Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 123/2023

28 Cdo 123/2023-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně L. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, proti žalované obci Tursko, identifikační číslo osoby: 002 41 768, se sídlem v Tursku, Čestmírovo náměstí 59, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, o zaplacení 57 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022, č. j. -103, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2021, č. j. -62, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 57 800 Kč s příslušenstvím a nahradit určené náklady řízení (výrok I.); dále bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

2. Rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno zjištěním a právním posouzením, že žalovaná v žalobou vymezeném období užívala pozemky ve vlastnictví žalobkyně (parc. č. XY a parc. č. st. XY v k. ú. XY), aniž by jí k tomu svědčil právní důvod (věcněprávní či obligační) a aniž by za užívání poskytovala žalobkyni náhradu, jíž proto soud žalobkyni přiřkl z titulu bezdůvodného obohacení ( násl. , ) a její výši odvodil od hladiny obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase, zjištěného znaleckým posudkem. Nedůvodnou shledal i obranu žalované, že k pozemku získala právo odpovídající věcnému břemenu vydržením (v situaci, kdy její držbu by nebylo lze kvalifikovat jako oprávněnou), eventuálně že pozemky užívala oprávněně s oporou v zákonném věcném břemenu dle , o vodách a změně některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kdy soud neměl za zjištěné okolnosti uvedené v hypotéze tohoto zákonného ustanovení.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ podala dovolání žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „resp. vyřešená právní otázka hmotného nebo procesního práva v tomto rozsudku řešená, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Za nesprávné dovolatelka označuje posouzení, při němž odvolací soud navzdory jí uplatněným tvrzením a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí nepřihlédl k zákonnému věcnému břemenu podle zatěžujícímu pozemek, na němž se nachází vodní dílo v jejím vlastnictví (čistírna odpadních vod), za které přísluší vlastníku pozemku nanejvýše jednorázová náhrada, jež podléhá promlčení a současně i vylučuje vznik bezdůvodného obohacení. V tomto směru dovolatelka uvádí, že jde o vodní dílo vybudované již v roce 1990, kdy začalo plnit svou funkci, nikoliv až v roce 2010, jak uvádí odvolací soud.

4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

7. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. ). K obohacení vlastníka stavby dochází přitom již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ).

8. Citovaná judikatura je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení obč. zák. a o. z. použitelná i v poměrech účinného od 1. 1. 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ), kdy jde o skutkovou podstatu protiprávního užití cizí hodnoty dle o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. ).

9. V judikatorní praxi dovolacího soudu (i Ústavního soudu) pak není pochyb o tom, že institut bezdůvodného obohacení má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu, pročež existuje-li speciální úprava náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. ).

10. Ustanovení zakládá existenci zákonného věcného břemene a představuje řešení situací existujících z doby před účinností (tj. před 1. 1. 2002) a spočívajících především v tom, že vodní dílo je umístěno na cizím pozemku bez řádného právního důvodu. Pro vznik věcného břemene podle je významné, zda k rozhodnému datu (tj. ke dni 1. 1. 2014) bylo na dotčeném pozemku umístěno vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002, které se nestalo součástí pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. ). Ke vzniku zákonného věcného břemena (při naplnění hypotézy ) dochází dnem účinnosti zákona, kterým byla daná právní norma včleněna do právního řádu, tedy k 1. 1. 2014. K tomuto datu vzniká omezení vlastníka pozemku zákonným věcným břemenem (s účinky ex nunc, pro futuro) a dochází taktéž ke vzniku nároku na náhradu za omezení vlastnického práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. ). Z výše vyloženého plyne, že bylo-li by dáno právo žalobkyně na náhradu za omezení vlastnického práva dle , byla by vyloučena možnost domáhat se za stejné omezení vydání bezdůvodného obohacení; jinými slovy, bezdůvodné obohacení v takovém případě vzniknout nemůže.

11. Jde-li pak o pojem vodního díla, je třeba rozlišovat vodní dílo jako předmět administrativněprávních vztahů, kterým lze poskytnout ochranu ve správním řízení podle , od stavby jako předmětu občanskoprávních vztahů, kterým lze poskytnout ochranu v občanském soudním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. ). Dovolací soud v rozsudku ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. , následně vyložil, že vodním dílem se stavba ve smyslu veřejného práva (bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva – věc ve smyslu práva občanského – či nikoliv; viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. ) stane okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v (ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přiklonil také např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , či rozsudku ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. ).

12. Vyšel-li odvolací soud v posuzované věci ze skutkového zjištění (učiněného na podkladě do řízení přípustně vnesených tvrzení), že k dobudování čistírny odpadních vod (jež je dle tvrzení žalované vodním dílem) došlo v roce 2010 (a kdy k dalším skutečnostem uplatněným žalovanou až v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením , včetně okolností týkajících se případného provozování čistírny odpadních vod před uvedeným datem nepřihlížel), nelze jím učiněné právní závěry o absenci skutečností naplňujících hypotézu ustanovení (jež zakládá existenci zákonného věcného břemene a představuje řešení situací existujících z doby před účinnosti zmíněného zákona) jakkoliv rozporné s výše reprodukovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž v dovolání odkazuje i žalovaná.

13. Argumentuje-li dovolatelka, že k existenci zákonného věcného břemene soud musí přihlédnout ex lege, ani tyto její výtky nemůžou přípustnost dovolání založit, nejenom proto, že potencialitu zákonného věcného břemene dle – navzdory žalovanou primárně uplatňované obraně o vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni vydržením – odvolací soud zvažoval, kdy ovšem i pro aplikaci tohoto žalovanou až v odvolacím řízení odkazovaného ustanovení musely by procesně relevantním způsobem vyjít v řízení najevo skutkové okolnosti naplňující hypotézu dané právní normy. Ze zásady soud zná právo nelze v žádném případě dovozovat iniciativu soudu k dohledání dalších skutkových okolností svědčících potenciálně (až na základě takto dohledané skutečnosti) aplikovatelné právní normě – v daném případě i o skutečnostech vážících se k vybudování vodního díla ve smyslu jeho způsobilosti plnit funkce stanovené .

14. V situaci, kdy odvolací soud neměl za prokázané skutečnosti o vzniku legálního věcného břemene (a kdy jím současně učiněný závěr o absenci podmínek pro vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni vydržením dovolatelka již ani nenapadá), nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu v kolizi ani s tou dovolatelkou odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž existence věcného břemene potlačuje případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. ), resp. s judikaturou řešící otázku promlčení nároku na náhradu za omezení vlastnického práva zákonným věcným břemenem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ).

15. K argumentaci dovolatelky odlišným skutkovým stavem a přitom i zpochybňující soudem učiněná skutková zjištění nelze než připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu věty první není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu znovu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17.).

16. Uvádí-li pak dovolatelka v dovolání (ve vztahu k vymezení jeho přípustnosti) i tolik, že „vyřešená právní otázka hmotného nebo procesního práva v tomto rozsudku řešená je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatelky jde a kterými rozhodnutími byla tato otázka (podle mínění dovoltelky) dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně, resp. od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

17. K vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, jimiž mohlo by být řízení eventuálně zatíženo, a které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud (v souladu s věty druhé ) přihlíží (jen) v případě přípustného dovolání; zmatečnosti ani jiné vady řízení přípustnost dovolání nemohou založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. ).

18. Z uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu (není-li naplněno žádné z tam vypočtených hledisek).

19. V části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

20. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco k nákladům žalobkyně jež se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 3 420 Kč [ , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 781,20 Kč.

21. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 3. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu