Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2240/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Renáty Kunstové, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022 č. j. -104, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. -76 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne ze dne 23. 6. 2021 č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu dle a d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, v daném případě je exekučním titulem usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 2. 2018 č. j. -26, dle kterého byli povinní (stěžovatelka a její syn) povinni zdržet se veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k budově č. p. X1, zapsané na LV č. X2 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - západ, obec Š., katastrální území Masečín (dále jen k "nemovitost"), a to do doby, než bude ukončeno dědické řízení po zemřelé Jaroslavě Plasové. Na návrh povinných soud usnesením ze dne 4. 1. 2019 č. j. -38 (dále jen "usnesení") exekuci částečně zastavil podle , co do povinnosti zdržet se veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k nemovitosti, přičemž ohledně nákladů exekuce a nákladů oprávněné zůstala exekuce v platnosti, a to v souladu s exekučního řádu.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatelky ze dne 26. 3. 2021 na zastavení exekuce, neboť o věci již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 4. 1. 2019, přičemž stěžovatelka neuvedla v návrhu žádná nová skutková tvrzení. Odvolací soud usnesení nalézacího soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl, neboť návrh stěžovatelky byl podán opožděně a především z návrhu nevyplynuly rozhodné skutečnosti pro zastavení exekuce. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v návrhu na zastavení exekuce poukazovala na to, že nebylo prokázáno, že by to měla být právě ona, kdo se měl dopustit porušení povinností uložených předmětným exekučním titulem, neboť stěžovatelka nebyla vlastníkem, ani nebyla oprávněna nakládat s auty, která měla být zaparkována na příjezdové cestě a bránit oprávněné v přístupu do nemovitosti. Podle stěžovatelky měl především odvolací soud přistoupit k meritornímu projednání předmětného návrhu na zastavení exekuce, kdy za situace, že se stěžovatelka domáhala zastavení exekuce z důvodů podle , mělo být ze strany odvolacího soudu postupováno podle , jež uvádí, že v případech uvedených v a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vedení exekuce a v rámci exekučního řízení pak byly výlučně vymáhány pokuty, jež byly stěžovatelce uloženy za údajné porušení jejích povinností vyplývajících z exekučního titulu.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

6. Namítá-li stěžovatelka, že soud rozhodl o zamítnutí návrhu jako povinné na zastavení exekuce podle , bez nařízení jednání, Ústavní soud poukazuje na to, že z vyplývá, že obecně není povinností soudu nařídit k rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí jednání, byť se v stanoví, že v případech uvedených v se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Z napadených rozhodnutí se podává, že oba soudy se námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a přesvědčivě vysvětlily, proč v předmětné věci nebylo nutné při rozhodování o návrhu povinných na zastavení exekuce nařizovat jednání, případně provádět dokazování.

7. Stěžovatelčina námitka týkající se neoprávněnosti vedené exekuce není důvodná, neboť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, neboť jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet.

8. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu