Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 376/2022

28 Cdo 376/2022-327

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, identifikační číslo osoby 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze, Těšnov 1059/1, za účasti městské části Praha 4, identifikační číslo osoby 000 63 584, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. -295, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu, výrokem I., byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 2. 2021, č. j. -222, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 4. 2021, č. j. -243, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že pozemky p. č. 346/1, p. č. 346/29, p. č. 346/30, p. č. 346/31, p. č. 346/32, p. č. 346/33, p. č. 346/34, p. č. 346/35, p. č. 346/36, p. č. 346/37, p. č. 346/38, p. č. 346/39, p. č. 346/40, p. č. 346/41, p. č. 346/42, p. č. 346/43, p. č. 347, p. č. 552, p. č. 1402 a p. č. 1582 v k. ú. Braník jsou ve výlučném vlastnictví České republiky a v příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu; výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu napadeného rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o řešení otázky, která organizační složka státu je příslušná hospodařit s předmětnými pozemky (zdali je takovou složkou Stání pozemkový úřad) a zda je žalobkyně věcně legitimována k podání žaloby o určení vlastnického práva státu. Namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku, patří-li předmětné pozemky do zemědělského půdního fondu a jsou-li tak podřaditelné ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

3. Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále i jen „ “), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní), jednající pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se zabýval jeho přípustností.

4. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (v něm uvedenými hledisky).

5. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

8. K dovolatelkou formulované otázce, vztahuje-li se na předmětné pozemky ( ), potažmo k určení organizační složky státu příslušné hospodařit s předmětnými pozemky, lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. ), jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že „pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení se vyhledávají dva znaky: jednak takový pozemek je, anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařovaný (znak faktický, materiální) a jednak v evidenci (katastru) nemovitostí je označen druhem kultury uvedeným v ustanovení (znak právní, formální). Není-li pozemek zemědělsky obhospodařován a ani v budoucnu tomu tak nemá být, nejde o součást zemědělského půdního fondu, byť i pozemek dosud byl v rozporu s faktickým stavem v katastru nemovitostí formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy“ (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1995, sp. zn. ). Této judikatorní linie se přidržuje i recentní rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež nadto akcentuje právě onen znak materiální (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. ).

9. Problematika konkrétního naplňování materiálního znaku k zařazení pozemku do zemědělského půdního fondu (zda jde o pozemek zemědělsky obhospodařovaný) je pak otázkou skutkového zjištění (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ), jež nelze úspěšně zpochybnit dovoláním. Skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. a dále například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. K závaznosti rozhodnutí správního orgánu o tom, zda jde o nemovitosti, na které se vztahuje zákon o půdě ( ), lze pak také odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. ), jíž se současně připomíná, že ve smyslu soud z rozhodnutí příslušných správních orgánů vychází, není ovšem vyloučeno, aby si otázku řešenou ve výroku rozhodnutí posoudil jako předběžnou jinak. O stejnou věc rozhodnutou (závazně) mezi účastníky řízení pak může jít toliko za předpokladu totožného obsazení sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ).

11. Vyšel-li tedy odvolací soud ze zjištění, že v případě předmětných pozemků (situovaných v městské zástavbě, bezprostředně přiléhajících k obytným budovám) nelze jakkoliv uvažovati o jejich zemědělském využití, tedy že není naplněn materiální znak pro jejich zařazení do zemědělského původního fondu [a nejde tudíž o pozemky spadající do působnosti , jež byly ve správě Pozemkového fondu České republiky a s nimiž byl by tak nyní příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad; ], nikterak se tím od výše nastíněné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil (a rozhodnutí není v rozporu ani s těmi rozhodnutími dovolacího soudu, jimiž byly ve skutkově odlišných věcech aprobovány konkluze soudů nižších stupňů o zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu, taktéž evidovaného jako zahrada, ovšem s potencialitou zemědělského využití).

12. Spatřuje-li pak dovolatelka přípustnost dovolání i v tom, že odvolací soud nesprávně a v rozporu se závěry konstantní judikatury posoudil otázku věcné legitimace v daném sporu o určení vlastnického práva, přehlíží, že takové závěry odvolací soud neučinil (v tomto směru posouzení soudu prvního stupně revidoval) a své rozhodnutí založil na závěru o nedůvodnosti podané žaloby na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům (s požadavkem na deklarování příslušnosti hospodaření k nim); proti tomuto naposled uvedenému závěru dovolatelka žádnou dovolací argumentaci (natuž tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání dle ) nevznáší.

13. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není v kontradikci ani k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu nebo jiné právní věci vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž podaná byla zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 64/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), s tím, že soud je v občanskému soudním řízení povinen zjistit, která z organizačních složek státu je příslušná vystupovat v konkrétní věci za stát a s touto složkou jednat, kdy případný chybný závěr v tomto směru je vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. ).

14. Ke zmatečnostem ( , a b/ a ), jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud přihlédne, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ). Vady řízení (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) nejsou způsobilým dovolacím důvodem a přípustnost dovolání – bez vytčení kvalifikované otázky procesního práva, jež byla by odvolacím soudem řešena napadeným rozhodnutím – přípustnost dovolání založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ).

15. Z uvedeného je zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání ( ) naplněny nejsou [prostřednictvím otázek, jež se z dovolání podávají, nelze dospět k závěru, že je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně že závisí na otázkách v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešených nebo dovolacím soudem rozhodovaných rozdílně, anebo že jsou dány důvody pro jiné posouzení otázek v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených].

16. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení (uvádí-li dovolatelka, že rozsudek odvolacího soudu napadá ve všech jeho výrocích, tedy i v této části výroku I., kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v části výroku o nákladech řízení a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

17. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), v celém rozsahu nepřípustné dovolání odmítl ( ).

18. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaného a vedlejší účastnice vzniklé podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jimi zvolených zástupců z řad advokátů nelze v tomto konkrétním případně považovat za účelně vynaložené (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. ).

19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 5. 2022

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu