Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 725/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem sídlem Západní 255/31, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -508 ze dne 24. 1. 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -477 ze dne 26. 7. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nadace Český hudební fond, sídlem Besední 487/3, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením č. j. -446 ze dne 25. 4. 2023 Obvodní soud pro Prahu 1 ("obvodní soud") zastavil řízení o návrhu stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce ze dne 9. 11. 2022. Usnesením č. j. -449 ze dne 2. 5. 2023 obvodní soud zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce ze dne 12. 7. 2022 ve znění jeho doplnění ze dne 26. 7. 2023. K odvolání stěžovatele tato usnesení potvrdil Městský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" ")]. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zaručená a d.

3. Stěžovatel namítá, že exekuční titul již byl splněn, a proto není k exekuci žádný důvod. Nelze totiž vyklidit něco, co je již vyklizeno. Nejvyšší soud nereagoval na jeho otázku, zda důvodem k zastavení exekuce je skutečnost, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný. Obvodní soud přes výslovnou písemnou žádost stěžovatele nenařídil jednání (či místní šetření) a odmítl zjistit, zda je exekuční titul vykonatelný. Tuto vadu nenapravil ani odvolací soud. Jelikož nebylo nařízeno jednání, nebyl ani proveden žádný důkaz, který by prokazoval vedlejší účastnicí (oprávněnou) tvrzené skutečnosti.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Žádné ústavněprávní vady v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal. Stěžovatel v ústavní stížnosti pomíjí důvody, pro něž nebylo jeho návrhům na zastavení exekuce vyhověno. U jednoho návrhu dospěl obvodní soud k závěru, že jeho projednání brání překážka věci rozhodnuté a druhý shledal jako nedůvodný, neboť v něm stěžovatel neuvedl žádný způsobilý důvod pro zastavení exekuce ve smyslu (zabýval se v něm totiž lhůtou pro vyklizení). Na tom, zda je exekuční titul materiálně vykonatelný či nikoli, žádné z napadených ani jim předcházejících rozhodnutí nestojí, a proto nelze soudům vytýkat, že se touto otázkou nezabývaly (viz také body 6 a 7 usnesení Nejvyššího soudu).

6. S námitkou nenařízení jednání se již vypořádal odvolací soud tak, že v případech uvedených v a h) je třeba ve smyslu nařídit jednání zpravidla tehdy, jsou-li skutková tvrzení sporná a je třeba provádět dokazování; o takový případ v nynější věci nešlo, protože o skutkových okolnostech důvodů pro zastavení exekuce nebylo mezi účastníky sporu. Sporné bylo pouze právní posouzení, zda jsou důvodem pro zastavení exekuce. O obou návrzích na zastavení exekuce tudíž bylo možné rozhodnout bez nařízení jednání (viz body 7 a 8 usnesení odvolacího soudu). Ústavní soud v tomto řádně odůvodněném postupu nespatřuje nic protiústavního (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 1. 2023; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu