Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 244/2022

20 Cdo 244/2022-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Š. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, proti povinným 1) R. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, a 2) D. K., narozenému XY, bytem XY, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021, č. j. -76, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 8 (dále soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. -63, zastavil řízení o návrhu povinné 1) ze dne 26. 3. 2021 na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že o věci již bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2019, č. j. -38, pravomocně rozhodnuto, přičemž povinná 1) v novém návrhu neuvádí žádná nová skutková tvrzení, takže dalšímu řízení brání překážka

res iudicata

( , 104 odst. 1 a , , ve znění pozdějších předpisů - dále „ “).

2/ K odvolání povinné 1) Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 8. 2021, č. j. -76, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v posuzované věci usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 2. 2018, č. j. -26, jímž soud předběžným opatřením uložil povinným, aby se zdrželi veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k budově č. p. XY v katastrálním území XY, obec XY, do doby skončení dědického řízení po zemřelé J. P. Soud prvního stupně nařízenou exekuci ukládáním pokut částečně zastavil (usnesením ze dne 4. 1. 2019, č. j. -38), neboť „povinní přestali oprávněné v příjezdu k domu č. p. XY bránit“.

3/ Odvolací soud konstatoval, že po částečném zastavení pokračuje exekuce vymáháním dosud uložených pokut a nákladů exekuce. Návrh povinné 1) na zastavení exekuce byl podán opožděně vzhledem ke lhůtě stanovené v , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), z návrhu však žádné skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce nevyplývají. Na vymožení dosud uložených pokut nemá vliv skončení dědického řízení po J. P. a důvodem pro zastavení exekuce není ani skutečnost, že povinná 1) nevlastní žádné vozidlo, jímž by bránila oprávněné v příjezdu k domu, neboť to nevylučuje, že mohla s vozidlem povinného 2) nakládat.

4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání, v němž předestřela tři právní otázky, a to:

A/ zda lhůta pro podání návrhu na zastavení exekuce podle § 55 odst. 1 ex. řádu je lhůtou pouze pořádkovou, jež motivuje povinného k včasnému podání svého návrhu a její zmeškání nemůže vést k závěru, že opožděně podaný návrh na zastavení exekuce bude zamítnut;

B/ zda podání návrhu na zastavení exekuce po uplynutí této lhůty „nemůže vést k závěru, že soud není povinen provádět ve věci zastavení exekuce žádné dokazování (…) a může tak rezignovat na svou poučovací povinnost podle za situace, když má za to, že některé tvrzení obsažené v návrhu na zastavení exekuce nebylo navrhovatelem řádně prokázáno; a

C/ zda nemůže podání návrhu na zastavení exekuce po uplynutí shora označené lhůty „vést k závěru, že soud není povinen ve věci nařídit ústní jednání k projednání takového návrhu, když pro nařízení ústního jednání jsou jinak splněny předpoklady podle

Přípustnost dovolání spatřovala povinná 1) s odkazem na v tom, že otázka ad A/ „byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR a rovněž Ústavního soudu ČR“ (k čemuž dovolatelka označila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. , ze dne 4. května 2015, sp. zn. , a ze dne 24. května 2016, sp. zn. ) a otázky ad B/ a C/ dosud nebyly v judikatuře dovolacího soudu řešeny. Postupem odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

5/ Oprávněná se k dovolání povinné 1) nevyjádřila.

6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) rozhodl o dovolání povinné 1) podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ), současně dovolatelka nevystihla ani důvod dovolání ( a odst. 3 ).

7/ V případě ohlášené otázky ad A/ dovolatelka formulací předpokladu přípustnosti dovolání nezvolila žádné z hledisek obsažených v , neboť tvrzení, že otázka „byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR a rovněž Ústavního soudu ČR“ se zákonnou dikcí nekoresponduje. Současně nelze přehlédnout, že na řešení otázky zmeškání lhůty podle ex. řádu odvolací soud, vědom si ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, své rozhodnutí nezaložil (viz bod 12 odůvodnění napadeného usnesení), z čehož vyplývá, že na řešení dovolatelkou prosazované otázky napadené rozhodnutí ve smyslu nezávisí.

8/ Námitky dovolatelky koncentrované do podoby otázek ad B/ a C/ představují kritiku postupu odvolacího soudu (který měl podle názoru dovolatelky nařídit ústní jednání, provádět dokazování a dovolatelku poučit podle ), tj. směřují k označení vad exekučního řízení, k nimž může dovolací soud přihlédnout pouze u přípustného dovolání ( věta druhá ).

9/ V rámci obiter dictum považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že posuzovaná exekuce byla z důvodu splnění formou pokut vynucené povinnosti usnesením soudu pravomocně zastavena (viz shora) a dne 17. 2. 2022 došlo rovněž k vymožení veškerých pohledávek a nákladů exekuce, jak písemně oznámil vedením exekuce do doby jejího skončení pověřený soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha - západ. V rozsahu pravomocně zastavené exekuce nelze exekuci zastavit znovu, byť by to bylo z jiného důvodu, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ve spojení s ex. řádu, dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. ). V části, kde byla exekuce skončena vymožením plnění, sice zastavení exekuce nelze vyloučit, ale jedná se o postup výjimečný na základě konkrétního důvodu vedoucího k aplikaci ustanovení (tj. pro nepřípustnost vedení exekuce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2008, sp. zn. , ze dne 15. srpna 2017, sp. zn. , nebo ze dne 10. července 2019, sp. zn. ), k čemuž námitky dovolatelky obsažené v dovolání ani nemíří.

10/ Dovolací soud proto dovolání povinné 1) podle odmítl.

11/ Podle výsledku dovolacího řízení a s přihlédnutím k tomu, že oprávněné a povinnému 2) žádné účelně vynaložené náklady dovolací řízení nemohly vzniknout, Nejvyšší soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz věta první, a ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 6. 2022

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu