Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 181/2025-21

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro 13 596 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě smlouvy poskytla finanční prostředky, které žalovaná ovšem nevrátila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum měla být mezi účastnicemi uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částka [viz cit. smlouva], co učinila datum [viz výpis z účtu]. Dne datum se zavázala žalobkyně poskytnout dalších částka [viz cit. dodatek], co učinila datum, datum, datum [viz výpis]. Žalovaná uhradila částku částka [viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně].

4. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši částka, přičemž následně byl úvěrový rámec zvýšen o částka, avšak žalobkyně žalované poskytla úhrnem částku částka. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit.

8. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

9. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvedla zcela generická tvrzení, která neobsahují žádné relevantní skutečnosti mající vazbu výhradně na žalovanou. K takto velmi koncisně tvrzenému ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně navíc nepředložila jediný důkaz, přičemž toto nahlížení a ověřování z žádného z navržených důkazů ani nevyplynulo, byť zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost relevantní dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal. Nadto výslovně žádný důkaz ani v tomto směru nenavrhla.

10. O příslušná procesní poučení stran nedostatků posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení , , v účinném znění (dále jen „ “), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. ), vyjdeli v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaná buduje obranu proti uplatněnému nároku.

11. Ustanovení ovšem upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. ). Zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 y) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. ) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. ).

12. K poučovací povinnosti podle ustanovení je soud povinen na nařízeném jednání a že žalobkyně se svou nepřítomností na nařízeném jednání práva na to, aby jí bylo takové poučení soudem poskytnuto, vzdala, a že z ustanovení (ani z ) nevyplývá, že by měl soud vyzývat účastníka k doplnění neúplných tvrzení. Pro úplnost lze dodat, že ustanovení bylo naplněno, neboť o žalobě soud rozhodl při prvním jednání, a nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo být vyhověno při jediném jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. ).

13. Úvaha o nutnosti předchozího poučení zcela opomíjí povinnost účastníka být na jednání připraven, jakož i na skutečnost, že se v případě posuzování úvěruschopnosti nejedná o náhodnou výzvu soudu, nýbrž o takřka soustavnou činnost soudu vyplývající z požadavků evropské legislativy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. ), jež ovšem není mechanickým postupem, ale v poměrech každé jednotlivé věci reaguje na zjištění skutkový stav (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. ). Nejde navíc přehlížet, že výzva k doplnění tvrzení před jednáním je pak toliko vytvářením dalších nákladů, neboť příslušná tvrzení a označení důkazů mohou být do řízení vnesena přímo při prvním jednání a vede ke quasidokazování před jednáním, jež má být těžištěm řízení. Dokazování provádí soud zásadně při jednání ( ) a začasté může teprve po provedení dokazování učinit závěr o tom, že je poučení potřeba (srov. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ). Tak je tomu i v projednávaném případě, kde u jednání z důkazů vyplynulo neunesení procesních břemen a nutnost žalobkyni poučit. Ryze spekulativní je pak úvaha o tom, že by poučení účastníka až při jednání vedlo k nutnosti odročení, neboť žalobkyni vedoucí u soudů velké množství obdobných věcí musí být známy nedostatky jejích návrhů, přičemž k jednání má být připravena bez toho, aby v každé jednotlivé věci obdržela zvláštní poučení před jednáním (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. ). Nejsou tedy dány důvody k tomu, aby žalobkyně byla poučena předem, jednání bylo odročeno a soud deformoval rovnost zbraní tím, aby žalobkyni poskytoval další prostor a možnosti k unesení procesních břemen.

14. Soudu je znám doktrinální názor (srov. JIRSA, J. et al. , 2. část: Soudcovský komentář. [Systém ASPI], 2023. Komentář k .), který poučovací povinnost při jednání staví do protikladu se zásadou rozhodnutí při jediném jednání, když rozvíjí úvahu, že absence výzvy značí „nedůslednou přípravu“ soudu a že bez předchozí výzvy účastník nebude schopen na poučení reagovat, a proto nebude možné rozhodnout při jediném jednání. Závěry doktríny se ovšem v projednávané věci neprosadí, neboť o nedůslednosti či nemožnosti věc rozhodnout při jediném jednání nelze hovořit. Žalující se jednání nezúčastnil a úvahy o tom, co by následovalo, pokud by obdržel předchozí poučení nebo na jednání dorazil, jsou ryze spekulativní, stavící na nejisté (a navíc již zjevně nenastalé) skutečnosti. Nelze navíc přehlížet, že doktrinální názor je v tomto případě určitou úvahou a polemikou s citovanou judikaturou, jež naopak nic takového nepožaduje.

15. Jinými slovy, soud v souladu se zákonem vyčkal s poučením na jednání a byla to žalobkyně, kdo se rozhodl jednání nezúčastnit, čímž si způsobila, že nemohla být o neunesení procesních břemen soudem při jednání poučena, čímž se o adresné poučení připravila.

16. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva vč. dodatků absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. ), podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvoduAnonymizováno

17. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalované poskytla částku částka, přičemž žalovaná na ni uhradila částka. Zůstává proto dlužna částku částka. Výše úhrad dle názoru soudu indikuje, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena náležitě. adresa Kč žalovaná dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovanou zavázal svým rozhodnutím.

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s věty první (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. ) tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, když procesně úspěšnější žalované (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu Anonymizováno a úspěchu žalobkyně v rozsahu Anonymizováno %) žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.