Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 326/2026

25 Cdo 326/2026-2060

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: V. S., zastoupená opatrovníkem Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem se sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2, proti žalované: Krajská nemocnice Liberec a.s., IČO 27283933, se sídlem Husova 1430/34, Liberec I – Staré Město, zastoupená doc. JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, o 1 457 670 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2024, č. j. -1602, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy (bolestného 322 500 Kč s úrokem z prodlení a náhrady za ztížení společenského uplatnění 750 000 Kč s úrokem z prodlení), kterou jí měla způsobit žalovaná tím, že nedodržela nutnou dobu antikoagulační léčby hluboké žilní trombózy, která se u žalobkyně vyskytla v době její hospitalizace na psychiatrickém oddělení žalované, a propustila žalobkyni do domácí péče s nedoléčenou trombózou, která u žalobkyně vedla k rozvoji oboustranné masivní plicní embolie.

2. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 25. 11. 2019, č. j. -764, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odvolacím řízení vedeném o odvolání žalobkyně usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. -1602, zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do rozhodnutí o opravných prostředcích proti usnesení o odložení podnětu k zahájení trestního řízení sp. zn. KRPL-27817-26/TČ-2014-180571. S odkazem na zavřel, že vyčkání výsledku trestního řízení, které je ve fázi odložení podnětu k zahájení trestního stíhání a jeho přezkumu, není nezbytné pro postup v řízení o náhradu újmy na zdraví žalobkyně, které je po rozsáhlém dokazování ve fázi před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu. Na výsledku trestního řízení rozhodnutí v dané věci nezávisí, přerušení řízení by za dané skutkové situace nebylo hospodárné.

4. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítla, že napadené usnesení je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (nejsou dány důvody pro nepřerušení řízení definované např. rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Otázka povinnosti přerušit řízení má být posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. . Navrhla odložení právní moci napadeného usnesení a jeho zrušení i zrušení rozsudku následně vydaného v odvolacím řízení.

5. Nejvyšší soud předně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla omezena ve svéprávnosti rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2017, a to na dobu 5 let, opatrovníkem žalobkyně byl jmenován její syn J. H. Toto opatrovnictví zaniklo dne 6. 9. 2023, a dne 20. 2. 2024 bylo zahájeno nové řízení o omezení svéprávnosti žalobkyně, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Odvolací soud v nyní projednávané věci dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna ze zdravotních důvodů hájit svá práva v řízení, proto jí ustanovil dne 22. 2 2024 opatrovníkem podle syna J. H. Usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. -1453, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2024, odvolací soud zrušil opatrovnictví syna žalobkyně (jehož shledal k zastupování žalobkyně v soudním řízení nezpůsobilým) a ustanovil žalobkyni (na návrh J. H. ze dne 8. 4. 2024) opatrovníkem Mgr. Petra Horáčka, advokáta. Poté usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. -1599, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2024 odvolací soud zamítl návrh Mgr. Horáčka na jeho zproštění opatrovnictví a nepřipustil zastoupení žalobkyně jejím synem. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně nebyla dne 19. 2. 2024 vzhledem ke svému trvajícímu duševnímu onemocnění schopna udělit plnou moc k zastupování svému synovi, který navíc byl odvolacím soudem shledán zjevně nezpůsobilým žalobkyni zastupovat v soudním řízení. Usnesením ze dne 28. 6. 2024, č. j. odvolací soud znovu zamítl další návrh Mgr. Horáčka na jeho zproštění funkce opatrovníka žalobkyně, toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 7. 2024, ústavní stížnost proti němu podaná byla Ústavním soudem zamítnuta. Dovolací soud uzavírá, že odvolací soud zajistil ochranu procesních práv žalobkyně, která je řádně zastoupena opatrovníkem – advokátem.

6. Nejvyšší soud dále posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou podle opatrovníkem ustanoveným podle , který je advokátem, shledal, že dovolání není přípustné.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle závěru usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. , přerušení řízení podle není, s ohledem na , opatřením vhodným (hospodárným) v situaci, kdy není najisto postaveno, jak (a kdy) řízení v trestní věci, při které je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, skončí. Dovolatelka neuvedla žádný důvod, pro který by citovaná zásada měla být nesprávná a měla by být nahrazena jinou (a případně jakou). Namítla pouze, že podle ní v její věci důvod k přerušení řízení byl opodstatněn tím, že soud v občanskoprávním řízení není oprávněn posoudit, zda byl spáchán trestný čin. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. na danou věc nedopadá, neboť se týká obligatorního přerušení řízení podle , nikoli fakultativního podle , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , a ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. , otázku přerušení řízení neřeší vůbec, v rozsudku ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že otázka výše škody není důvodem k přerušení řízení, jestliže soud rozhoduje o uplatněném nároku na náhradu škody za situace, že škoda zatím nevznikla. Žádné z žalobkyní odkazovaných rozhodnutí se tedy nevztahuje k otázce, zda v daném případě bylo vhodné přerušit řízení. Lze dodat, že soud v občanském soudním řízení je oprávněn i povinen posoudit všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za újmu na zdraví žalobkyně, aniž by musel vyčkat rozhodnutí v trestním řízení. Odvolací soud o návrhu žalobkyně na přerušení řízení rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení, kterým odvolací soudzamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do rozhodnutí o opravných prostředcích proti usnesení o odložení podnětu k zahájení trestního řízení, podle odmítl.

10. O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí podle nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, proto by měla žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( ). Nejvyšší soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal za použití , neboť v okolnostech případu, ale především v osobních a majetkových poměrech žalobkyně shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by uložení povinnosti k peněžitému plnění bylo vůči žalobkyni nepřiměřenou tvrdostí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 3. 2026

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu