Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1840/2019

23 Cdo 1840/2019-258

USNESENÍ

BAUMIT, spol. s r. o.

JUB akciová společnost

,

se sídlem v Milevsku, Masarykova 265, identifikační číslo osoby 00511447, zastoupené JUDr. Michalem Hanko, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o ochranu před nekalosoutěžním jednáním, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. -219, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 9. 2017, č. j. -187, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se při svých obchodních aktivitách ve vztahu ke spotřebitelům a dalším zákazníkům uvádění a šíření reklamního sdělení „JUBIZOL Micro Air. Fasádní systém, který dýchá“, a zdržet se při svých obchodních aktivitách ve vztahu ke spotřebitelům a dalším zákazníkům uvádění a šíření reklamních sdělení obsahujících slovní spojení „Fasadní systém, který dýchá“ (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. -219, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované 33.406,77 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka předně předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku: „zda, za jakých konkrétních podmínek a do jaké míry se lze z titulu porušení ustanovení na ochranu nekalé soutěže domáhat právní ochrany užívání označení výrobků, které je popisné či obecné, a zda a za jakých podmínek se takové obecné označení může stát pro soutěžitele příznačné.“ V této souvislosti dovolatelka uvádí, že odvolací soud se při řešení otázky možné ochrany označení obecného charakteru odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. , když v rozporu se zde uvedenými závěry konstatoval, že označení dovolatelky je do takové míry obecné, že nemůže získat příznačnost samo o sobě ani v různých modifikacích.

Touto otázkou však dovolatelka nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

V předmětném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval možností ochrany obecných označení proti nekalosoutěžnímu jednání, přičemž uvedl, že „… nelze vyloučit, aby v hospodářské soutěži některé ze zvláštních označení podniku nebo výrobků, obchodních materiálů apod., které platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné, mohlo získat ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání i tehdy, pokud jde o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání. V právní literatuře (srov. kupř. komentář C. H. Beck, Právo proti nekalé soutěži, I. Munková, 3. vydání 2008, str. 75) je obdobně zastáván názor, že druhové či generické označení postrádá zpravidla právní ochranu, není však vyloučeno, aby se takové zcela obecné označení stalo pro určitý podnik natolik příznačné, že je s ním v zákaznických kruzích zcela nepochybně spojováno“. V tam projednávané věci pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obecné označení žalobců není způsobilým předmětem ochrany, jelikož není zvláštním označením podniku či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku ve smyslu ustanovení , obchodní zákoník (obdobně srov. , – dále jen „o. z.“). Přihlédl přitom i k druhotnému významu výrazů tvořících označení, jehož ochrany se žalobci v dané věci domáhali („miss“ spolu s označením státu), dodal ovšem, že tento význam označení nezískalo díky soutěži žalobců. Ztotožnil se tak s názorem odvolacího soudu, že předmětné označení nemohlo získat příznačnost ve vztahu k žalobcům.

Zcela v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího soudu pak odvolací soud ve zde posuzované věci dospěl k závěru, že i kombinace obecných slov pro označení specifických výrobků, zde fasádního systému, se může stát příznačnou pro konkrétního výrobce. V napadeném rozhodnutí se odvolací soud taktéž zabýval otázkou druhotného významu pojmů, jejichž spojení tvoří označení výrobku dovolatelky („fasádní systém, který dýchá“), a uzavřel, že ani v tomto významu („dýchá“ jako označení vlastnosti fasádního systému – parapropustnosti) se toto označení nestalo pro dovolatelku příznačným a není tak zvláštním označením závodu (výrobku) dovolatelky ve smyslu § 2981 o. z. Tento závěr má přitom oporu ve skutkových zjištěních učiněných v nalézacím řízení. Odvolací soud neměl za prokázané, že by dané označení získalo distinktivitu ve vztahu k žalobkyni.

Předkládá-li dále dovolatelka otázku, zda „opravňuje skutečnost, že soutěžitel použije v reklamě, byť dlouhodobě a s vynaložením vysokých nákladů, údaj, resp. formulaci popisující vlastnost výrobku jiného soutěžitele k tomu, aby bez dalšího kořistil z takového předchozího soutěžního výkonu, a pokud ano, za jakých podmínek“, nezakládá ani jejím prostřednictvím přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se takovou otázkou nezabýval a napadené rozhodnutí na jejím řešení nezávisí. Ve smyslu ustanovení se tedy nejedná o otázku, která by v dané věci mohla založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Totéž platí i ve vztahu k třetí otázce předložené dovolatelkou ve znění: „jsou-li v reklamě použity formulace nikoliv ryze popisné, avšak opisné – opisující či popisující nepřesně (s metafory) vlastnost výrobku, opravňuje tento fakt jiného soutěžitele ke kořistění z takového soutěžního výkonu, a pokud ano, za jakých podmínek.“

Dovolatelka při formulaci těchto otázek přehlíží, že odvolací soud napadené rozhodnutí opřel o závěr, že v daném případě zde není způsobilý předmět ochrany ve smyslu dotčených ustanovení o. z. upravujících nekalou soutěž.

Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , pak dovolací soud shledává nepřípadným, neboť jde o skutkově odlišnou věc. Nejvyšší soud se zde zabýval otázkou, zda jednání žalované spočívající v přijímání slevových kupónů žalobkyně v obchodech žalované za účelem poskytnutí slevy na nich uvedené, případně za účelem poskytování cenové záruky zákazníkům, je jednáním nekalosoutěžním, či nikoliv.

Namítá-li dovolatelka v části dovolání nesprávné posouzení kritérií stanovených v ustanovení o. z., ani touto argumentací nezakládá přípustnost dovolání, neboť v této souvislosti neformuluje žádnou konkrétní otázku, pro jejíž řešení by ve smyslu bylo dovolání přípustné. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Pouhá polemika s názorem odvolacího soudu přípustnost dovolání nemůže založit (k vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání konečně nemohou založit ani námitky dovolatelky, jejichž prostřednictvím vytýká soudům nižších stupňů možné vady řízení – nesprávné posouzení okamžiku a účinků koncentrace řízení ve smyslu Tyto námitky nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť k možným vadám řízení by mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ). Samotné tvrzené vady řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 7. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu