ve smyslu , o pozemních komunikacích (dále též jen „silniční zákon“), a žalovaný je podle , (dále též jen „obč. zák.“) odpovědný za škodu, která v důsledku této závady vznikla, neboť nezajistil zimní údržbu chodníku, a porušil tak svoji právní povinnost.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č. j. -120, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k názoru, že stav chodníku odpovídal dlouhodobé povětrnostní situaci, a žalobce proto mohl zhoršenou schůdnost předvídat; na chodníku nenastaly změny mající charakter závady ve schůdnosti podle silničního zákona, a není proto možné dovodit objektivní odpovědnost žalovaného podle tohoto zákona. Podle odvolacího soudu speciální úprava odpovědnosti v silničním zákoně vylučuje obecnou úpravu podle , proto není podstatné, zda žalovaný dodržel svou povinnost udržovat stav komunikace v řádném stavu; obecná odpovědnost žalovaného za škodu podle obč. zák. je tak vyloučena.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Poukazuje na vyhlášku hlavního města Prahy o schůdnosti místních komunikací č. 39/1997, kterou je v Praze upravena údržba místních komunikací, a dovozuje, že závada ve schůdnosti může být způsobena i sněhem, náledím a neodstraněným zmrazkem. Žalovaný porušil právní povinnost plynoucí z vyhlášky tím, že neodstranil závadu ve schůdnosti ve lhůtách v ní stanovených. Namítá, že odpovědnost z následků tohoto porušení nelze převádět na poškozeného a že povinnosti a odpovědnost vlastníka komunikace nelze zužovat s odkazem na určité povětrnostní podmínky. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním také žalovaný, a to ohledně výroku o náhradě nákladů řízení. Přípustnost podle odůvodňuje tím, že odvolací soud chybně aplikoval judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, když mu (jakožto účastníku, který měl ve věci plný úspěch) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že podle judikatury nelze náklady statutárních měst považovat za účelně vynaložené, neboť mají k vyřizování podobných sporů dostatek materiálního i personálního vybavení. Žalovaný namítá, že tento závěr lze aplikovat pouze na náklady právního zastoupení, nikoliv však na náklady za soudní poplatky. Povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 6.340,- Kč se žalovaný nemohl nijak zprostit a bez jeho zaplacení by nemohl docílit rozhodnutí po právu ve věci samé, trvá proto na tom, že tyto náklady byly účelně vynaložené, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí v napadené části zrušil.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 6. 6. 2013, tj. po účinnosti zákona , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání žalobce i žalovaného rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7 Po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokáty ve smyslu , dospěl k závěru, že zatímco dovolání žalovaného není přípustné, dovolání žalobce je přípustné i důvodné.

Dovolání žalovaného není přípustné vzhledem k ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž nejde o vztah ze spotřebitelských smluv, pracovněprávní vztah ani věc uvedenou v

Dovolání žalobce splňuje podmínky přípustnosti podle , neboť odvolací soud posoudil právní otázku odpovědnosti žalovaného v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dovodil, že stav chodníku v posuzovaném případě nebylo možno považovat za závadu ve schůdnosti, proto není dána objektivní odpovědnost žalovaného vlastníka komunikace podle silničního zákona. S odkazem na vztah speciality pak vyloučil obecnou odpovědnost žalovaného podle obč. zák.

Závěr odvolacího soudu, že silniční zákon má povahu zvláštního právního předpisu v tom směru, že vylučuje použití obecného ustanovení o odpovědnosti za škodu podle obč. zák. (vzhledem k přechodným ustanovením , resp. , , se použije účinný do 31. 12. 2013), není správný. Silniční zákon, upravující odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škodu, je sice ve vztahu k ustanovení obč. zák. speciálním předpisem, to však neznamená, že by tím, že není dána objektivní odpovědnost žalovaného města za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle silničního zákona, byla automaticky vyloučena jeho případná obecná odpovědnost podle . Silniční zákon upravuje totiž jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje , přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 3/2000, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ). Zkoumání podmínek odpovědnosti žalovaného podle obč. zák. (porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi) proto není vyloučeno. Porušením povinnosti při péči o stav komunikace může být v těchto souvislostech buď porušení tzv. generální prevence ve smyslu obč. zák. či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu.

Ze shora uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu, není správný, neboť nesprávně vyloučil možnost posoudit věc podle úpravy obecné odpovědnosti za škodu obsažené v ( a násl.) Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu věcně nesprávným, proto jej zrušil včetně závislého nákladového výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2014

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu