Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1450/2023

28 Cdo 1450/2023-293

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) A. Ch., narozené XY, bytem XY, b) V. M., narozeného XY, bytem XY, a c) J. V., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, proti žalované obci Tursko,identifikační číslo osoby: 002 41 768, se sídlem v Tursku, Čestmírovo náměstí 59, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, o zaplacení 266 933 Kč příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. -272, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ):

1. Rozsudkem ze dne 1. 7. 2022, č. j. -207, Okresní soud Praha – západ uložil žalované zaplatit každému z žalobců a) a b) částku 24 267 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I. a II.), žalobci c) částku 218 399 Kč s určeným úrokem z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. -272, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil jen tak, že se žaloba zamítá do částek 949 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a „jinak“ jej v obou těchto výrocích potvrdil (výroky I. a II. rozsudku odvolacího soudu), částečnou změnou výroku III. žalobu zamítl do částky 8 538 Kč s určeným úrokem z prodlení, ve zbylém rozsahu rozsudek i v tomto výroku potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu „v jeho plném rozsahu“ brojí dovoláním žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“), spatřujíc přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena „a má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Dovolatelka pokládá za nesprávný odvolacím soudem učiněný závěr, že ji užíváním pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. st. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (ve vlastnictví žalobců) vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení. Kritizuje soudy přijatou konkluzi, že ji k užívání pozemků nesvědčí žádný titul, namítajíc, že odvolací soud v tomto směru nepřihlédl ke všem jí uplatněným tvrzením, provedené důkazy nesprávně hodnotil a nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž lze existenci písemné smlouvy, která se nedochovala, prokázat i nepřímými důkazy a kdy je nutno přihlížet i k chování účastníků po uzavření tvrzené smlouvy. Dovozuje, že „platný užívací titul musel existovat“, argumentujíc i svým vlastním jednáním, kdy již v minulosti na předmětných pozemcích postavila stavby a užívala je (doposud užívá).

4. Směřuje-li dovolání i proti těm částem výroků I., II. a III. rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl – v tam uvedeném rozsahu – rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba zamítnuta, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou [ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je k podání dovolání subjektivně legitimován jen ten účastník, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 3, pod č. 28; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné tamtéž, ročník 2000, sešit 1, č. 7]. V této části proto Nejvyšší soud odmítl dovolání podle věty první a

5. Ve zbylém rozsahu výroků I. a II. rozsudku, jimž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalované povinnost zaplatit žalobcům a) a b), coby ve sporu samostatně vystupujícím účastníkům, částky 23 318 Kč spolu s příslušenstvím (tj. z hlediska přípustnosti dovolání podlimitní), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením [dle nějž dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží].

6. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení (v odstavcích IV. a V.) je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

7. Přípustným není dovolání ani v té své části, jíž se napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku III., v němž byl (po zamítnutí žaloby do částky 8 538 Kč s příslušenstvím dílčí změnou rozsudku) potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci c) zbylou částku (209 861 Kč) s příslušenstvím.

8. Přípustnost dovolání proti výše uvedenému rozhodnutí (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v ) se poměřuje hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není.

9. Podle , není stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

11. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ). Z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

12. Závěr odvolacího soudu o aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů) je v dané věci odůvodněn zjištěním, že žalovaná v určeném období jako vlastník staveb užívala jimi zastavěné pozemky ve vlastnictví žalobců, aniž by jí k tomu svědčil právní důvod (věcněprávní či obligační). Takový závěr je s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu bezpochyby konformní (k tomu srov. i judikaturu, na níž dovolací soud již dříve odkázal v jiných, skutkově a právně podobných věcech téže dovolatelky – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. ).

13. Zpochybňuje-li pak dovolatelka odvolacím soudem učiněný závěr, že užívání předmětných pozemků není podloženo žádným právním důvodem (jež odvolací soud spojuje s výsledky provedeného dokazování), činí tak prostřednictvím kritiky soudy učiněných skutkových zjištění. K takové argumentaci nelze než připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu věty první není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17.).

14. Se zřetelem na soudy učiněný závěr o skutkovém stavu nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné ani s dovolatelkou odkazovanou judikaturou dovolacího soudu (rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. , a ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. ) a jí dovozovaným závěrem, že existenci písemné smlouvy, která se nedochovala, lze prokázat i nepřímými důkazy, kdy lze přihlížet i k chování účastníků po uzavření tvrzené smlouvy. V posuzované věci jde nikoliv o ten případ, kdy bylo by po žalované vyžadováno předložení písemné smlouvy (její originál či kopie), ale o situaci, kdy žalovaná právní důvod užívání neprokázala ani s pomocí jiných jí předkládaných nepřímých důkazů (a kdy okolnosti o vzniku smlouvy, jejím uzavření a obsahu, s určitostí ani nevylíčila). Závěr odvolacího soudu, že na právní důvod užívání v daném případě nelze usuzovat jen z žalovanou předkládaných veřejnoprávních povolení (o provozování staveb) a faktického užívání pozemků (jež je zde naopak jedním z předpokladů vzniku závazku z bezdůvodného obohacení), není nikterak nepřiměřený. Rozpor s judikaturou o rozložení důkazního břemene ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení pak dovolatelka ani netvrdí.

15. Proto Nejvyšší soud i ve zbylé části odmítl dovolání jako nepřípustné ( a 2 ).

16. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco náklady žalobců, jež se prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyjádřili k dovolání, sestávají z odměny advokáta za zastupování určené z tarifní hodnoty korespondující výši jednotlivého peněžitého plnění [u žalobců a) a b) z částky 24 267 Kč, u žalobce c) z částky 218 399 Kč], snížené o 20 % [srov. , , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], poměrné částky (1/3) paušální náhrady hotových výdajů ( a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ( ) a dosahují tak výše uvedené ve výroku II. tohoto usnesení, kdy náhradu takto určenou v souhrnu zaplatí žalovaná v obecné pariční lhůtě ( ) k rukám advokáta zastupujícího žalobce v dovolacím řízení ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 6. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu