Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3439/2013

21 Cdo 3439/2013

U S N E S E N Í

LEDOCOM, spol. s r.o.

Mc TREE a.s.

se sídlem v Praze 9, Živanická č. 26, IČO 25071939, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky č. 63/8, pro 1.919.798,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2013 č.j. -123, takto:

Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. prosince 2012 č.j. -104

se zrušují

a věc

se vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5.12.2012 č.j. -104 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, která byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24.4.2012 č.j. -21 k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1.919.798,37 Kč s příslušenstvím. Vyšel z toho, že návrh na zastavení exekuce lze podat ve lhůtě 15 dnů od okamžiku, kdy se povinná dozvěděla o důvodu zastavení exekuce, a v případě, že důvod pro zastavení exekuce vznikl dříve, než povinné bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, začíná povinné lhůta pro podání návrhu na zastavení exekuce běžet okamžikem, kdy jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. Usnesení o nařízení exekuce bylo povinné doručeno dne 15.5.2012 a povinná návrh na částečné zastavení exekuce podala u soudního exekutora dne 8.6.2012. O důvodech pro částečné zastavení exekuce však povinná "měla vědomost nejpozději 9.2.2012", kdy zaslala oprávněné jednostranný zápočet pohledávek. Soud prvního stupně dovodil, že povinná podala návrh na zastavení exekuce po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu a že proto návrh na zastavení exekuce musel být pro opožděnost zamítnut.

K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.3.2013 č.j. -123 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že návrh povinné na částečné zastavení exekuce byl podán opožděně podle ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu a že se povinná "mýlí, pokud dovozuje, že návrh na zastavení exekuce lze podat i po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v § 55 odst. 1 věta prvá exekučního řádu a že exekuci lze zastavit tehdy, pokud povinný návrhem a připojenými listinami řádně prokáže důvod zastavení exekuce". Podle odvolacího soudu takový výklad "nemá oporu v zákoně a je i proti smyslu institutu zastavení exekuce, neboť je zřejmé, že každý návrh na zastavení exekuce musí být - za situace, kdy oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasí - řádně doložen a důvod zastavení exekuce řádně prokázán". V případě, že soudní exekutor, popřípadě soud, zastavuje exekuci bez návrhu, podle odvolacího soudu "neplatí 15 denní lhůta podle ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu", jde-li však o zastavení exekuce na návrh povinné, lhůta se uplatní; ustanovení § 55 odst. 1 věty první exekučního řádu "tak platí pro jakýkoliv návrh na zastavení exekuce".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že odvolací soud při svém rozhodování o návrhu na zastavení exekuce vzal v úvahu pouze právní úpravu uvedenou v ustanovení exekučního řádu a považoval za jediný a zásadní důvod pro zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce jeho opožděnost, aniž by zkoumal splnění podmínek pro zastavení exekuce podle ustanovení Odvolací soud měl vzít správně v úvahu právní úpravu obsaženou v ustanoveních až 4 exekučního řádu, z níž vyplývá možnost zastavit exekuci i v případě podání opožděného návrhu na zastavení exekuce, ke kterému byly připojeny y zcela prokazující důvody zastavení exekuce. Podle názoru povinné nelze "přistoupit na výklad nalézacího a odvolacího soudu, že 15ti denní lhůta uvedená v ustanovení exekučního řádu je lhůtou ve svém důsledku pro povinného propadnou", a "odpírat tak povinnému možnost v kterékoliv fázi exekučního řízení tvrdit a dokládat splnění závazku v částečném nebo plném rozsahu". Povinná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání pro nepřípustnost odmítl, popřípadě zamítl. Uvedla, že soudní exekutor nebo soud nepochybně mohou podle ustanovení § 55 odst. 3 a 4 exekučního řádu exekuci zastavit, jestliže povinná opožděným návrhem a k němu připojenými listinami zcela prokázala důvody zastavení exekuce, nejsou však povinni shromažďovat a provádět důkazy k prokázání tvrzení obsažených v opožděně podaném návrhu na zastavení exekuce. Vzhledem k tomu, že z prokazatelně opožděně podaného návrhu povinné na částečné zastavení exekuce nelze jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností učinit jednoznačný závěr o tom, že by část pohledávky oprávněné zanikla, musel být návrh povinné zamítnut; jiný postup by podle oprávněné popřel smysl a význam ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu, které klade důraz na včasné a řádné splnění povinnosti povinné podat návrh na zastavení exekuce v zákonem stanovené lhůtě.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, záviselo na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce; návrh na zastavení exekuce se podává u pověřeného exekutora [srov. ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012, který je třeba v projednávané věci použít vzhledem k ustanovení Čl. IV bodu 1. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - dále jen "ex. ř."]. Podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili y k prokázání svých tvrzení; jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve; nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu (srov. ex. ř.). O zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný; nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle ustanovení ex. ř.(srov. ex. ř.). O zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu (srov. ex. ř.).

Povinný má - jak vyplývá z výše uvedeného - podat u soudního exekutora návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu k zastavení dozvěděl. Učiní-li tak až po uplynutí této lhůty a doloží-li ke svému návrhu důkazy prokazující důvod zastavení exekuce, neznamená to, že by nebyly vůbec splněny předpoklady pro zastavení (i částečné) exekuce. Z ustanovení § 55 ex. ř. vyplývá pouze to, že exekuci nemůže zastavit soudní exekutor; v případě, že soudní exekutor nemůže (nehodlá) vyhovět návrhu na zastavení exekuce, je povinen věc zastavení exekuce postoupit exekučnímu soudu, a soud je povinen se zabývat důvodem zastavení exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení exekuce (srov. ex. ř., který obsahově odpovídá ustanovení ). Právní názor soudů ve svých důsledcích znamená, že by soudy neměly povinnost rozhodnout o zastavení exekuce i bez návrhu, jakmile se o důvodu k zastavení dozví (např. proto, že exekuce byla nařízena, ačkoliv je exekuční titul nevykonatelný, nebo že vymáhaná pohledávka zanikla). Lhůta 15 dnů uvedená v ustanovení ex. ř. není lhůtou prekluzivní ("propadnou"); ostatně, podle ustanovení exekučního řádu ve znění účinném ode dne 1.1.2013 soudní exekutor opožděně podaný návrh sice odmítne, ale v případě podání odvolání své rozhodnutí zruší a návrh předloží soudu k rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že smysl lhůty 15 dnů uvedené v ustanovení ex. ř. spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (srov. též důvodovou zprávu k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 9) k dalšímu řízení ( věta první a druhá ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu