Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 933/2022

26 Cdo 933/2022-301

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně L. A. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Kučeříkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Elišky Krásnohorské 3634/19, proti žalované Hart & Partners, v.o.s., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Kořenského 1107/15, IČO: 04680294, (insolvenční správkyni O. T., nar. XY), zastoupené Mgr.Filipem Lorenzem, advokátem se sídlem v Praze, Tehovská 1237/25, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. -281, takto:

Odůvodnění:

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 2021, č. j. -281, potvrdil rozsudek ze dne 21. dubna 2021, č. j. -241, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď žalované ze dne 26. října 2018 z nájmu tam specifikovaného bytu (dále jen „výpověď“ a „byt“) je neoprávněná a nájemní vztah mezi účastnicemi zůstává zachován, a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Ve vztahu k otázce povinnosti obou soudů zkoumat zánik dovolatelčina dluhu na službách spojených s užíváním bytu splynutím ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, dovolatelka v rozporu s ustanovením nespecifikovala řádně údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec řečeného však přesto pro úplnost podotýká, že na vyřešení zmíněné otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívalo (nezáviselo). Smlouvou o postoupení pohledávky, specifikovanou v dovolání, totiž dovolatelka vstoupila (uvažováno při splnění všech zákonných podmínek) do postavení věřitelky pohledávky, jíž korespondoval jiný dluh (dluh O. T. jako vlastnice bytu vůči subjektu vykonávajícímu správu domu, v němž se byt nachází), než pro který jí byla (vedle důvodů jiných) dána sporná výpověď z nájmu bytu (zde šlo o dluh dovolatelky jako nájemkyně bytu vůči O. T. jako pronajímatelce bytu).

K otázce (tentokrát účinně nastolené), jíž dovolatelka uplatnila dovolací námitkou, že řízení v dané věci měly soudy nižších stupňů přerušit podle , lze uvést následující. V ustanovení jsou pod písmeny a/ až d/ vyjmenovány případy, kdy soud musí přerušit řízení, jestliže se v něm vyskytla otázka, která dočasně brání jeho pokračování. Otázkami, které jako předběžné ( ), soud nesmí podle sám řešit, jsou zejména otázky, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, kdo je spáchal, jakož i otázky osobního stavu (o takové otázky v souzené věci evidentně nešlo). Dalším případem jsou otázky, u nichž úprava rozhodování soudu o určitém právním vztahu obsahově vylučuje možnost řešit je v jiném řízení (např. neplatnost rozvázání pracovního poměru, nezákonnost stávky a jiné). Kromě toho pak může jít i o situace, v nichž povinnost soudu přerušit řízení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. září 2014, sp. zn. , z 15. února 2017, sp. zn. , či z 21. listopadu 2017, sp. zn. ).

Otázka pravosti (existence) a výše pohledávky, jíž měla použít dovolatelka k započtení proti pohledávce O. T. na úhradu dlužného nájemného (dluh na nájemném byl dalším důvodem dání výpovědi), není otázkou, kterou by nemohl soud řešit v předmětném řízení, a je v této souvislosti nerozhodné, že o uvedené otázce je veden (v rámci insolvečního řízení dlužnice O. T.) u insolvenčního soudu incidenční spor podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. května 2019 (viz čl. II ); právní úprava incidenčních sporů, obsažená v ustanoveních až , totiž nevylučuje možnost řešit pro ně rozhodující otázky v jiném řízení. O případ, v němž povinnost soudu přerušit řízení vyplývá přímo ze zákona, zde rovněž nešlo. Lze proto uzavřít, že odvolací soud (soud prvního stupně) se od citované judikatury neodchýlil, jestliže v okolnostech projednávané věci neshledal důvod pro přerušení řízení podle

Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelčina výtka, že soudy nižších stupňů založily svá zamítavá rozhodnutí na závěru, že neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně tvrzeného započtení pohledávek (míněno započtení pohledávek, o němž bylo již pojednáno v předchozím odstavci), i přes to, že jí předtím neposkytly poučení podle a 3 V tomto směru totiž dovolatelka přehlíží, že poučení podle se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. září 2006, sp. zn. , a z 20. března 2018, sp. zn. ).

V projednávané věci nemohl soud prvního stupně poučit dovolatelku (v rozhodné době nezastoupenou) podle ustanovení a 3 ve vztahu k tvrzenému započtení pohledávek, neboť se – přes řádné předvolání (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 237 verte spisu) – bez omluvy nedostavila na jednání před tímto soudem dne 21. dubna 2021, při němž byly provedeny důkazy, jež založily důvodnou pochybnost o existenci její pohledávky uplatněné k započtení (viz odstavec 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a protokol o jednání na č. l. 239 až 240 spisu). Pro úplnost zbývá dodat, že nemohl-li soud prvního stupně poskytnout dovolatelce poučení podle citovaných ustanovení proto, že se nedostavila k uvedenému jednání, nebyl oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu jednání odročit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. března 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 68/2011 časopisu Soudní judikatura). Příslušná poučení pak již nemohl dovolatelce poskytnout odvolací soud při odvolacím jednání dne 11. listopadu 2021 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 278 a 279 spisu), neboť v této fázi řízení by svým procesním povinnostem (břemenům) mohla dostát jen tak, že by v odvolacím řízení uplatnila nové skutečnosti nebo důkazy v rozporu s ustanovením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. listopadu 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy jakoby i jeho nákladové výroky. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 6. 2022

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu