Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3098/2016-71

32 Cdo 3098/2016-71

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57,identifikační číslo osoby 29027241, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému J. K., zastoupenému opatrovníkem městem Kraslice, se sídlem v Kraslicích, nám. 28. října 1438/6, o zaplacení částky 24 266,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2016, č. j. -51, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 29. 7. 2015, č. j. -27, zamítl žalobu o zaplacení částky 24 266,33 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti oběma výrokům) podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Přípustnost dovolání nezakládá otázka „výkladu smlouvy o úvěru, kdy odvolací soud došel k závěru, že nepodepsané právní jednání nemůže vyvolat právní následky“, která podle názoru dovolatelky nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatelka podrobně argumentuje ve prospěch názoru, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, neboť ta nemusí být podle ustanovení , obchodní zákoník, uzavřena písemně, a podle speciálního zákona, jímž je , o spotřebitelském úvěru, nedostatek písemné formy nezpůsobuje neplatnost smlouvy o úvěru.

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní k tvrzení, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, za situace, kdy soudu předložila smlouvu o úvěru v listinné podobě, která není žalobkyní ani žalovaným podepsána, a teprve v odvolání vysvětlila, proč podpisy na ě absentují, a tvrdila, že smlouvu uzavřela se žalovaným elektronickou formou, a předložila další y prokazující uzavření smlouvy tímto způsobem v rozporu s ustanovením Odvolací soud uzavřel, že nejde o žádnou z výjimek neúplné apelace uvedených v ustanovení , a proto nemohou být tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem. Toto právní posouzení odvolacím soudem dovolatelka nenapadá.

Tvrdila-li žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, a tuto smlouvu v písemné formě připojila jako důkaz k návrhu, soud je tímto tvrzením vázán a k tomuto tvrzení žalobkyně měla i důkazní břemeno. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by smlouva o úvěru byla uzavřena ústně, jak naznačuje její argumentace k nesplnění písemné formy smlouvy o úvěru, nebo elektronicky. Byla-li smlouva o úvěru uzavřena elektronicky, což však žalobkyně tvrdí a dokládá v rozporu s ustanovením až v odvolacím řízení, je nerozhodné, zda náležitosti písemné formy právního úkonu byly splněny.

Za dosud neřešenou otázku procesního práva dovolatelka považuje otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení a výklad ustanovení , jež ukládá povinnost připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, ve spojení s poučovací povinností podle ustanovení Dovolatelka se mýlí, považuje-li tuto otázku za dovolacím soudem dosud neřešenou. V rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2011, pod číslem 68, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení , a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

Namítá-li dovolatelka, že potřeba doplnit důkazy vyvstala již před prvním jednáním ve věci, a proto měl soud prvního stupně postupovat podle ustanovení , pak pomíjí, že dokazování provádí soud zásadně při jednání ( ) a že teprve po provedení dokazování může soud učinit závěr o tom, zda je takové poučení potřeba. Soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní při jiném úkonu než při jednání neposkytuje, jak vyplývá z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. . Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že k poučovací povinnosti podle ustanovení je soud povinen na nařízeném jednání a že žalobkyně se svou nepřítomností na nařízeném jednání práva na to, aby jí bylo takové poučení soudem poskytnuto, vzdala, a že z ustanovení (ani z ) nevyplývá, že by měl soud vyzývat účastníka k doplnění neúplných tvrzení, je jeho závěr v souladu s citovanou judikaturou.

Pro úplnost lze dodat, že ustanovení bylo naplněno, neboť o žalobě soud prvního stupně rozhodl při prvním jednání, a nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo být vyhověno při jediném jednání.

Namítá-li žalobkyně, že soud prvního stupně si musel být vědom toho, že smlouva o úvěru připojená k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není podepsaná smluvními stranami, a proto měl žalobkyni vyzvat již před nařízeným jednáním k odstranění tohoto nedostatku, pak především si této skutečnosti musela být vědoma sama žalobkyně zastoupená advokátem, přesto smlouvu o úvěru bez dalšího tvrzení k návrhu připojila.

Dovolání žalobkyně výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i proti výrokům o nákladech řízení, aniž by žalobkyně k této části rozhodnutí uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti a nesprávnost rozhodnutí. Proti těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl zčásti jako nepřípustné a zčásti jako vadné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. 3. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu