Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2173/2022

25 Cdo 2173/2022-202

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. K.,narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Čichnova 1294/23a, Brno, proti žalovanému: statutární město Ústí nad Labem, IČO 00081531, se sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 388 354 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2020, č. j. -137, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 5. 2020, č. j. -137, potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2019, č. j. -107, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na zaplacení 388 354 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Žalobce se domáhal ušlého zisku, kterého nemohl jako osoba samostatně výdělečně činná dosáhnout v době, kdy osobně pečoval o svou manželku, která při večerním venčení psa dne 15. 10. 2013 šlápla do nerovnosti na chodníku – nájezdu vedoucím od silnice ke vchodu panelového domu, ve kterém s žalobcem žila, podvrtla si nohu v kotníku a při snaze vyrovnat pád šlápla do díry na silnici a přivodila si zlomeninu kotníku levé nohy. Žalobce se musel předčasně vrátit ze zahraniční pracovní cesty a o manželku pečovat, osobní péči jí pak věnoval i po následné operaci. Ztratil tak pravidelný příjem za období od 16. 10. 2013 do 6. 1. 2014 ve výši 230 000 Kč a za období od 22. 9. 2014 do 26. 10. 2014 ve výši 158 354 Kč. Chodník, jehož vlastníkem je žalovaná, byl v době úrazu v celé své délce popraskaný, místy vydrolený, byly zde praskliny a dole ve spodní části vlevo při pohledu od silnice byla v chodníku větší prohlubeň zasypaná spadaným listím. Ve spodní části vpravo při pohledu od silnice byla asfaltová vrstva souvislá, avšak popraskaná a pokrytá spadaným listím, nikoli však souvislou vrstvou. V silnici, rovněž ve vlastnictví žalované, byla v blízkosti chodníku patrná větší prohlubeň obdélníkového tvaru, částečně zaplněná vodou s menším množstvím spadeného listí. Jinak silnice vykazovala větší množství děr. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce byl aktivně legitimován k podání žaloby podle , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), avšak nárok mu nevznikl, neboť nevznikl ani primární nárok manželky žalobce vůči vlastníku komunikace a chodníku podle , o pozemních komunikacích, (dále jen „ “). Příčinou vzniku újmy manželky žalobce nebyla závada ve schůdnosti komunikace ve smyslu . Bylo prokázáno, že manželka žalobce dlouhodobě znala stav chodníku i silnice, každý den minimálně třikrát či čtyřikrát tudy procházela při venčení psa, věděla, že se může kritickému místu vyhnout, a přesto zvolila trasu přes nerovnosti v chodníku. Nerovnosti a vady chodníku, jakož i nedostatky komunikace, nebyly jednorázovou změnou ani jednorázovým a překvapivým zhoršením, a pro manželku žalobce byly viditelné, registrovatelné a měla je předvídat. Stav komunikace odpovídal jejímu dlouhodobému zhoršování v důsledku působení počasí, chodník vykazoval dlouhodobé poškození povrchu. Protože podle nevznikl nárok manželce žalobce, nemohl vzniknout ani žalobci jako třetí osobě, která požaduje úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s péčí o poškozenou.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem řešena jinak, a to otázka výkladu pojmu závady ve schůdnosti chodníku. Uvedl, že závěry odvolacího soudu vychází z dřívější judikatury dovolacího soudu, která nereflektovala nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. . Z citovaného nálezu přitom vyplývá, že samotná možnost předvídat zhoršenou schůdnost chodníku, nemůže bez dalšího připravit chodce o náhradu újmy, a pojem předvídatelnosti není definičním znakem závady ve schůdnosti a vzniku odpovědnosti vlastníka chodníku. Odvolací soud měl správně zkoumat, do jaké míry byl chodník způsobilý pro bezpečný pohyb chodců a zda vlastník učinil veškerá opatření pro zajištění bezpečné schůdnosti. Učinil-li by tak, dospěl by k závěru, že stav chodníku představoval závadu v jeho schůdnosti a nárok manželky žalobce, jakož i jeho nárok, vznikl. Závadu ve schůdnosti je nutné posuzovat obdobným způsobem jako závadu ve sjízdnosti a k závěru o její absenci nelze dospět jen s odkazem na celkově neuspokojivý stav komunikace (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. ). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Vedlejší účastnice uvedla, že i pokud by snad byla dána odpovědnost žalované vůči manželce žalobce, nárok žalobce by nevznikl, neboť mezi poškozením zdraví jeho manželky a vznikem ušlého zisku je přerušena příčinná souvislost.

Žalovaný se ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu s tím, že i v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , je třeba zohlednit jednání manželky žalobce, které vedlo ke vzniku její újmy, když se znalostí stavu chodníku a komunikace zvolila chůzi po té části, která vykazovala větší poškození. Rozhodnutí odvolacího soudu proto považoval za souladné s citovaným nálezem Ústavního soudu.

Usnesení ze dne 28. 7. 2021, č. j. -171, jímž Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. , v němž Ústavní soud uzavřel, že dovolací soud měl podrobit napadená rozhodnutí přezkumu na základě obecných ustanovení o odpovědnosti za porušení povinnosti.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), je podle přípustné pro právní posouzení obecné odpovědnosti žalovaného podle a je důvodné.

Podle vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci a podle a obdobně též řidiči) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti (ve sjízdnosti). Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek). Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody ( a 3 ), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit, a také není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou je výskyt tzv. závady ve schůdnosti (sjízdnosti), definované v (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v ). Závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu a 2 , a vymyká se obecnému stavu komunikace natolik, že uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) tomuto nenadálému nebezpečí [viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. , ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní (dále jen „Sb. rozh. obč.“), ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč.].

V projednávané věci měla poškozené manželce žalobce vzniknout újma na zdraví poté, co při chůzi zakopla o nerovnost asfaltu chodníku, ztratila rovnováhu a zranila se v prohlubni povrchu vozovky přiléhající k chodníku.Asfalt celého chodníku byl stářím popraskaný a mírně zvlněný, částečně i vydrolený. Přístup k domu byl kromě zmíněného svažitého chodníku možný i po schodech. Na vozovce byl asfaltový povrch na více místech popraskaný, tvořící prohlubně. Tento dlouhodobý stav komunikací podle dovolacího soudu nenaplňoval znaky závady ve schůdnosti, jak je vymezena ustanovením , a to závady objektivně (pro kohokoli) nepředvídatelné, neboť předmětné místo i jeho okolí vykazovalo obdobný stupeň opotřebení, nešlo o místní a nečekané zhoršení jinak bezvadného povrchu. Od chodců proto bylo namístě očekávat, že způsob chůze jak po chodníku, tak případně i po vozovce, a také volbu trasy přizpůsobí stavebnímu stavu komunikací. Odůvodnil-li odvolací soud závěr, že nejde o závadu ve schůdnosti, také tím, že poškozená v místě bydlí a s dlouhodobým špatným stavem komunikace měla počítat, je jeho rozhodnutí nepřiléhavé jen v tom, že aktuální stav daných komunikací musel být zřejmý nejen osobám tam žijícím, ale každému chodci.

Protože v daném případě stav komunikací nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti, není dána zvláštní objektivní odpovědnost žalovaného ve smyslu ustanovení .

Vzhledem k tomu bylo namístě zabývat se otázkou, zda způsob péče žalovaného o komunikace v jeho vlastnictví nenaplňuje znaky obecné odpovědnosti za škodu podle . Podle shora citované judikatury, zejména pak rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. , totiž není úpravou objektivní odpovědnosti podle vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti podle , , (dále jen „obč. zák.“), především pro porušení povinnosti správy komunikací podle či porušení prevenční povinnosti ve smyslu obč. zák. Dospěl-li odvolací soud k závěru o absenci objektivní odpovědnosti žalovaného podle , měl zkoumat, zda nejsou naplněny podmínky vzniku odpovědnosti ve smyslu , tj. za dané situace posoudit, zda žalovaný neporušil svou povinnost řádné péče o stav chodníku a vozovky tak, aby umožnovaly bezpečný pohyb chodců. Odvolací soud se však možnou obecnou odpovědností žalovaného za případnou škodu nezabýval.

Z tohoto důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobce bylo podáno důvodně, a proto rozsudek odvolacího souduzrušil. Protože důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení ( a 2 ). Soudy se dále v řízení budou zabývat možnou obecnou odpovědností žalovaného podle a pro tyto účely jednoznačně uzavřou, zda manželka žalobce upadla v důsledku nerovnosti na chodníku či silnici, při jejichž správě žalovaný porušil své povinnosti. Shledají-li v péči žalovaného o komunikaci, na které k úrazu došlo, takové nedostatky, které odůvodňují závěr o jeho odpovědnosti za škodu na ní vzniklou podle , posoudí, zda jsou splněny i všechny další podmínky vzniku nároku žalobce, zejména existenci majetkové újmy žalobce a příčinné souvislosti mezi ní a újmou na zdraví jeho manželky, což dosud s ohledem na svůj předchozí právní závěr neučinily.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( věta první ve spojení s ). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 9. 2022

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu