Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4086/2014

26 Cdo 4086/2014

U S N E S E N Í

Ing. J. Č.

1) Ing. P. Š.

, a

2) V. Š.

, zastoupeným JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 437/4, pro 682.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č. j. -146, takto:

Usnesení krajského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. -97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. -19, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. -97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. -19,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. -19, nařídil podle „vykonatelného“ rozhodnutí, které vydal Městský soud v Praze dne 7. 2. 2006, č. j. -254, k uspokojení pohledávky oprávněného, kterou jsou povinní povinni zaplatit společně a nerozdílně ve výši 682.660,- Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z částky 682.660,- Kč od 1. 1. 1996 do zaplacení a pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1.

Povinní podáním ze dne 21. 1. 2014 navrhli úplné zastavení exekuce a současně s tím odklad jejího provedení. Své návrhy odůvodnili tím, že jsou věřitelé oprávněného a jejich pohledávka ve výši 2.584.508,- Kč výrazně převyšuje pohledávku oprávněného, která je předmětem vymáhání v této exekuci. Oprávněný s návrhem na zastavení exekuce a na její odklad nesouhlasil. Pověřený soudní exekutor návrhu povinných na zastavení a odklad exekuce nevyhověl a postoupil jej Okresnímu soudu v Kladně, který poté usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. -97, zmíněný návrh povinných na zastavení exekuce zamítl; stejně tak zamítl i návrh povinných na odklad exekuce. Uvedl, že povinní dne 15. 11. 2013 oprávněného dopisem vyzvali k úhradě pohledávky, která „výrazně“ převyšuje částku vymáhanou v tomto exekučním řízení. O důvodu zastavení exekuce se proto dozvěděli nejpozději dne 15. 11. 2013. Z uvedeného důvodu tak podání návrhu na zastavení exekuce doručené dne 27. 1. 2014 soudnímu exekutorovi bylo podáním opožděným a není zde žádný jiný důvod k zastavení exekuce, k němuž by soud měl přihlížet z úřední povinnosti. Ve vztahu k návrhu na odklad exekuce dospěl k závěru, že tento nelze povolit ani z jednoho z důvodů uvedených v ustanovení , (dále jen „ “).

K odvolání povinných Krajský soud v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. -146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K povinným tvrzenému zániku vymáhané pohledávky započtením uvedl, že dopis povinných ze dne 15. 11. 2013 s výzvou k plnění byl oprávněnému doručen dne 18. 11. 2013, splatnost pohledávky podle výzvy nastala dne 25. 11. 2013. Poté bylo jen na povinných, kdy učiní kompenzační projev, „jehož zpětné účinky by vždy musely nastat ke dni 25. 11. 2013“. Jestliže by tedy byly splněny předpoklady k započtení vzájemných pohledávek účastníků řízení a k započtení došlo, pak by se povinní o důvodu zastavení dozvěděli nejpozději dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění, tzn. dnem 26. 11. 2013. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když se věcnou oprávněností započtení nezabýval a nejprve posuzoval splnění lhůty k podání návrhu na zastavení podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), která v tomto případě dodržena nebyla, neboť návrh povinných na zastavení exekuce byl podán až dne 27. 1. 2014. Protože k zastavení exekuce nedošlo, nebyly splněny ani podmínky pro odložení provedení exekuce ve smyslu ustanovení

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní v celém rozsahu dovoláním, z jehož obsahu však vyplývá, že zpochybňují pouze usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Tou částí výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na odklad exekuce, se proto dovolací soud nezabýval. Povinní mimo jiné namítají, že závěry soudu odvolacího, stejně jako soudu prvního stupně, ohledně včasnosti, resp. opožděnosti podání návrhu na zastavení exekuce nejsou správné, protože za jediné datum, které lze považovat za počátek lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce, je možné považovat den, kdy byla povinným doručena, resp. vrácena doručenka od dopisu adresovanému oprávněnému, v němž povinní provedli zápočet své pohledávky vůči pohledávce oprávněného. Nehledě na to, že i kdyby jejich návrh na zastavení exekuce byl podán opožděně, měl soud prvního stupně tento návrh projednat i po uplynutí lhůty podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu, neboť zamítnutí návrhu v tomto případě není automatické, přičemž odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. . Odvolací soud, ani soud prvního stupně, se však po obsahové stránce návrhem povinných na zastavení exekuce nezabývaly. Navrhují proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. -146, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. -97, zrušil a věc vrátil zpět Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se při řešení právní otázky (zda lze zastavit exekuci i přesto, že návrh na její zastavení nebyl podán ve lhůtě podle ustanovení ex. řádu) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ; srov. níže citované rozhodnutí), přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, který je třeba v posuzované věci použít vzhledem k ustanovení Čl. IV. bodu 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci.

Povinný má podat u soudního exekutora návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu k zastavení dozvěděl. Učiní-li tak až po uplynutí této lhůty a doloží-li ke svému návrhu důkazy prokazující důvod zastavení exekuce, neznamená to, že by nebyly vůbec splněny předpoklady pro zastavení (i částečné) exekuce. Z ustanovení § 55 ex. řádu vyplývá pouze to, že exekuci nemůže zastavit soudní exekutor. Jestliže soudní exekutor nemůže či nehodlá vyhovět návrhu na zastavení exekuce, postoupí věc exekučnímu soudu a soud je povinen se zabývat důvodem zastavení exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení exekuce (srov. ex. řádu, který obsahově odpovídá ustanovení ). Lhůta 15 dnů uvedená v ustanovení ex. řádu není lhůtou prekluzivní ("propadnou"), její smysl spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.

S ohledem na shora uvedené, dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení není dán jen pro to, že návrh na zastavení exekuce povinným „nebyl“ podán ve lhůtě 15 dnů podle ustanovení ex. řádu, aniž by se tímto návrhem věcně zabýval, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. -97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. -19, podle ustanovení zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla zrušena napadená část usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v dotčené části (ve výroku I.) i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kladně) k dalšímu řízení ( věta první a druhá ). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ), jestliže o nákladech exekuce nebude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a následující ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2015

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu