Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1503/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. P., M. B., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti povinnému J. V., P., zastoupenému Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická 3262/88a, pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2016, č. j. -62, takto:

Ve shora označené exekuční věci Obvodní soud pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 8. 2015, č. j. -47, zastavil řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že v průběhu řízení podal povinný návrh na zastavení exekuce ohledně částky 140 000 Kč, avšak pověřená soudní exekutorka JUDr. Eva Jablonská, Exekutorský úřad Praha 6 (dále „soudní exekutorka“), dne 30. 6. 2015 sdělila, že vymáhaná pohledávka ve výši 200 000 Kč, náklady exekuce i náklady oprávněného byly v plné výši uhrazeny. Tím došlo ke skončení exekučního řízení a k zániku pověření soudní exekutorky exekuci provést. Soud prvního stupně s přihlédnutím k ustanovení (správně má být ) , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), dovodil, že existence nařízené a trvající exekuce je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce, takže v případě zániku exekuce k řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce již podmínky nejsou; řízení o návrhu povinného proto zastavil podle (správně ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“).

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 18. 1. 2016, č. j. -62, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Upřesnil, že exekuce byla na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2013 soudní exekutorkou vedena pro vymáhání pohledávky oprávněného ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Zdeňkou Neumannovou, notářkou v Mladé Boleslavi, dne 7. 1. 2009 pod sp. zn. N 6/2009, NZ 6/2009 (dále „notářský zápis“). V průběhu exekuce - dne 10. 9. 2014 - podal povinný návrh na částečné zastavení exekuce „s poukazem na notářský zápis, který je vykonatelným titulem ve věci, konkrétně na rukou připsaný ne zcela jasně zřejmý text na poslední straně zápisu s podpisy obou účastníků znějící: 21. 3. 2009 (či 31. 3. 2009) jsem dal panu P. 140 000 Kč“. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, protože provedením exekuce (vymožením pohledávky oprávněného, jeho nákladů i nákladů exekuce) došlo ke skončení exekučního řízení a „pro nedostatek předmětu řízení“ nelze návrhu povinného na částečné zastavení exekuce vyhovět. Odvolací soud nadto konstatoval, že povinný byl s nařízením exekuce seznámen dne 2. 12. 2013, kdy mu bylo rozhodnutí náhradním způsobem doručeno, takže podal-li návrh na částečné zastavení exekuce až v září 2014, konal po uplynutí lhůty stanovené v § 55 odst. 1 ex. řádu.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že se odvolací soud při řešení rozhodné otázky procesního, potažmo i hmotného, práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ). Přisoudil-li odvolací soud patnáctidenní lhůtě, uvedené v ustanovení ex. řádu, prekluzivní účinek, odporuje tento závěr rozhodnutím Nejvyššího soudu, který se charakterem uvedené lhůty opakovaně zabýval např. v usnesení ze dne 20. února 2014, sp. zn. , či v usnesení ze dne 4. května 2015, sp. zn. otázce nedostatku podmínky řízení o návrhu povinného se zřetelem k vymoženému plnění exekuce odvolací soud a rovněž soud prvního stupně chybně aplikovaly použité právní normy. Dovolatel totiž navrhl z důvodu podle ve spojení s ex. řádu exekuci pro 140 000 Kč zastavit, neboť tuto částku oprávněnému uhradil již před nařízením exekuce. Exekuce byla proti povinnému nařízena na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a skutkově i právně velmi obdobný případ byl judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesením ze dne 25. března 2014, sp. zn. ) řešen se závěrem, že vymáhané plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy. Podle dovolatele se rovněž v posouzení této otázky odvolací soud zcela zásadním způsobem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a povinný proto navrhl, aby napadené usnesení (jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo zrušeno a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se oprávněný vyjádřil tak, že judikatura dovolacího soudu na řešenou otázku charakteru a zachování lhůty podle ex. řádu nedopadá, neboť povinný žádnéy, ze kterých by vyplýval důvod pro zastavení exekuce, nepředložil. Argumentuje-li dovolatel zadní stranou „svého“ vyhotovení notářského zápisu, z jinéy (usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha 1, č. j. KRPA-373202-29/TČ-2014-001175-6) plyne, že povinný částku záměrně pozměnil, takže tvrzením dovolatele nelze přikládat jakoukoli váhu. Protože v posuzované věci má oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva zcela nepopiratelný nárok, rozhodnutí dovolacího soudu, na které dovolatel odkázal, se v otázce věcného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení již provedené exekuce skutkově ani právně nepodobá (ve věci Nejvyššího soudu pod sp. zn. byl notářský zápis sepsán na základě neplatné dohody o narovnání). Podle oprávněného by z uvedených důvodů měl dovolací soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítnout, případně - shledá-li jej přípustným - zamítnout.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. a část první, čl. II., bod 2. ), dále opět „“.

Dovolání bylo podáno včas, k tomu legitimovaným subjektem - účastníkem exekučního řízení ( a ex. řádu), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné ( ), neboť při řešení právních otázek, na nichž napadené usnesení odvolacího soudu závisí (tj. otázky charakteru lhůty podle ustanovení ex. řádu a otázky věcného posouzení návrhu na zastavení již provedené exekuce podle ustanovení ), se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je rovněž opodstatněné.

Podle ustanovení věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady nebyly dovolatelem tvrzeny ani se z obsahu spisu nepodávají.

Podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2015 může návrh na zastavení exekuce povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že z ustanovení § 55 ex. řádu vyplývá pouze to, že exekuci nemůže zastavit soudní exekutor. Jestliže soudní exekutor nemůže či nehodlá vyhovět návrhu na zastavení exekuce, postoupí věc exekučnímu soudu a soud je povinen se zabývat důvodem zastavení exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení exekuce (srov. ex. řádu, který obsahově odpovídá ustanovení ). Lhůta 15 dnů uvedená v ustanovení ex. řádu není lhůtou prekluzivní ("propadnou"), její smysl spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit, plyne-li v posuzované věci z obsahu soudního spisu, že povinný podal návrh na zastavení exekuce podle z důvodu skutečnosti dílčího splnění vymáhané pohledávky oprávněného v době před nařízením exekuce a k této skutečnosti označil důkaz (notářský zápis). Protože o tomto návrhu odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) věcně nerozhodl, tj. pro zastavení exekuce relevantním tvrzením povinného se nezabýval a označený důkaz nehodnotil mimo jiné i z důvodu nedodržení lhůty podle ex. řádu, nemůže být jeho rozhodnutí (prozatím) správné.

Argumentace oprávněného ve vyjádření k dovolání je v uvedených souvislostech nepodstatná, neboť oprávněný svými tvrzeními „předchází“ doposud neprovedené důkazní řízení před exekučním soudem (zpochybňuje tvrzení povinného o splnění dluhu a jím navržený důkazní prostředek a ke své obraně nabízí jiný důkaz).

Podle ustálené judikatury soudů notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu je podle ustanovení exekučního řádu nebo podle ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2010) titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v ustanovení a násl. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „not. ř.“), jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení exekučního řádu nebo ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2010) z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejnéě s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejnéy (srov. not. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. ).

V usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným [ ]. K obdobnému názoru dospěl Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 15. října 2008, sp. zn. , ve věci, v níž bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen [ ]. V těchto rozhodnutích dovolací soud dovodil, že na rozdíl od ustanovení , které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení a b) nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem. Je tomu tak - obecně - proto, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“.

Z uvedených hledisek přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. března 2014, sp. zn. , publikovaném pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, závěr, že je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy.

Podal-li tudíž v posuzované exekuční věci dovolatel návrh na částečné zastavení exekuce podle ustanovení , čemuž odpovídá tvrzení dovolatele, že před zahájením exekučního řízení splnil (zaplatil) oprávněnému část dluhu vymáhaného na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, takže oprávněný na tuto pohledávku pozbyl nárok, jedná se o případ, na který citované usnesení dovolacího soudu (R 62/2014) dopadá, přičemž není žádný důvod se od specifikované judikatury Nejvyššího soudu odchýlit.

Protože ani druhou rozhodnou otázku odvolací soud nevyřešil správně (tj. ve věci návrhu povinného nemohl zastavit řízení pro absenci neodstranitelné podmínky řízení), dovolací soud napadené usnesení ruší podle a platí-li důvody zrušení i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušuje rovněž jeho rozhodnutí a věc vrací podle Obvodnímu soudu pro Prahu 8, který se návrhem povinného bude věcně zabývat (nařídí ve věci jednání a k tvrzením účastníků řízení provede navržené důkazy, které bude následně hodnotit v souladu se zásadami uvedenými zejména v ).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém meritorním rozhodnutí (viz věta druhá ).

Právním názorem dovolacího soudu jsou soud prvního stupně a odvolací soud vázány ( věta první a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu